Středník 28.

Počasí máme vskutku aprílové, ale alespoň včera i dnes se ukázalo sluníčko. Víkend jsme měli hektický a učili jsme Siriuska na nocování i jinde než doma. Jinak z jara se náš pejsek raduje opravdu moc -spásá nahusto pampelišky, rochní se v bahně, asistuje při rytí záhonů. A to jeho nadšení je opravdu nakažlivé 🙂

  • mám za sebou premiéru hned dvou nočních můr pejskaře: vyndavání h… z psí huby holou rukou a sbírání nesebratelného…
  • u dědy na zahrádce kvete úplný lán fialek. Nádhera!
  • a leze mi hrášek!
  • přišla mi zásilka z lékárny a s ní další experimentální ingredience. Agar, mandlová pasta a bodlákový olej. Jestli za něco můžu poděkovat své bezlepkové dietě, tak že pro mě začalo být vaření zase zábavné
  • také jsem si půjčila z knihovny Zeleninovou kuchařku Petra Klímy z farmy rovnou na váš stůl… v úvodu autor píše, jak je důležité jíst lokální zeleninu, mj. kvůli planetě. Aha – a proto se téměř v žádném receptu neobejdeme bez kokosového tuku, sojového jogurtu, sojové smetany, sojové omáčky, tofu či tempehu, případně avokáda, piniových oříšků nebo pistácií. Miluju, když někdo dává přednášky o ekologii a zdravé stravě a pak staví na soje.
  • čtu knížku Toulavé kočky z Homsu – příběh Syřana a Asadovy Sýrie. Nečte se špatně, myslím, že je důležité o téhle válce psát a netvářit se, že se nás to netýká, ale něco tomu trochu chybí, zatím.

Hezký konec dubna!

Středník 27.

Flat coated retrívr

Tak nám opět sněžilo… letos se té zimy snad nezbavíme. Tento týden plynul v poklidném tempu. Z rutiny jsem vystoupila alespoň procházkou s kamarádkou a společným venčením s jinou. A taky jedním knižním swapem.

  • Sirius překonal hranici 20 kg. A taky jsme mu koupili „extra odolnou hračku pro kousavé pejsky“… v původní podobě vydržela 20 minut 😀 A od konce dubna nastupuje Sirouš (a my s ním) do výcviku.
  • už mám pěkné sazenice cuket a rajčat a zasela jsem dýně
  • na bytovkové zahrádce mi vykvetl hyacint. A někdo ze sousedů se připojil a připíchl další petrklíč!
  • přišlo nám roční zúčtovaní z SVJ a překvapivě i letos máme poměrně vysoké přeplatky (sice o něco nižší než loni, ale i tak jsem překvapená, že se do toho covid nepromítl ještě více)
  • dál experimentuju ve vaření i pečení a jako výzvu mám spotřebovávat věci z lednici, jejichž trvanlivost se blíží ke konci (takže recept na tvarohové řezy byl modifikován a vznikly řezy jogurtové, částečně s rýžovou moukou; načnutá passata nahradila loupaná rajčata a skončila v „cizrnové pánvi“, stejně jako zavařená cuketa…)
  • v hlavě mi stále zní píseň Přijede mi tchýně – a to teda nevím proč, když ta moje je ve Zlíně a naposledy u nás byla někdy loni na jaře 😀

Šaty příliš odvážné zamykám

Takhlens vždycky vypukne panika

Palačinky v prášku

konzervy a vyschlej křen

musí z domu ven

Přijede mi tchýně, vejde do předsíně, hned jí bude plnej dům

Hned to od ní schytám, přijede už zítra, ve třičtvrtě na osum

Středník 26.

Je tu duben! A s ním pravé aprílové počasí! Tento týden byl celkem hektický – Velikonoce, spousta pečení, očkování, pokousaný Sirius… Naštěstí náš pejsek vypadá jako naprosto splachovací typ a ještě ten večer, co ho sousedovic bullteriérka rafla, by se s ní málem šel kamarádit znova. No, snad mu jeho bezstarostná a veselá mysl vydrží i do dospělosti (a snad na ni znovu nedojede) 🙂

  • o Velikonocích jsem pekla jak o život – jidáše, mazanec i dalamánky. A tak teď bude zase na nějakou dobu s kynutým těstem utrum.
  • snažila jsem se shlédnout rozhovor Meghan a Harryho s Oprah Winfrey...no… v půlce jsem to vypla. Abych v téhle době poslouchala o tom, jestli kvůli šatům pro družičku rozplakala Kate Meghan nebo Meghan Kate, uf. Přišlo mi to v současné situaci hodně mimo mísu a Meghan s Oprah jak dvě zaujaté snobské slepice na drbárně na kafi. Včasným vypnutím jsem si uchránila alespoň určité mínění o Harrym.
  • bavíme se experimentováním s kokinami pro Siriuska – bude mu víc chutnat sušené kachní masíčko nebo suchárek obohacený o minerály? Každopádně české mlsičky Yoggies značně uspokojují jeho jazýček (i když co si budeme povídat, on si Sirius pochutná i na odčervovací tabletě :D)
  • nadále čtu Já, doktor(in) – celkem se u toho bavím a i těch pár německých slov, co je v textu, mi stačí k tomu, abych měla sny v němčině… tak jsem to šprechtění snad ještě úplně nezapomněla
  • a začínám trochu plánovat i tu naši svatbu – požádala jsem svědkyni a hledám fotografa. A přemýšlím, co ještě se dá zařídit z pohodlí domova bez potřeby někde něco zkoušet a s někým se setkávat.

Tak hezký duben!

 

Středník 25.

Máme tu poslední březnový den a za humny Velikonoce… nějak mi to ani nepřijde, ale aspoň jsem koupila bílá vajíčka k barvení, chystám se upéct jidáše a čekám, jestli mi stihnou vykvést větvičky meruňky ve váze. Sirius si oblíbil šplhání po zálabských skalách, ale protože se při tom chová jako sebevrah, museli jsme mu tuto kratochvíli zatrhnout.

  • opět mi vykvetla bytovková zahrádka! Letos ji opět rozšířím o pár odkvetlých květináčových narcisek a petrklíčů, tak snad se zase všechno chytne
  • zasela jsem hrášek. A jsem tedy zvědavá, jestli to skončí stejným fiaskem jako loňský pokus dědy nebo budu úspěšnější
  • nadále experimentuju s různými druhy mouky – tentokráte jsem do tvarohové bábovky přidala rýžovou krupičku a bylo to snad ještě lepší než obvykle
  • také pokračuji v plnění čtenářské výzvy – a tak jsem si půjčila knížku Já, doktor(in) o české pediatričce, která odešla na pár let do Německa – a vypadá to dobře!
  • Sirius se blíží k dvaceti kilům! Ale taky už začíná chápat povely k noze, lehni, přines, dej a couvej. Je to kluk šikovná (i když občas trochu zlobivá).

Hezké Velikonoce!

Středník 24.

Práchovna

Oficiálně máme jaro, ale zima se pořád ještě nevzdala…My se už aspoň těšíme na posun času, že nebudeme kvůli pejskovi nastavovat budík na 5.30 ale na 6.30 – jako je to tedy spíš placebo, ale i to se počítá. Se Siriuskem je vůbec legrace – obzvlášť když jsme provedli pokus nastříkat ho sprejem proti blechám. Vypadal pak, jako by ho posedl ďábel a poté, co rozoral tři záhony a téměř zlomil mladou třešeň, jen aby se toho smradu zbavil, skončil doma ve sprše. Dělali jsme si trochu starost, jestli z toho nebude mít trauma, ale opak je pravdou – nemůžeme ho od těch dob málem dostat z koupelny, protože si pokaždé položí hlavu na okraj vany a zamilovaně hledí na sprchu…

  • přečetla jsem další knížku, tentokráte Já jsem hlad od Petry Dvořákové. Je to zajímavý a autentický vhled do pocitů ženy s anorexií, ale zároveň mi to i tak nějak lezlo na nervy…
  • objednala jsem si knížku Zahrada do vázy a těším se, až mi přijde
  • nadále experimentuju s vařením podle Hany Zemanové a pořád mě to baví – trochu si to tedy upravuji k obrazu svému, ale třeba “fazolový buřtguláš” bez buřtů byl moc dobrý, stejně tak “rizoto” z bulguru ochucené sojovkou, umeoctem a medem. Zní to prazvláštně, ale chutná to dobře. Některé její recepty naleznete třeba tady nebo tady.
  • podala jsem daňové přiznání! Po odevzdání všech lejster na finančáku mi pravidelně padá kámen ze srdce. Teď ještě dojít s papíry i na zdravotní pojišťovnu a zase bude na rok pokoj.

Hezké jarní dny! A pokud i vy musíte z nějakých důvodů vstávat hodně časně ráno, určitě jste si všimli, jak brzy už je vidět a jak zpívají ptáci. Mně tak každé ráno v hlavě pravidelně zní Cat Stevens a jeho Morning has broken… 

Morning has broken like the first morning
Blackbird has spoken like the first bird
Praise for the singing, praise for the morning
Praise for them springing fresh from the world
Sweet the rains new fall, sunlit from Heaven
Like the first dewfall on the first grass
Praise for the sweetness of the wet garden
Sprung in completeness where His feet pass
Mine is the sunlight, mine is the morning
Born of the one light, Eden saw play
Praise with elation, praise every morning
God’s recreation of the new day

 

Středník 23.

Je tu půlka března… loni touto dobou se už jaro hlásilo o slovo o stošest, letos si zatím dává na čas. A přitom letos se na takové to příjemné jarní počasí tak strašně moc těšíme!

Máme za sebou první lovecký úspěch našeho Siriuska- vyčmuchanou a vyhrabanou myší mršinu. Trénujeme chůzi na krátkém i dlouhém vodítku, ale už se těšíme, až bude možnost účastnit se pořádného výcviku, kde načerpáme tipy, jak přesně na to. Po večerech se bavíme jeho spacími pózami, ňafáním ze snů a vzhledem k tomu, že náš pejsek při spánku nedovírá oči, můžeme zblízka pozorovat i co se děje pod víčky v REM fázi (rapid eye movements) – je to fakt legrace.

S Martinem jsme oslavili výročí – tři roky spolu! Letí to strašně a zároveň máme pocit, že se neznáme tři, ale aspoň deset let.

  • k výročí jsem nám upekla bezlepkový krtkův dort a byl moc dobrý
  • přečetla jsem dříve zmíněnou knížku Kdo ví, kde budu zítra a jsou v ní zajímavé postřehy o dění ve světě. Teď mám rozečteno Měli jsme štěstí a zatím to vypadá jako dobrá volba, byť ne úplně veselá.
  • začínají mi vylézat rostlinky rajčat a cuket
  • vytáhla jsem velikonoční dekorace
  • užívám si ranní procházky s pejskem kolem Práchovny – a divím se, že jsem tohle zálabské zákoutí pořádně neprozkoumala už dřív. Teprve teď jsem zjistila, že se domečkům kolem říkalo Zálabský Betlém a je fakt, že takhle po ránu je to tam opravdu milé. I když z Betlému zbylo už jen torzo a dominantou se staly paneláky zvané Zálabský Manhattan…

Krásný den sv. Patrika!

 

Středník 22.

Březen, do lockdownu vlezem. Duben, ještě tam budem… v této době už nic jiného než černý humor asi nezbývá. Ale zůstaňme pozitivní (a covid negativní)! Je tu březen a s ním spousta novinek! Narodila se nám neteřinka a přivezli jsme si domů pejska… Což je také důvod, proč tu minulý týden nepřistál žádný článek – sžívali jsme se s naším Siriusem Blackem, což znamenalo neustálé lítání ven na loužičku, seznamování se s jinými pejsky i lidmi (ano, už známe celý barák…), a tak nebylo moc času na nic jiného. Navíc moji studenti už mají všeho dost po krk, a tak konzultuju a konzultuju a konzultuju…

  • pokud už vám ze všeho docházejí síly, zkuste se podívat na stránky projektu Nevypusť duši. Jsou tam jednoduché rady a tipy, jak se udržovat v psychické pohodě, doporučuji sekci infografiky a blog.
  • jestli už jste úplně hotoví ze všech online konferencí a divíte se, proč meetingy tváří v tvář snášíte dobře, ale Zoom nebo Teams už nemůžete ani cítit, přečtěte si tento článek (české shrnutí zde). Pochopíte, čím to může být a jak z toho ven.
  • i nadále experimentuju se zdravým vařením podle Bioabecedáře a Biokuchařky. A tak jsme měli cizrnu na paprice, špaldové muffiny a chystám se na fazolové pirohy. Ale žádný strach, ortorexií netrpím, prokládám to i řízky a čokoládou 😀
  • Zasela jsem semínka rajčat a cuket a čekám, co z toho vzejde. Ještě mě čeká zasít dýni a přímo na záhonek bych chtěla dát hrášek.
  • Sice teď čtu hlavně knihy o výchově psa, ale až mě to přestane bavit, mám v zásobě hned několik dalších titulů, které si chci přečíst:
    • Kdo ví, kde budu zítra – rozhovor se zpravodajem Tomášem Etzlerem, zatím mám přečtěných jen pár stran
    • Ária – příběh z Íránu z časů revoluce
  • připomněla jsem si, co mi dělalo radost minulý březen i jak jsme se protančili březnem 2019 (ach, kde jsou ty časy!)

Krásný začátek jara!

Středník 21.

Kořenov

Máme tu poslední únorový týden! Na horách ještě panuje zima, ale tady v Polabí už se o slovo hlásí jaro. Strávili jsme čtyři dny v Jizerkách – dva dny jsme běžkovali, o víkendu jsme ale stopu přenechali “pražákům”, ať si tu mačkanici užijí bez nás, a sami vyrazili na pěší výlet. Bylo krásně!

  • v sobotu se pojedeme podívat na pejska. Sami jsme zvědaví, jestli si ho rovnou odvezeme nebo ne 😀
  • splnil se mi dětský sen! Pokud Martin dovolí, budeme mít doma peoplemetr! Někdy ke konci roku jsem odpovídala na telefonický průzkum ohledně sledování TV a tento týden mi volal pán, že jsme byli vyhodnoceni jako “vzácná domácnost” (rozuměj “taková, co kromě sportu televizi nezapne”) a že bychom se jim hodili do vzorku. Wow!
  • v návaznosti na svou bezlepkovou dietu jsem si jako dárek k narozeninám koupila Bioabecedář – takovou encyklopedii zdravého vaření, řekněme, a tak ted‘ experimentuju – Martin se zatím ani moc nevzpouzí. Knížku jsem měla už kdysi půjčenou z knihovny a líbila se mi. I když název zní dost bioteroristicky, tak je v ní spousta zajímavých informací, není dogmatická a uvedené recepty jsou rychlé a zatím nám chutnaly (tedy až na ty pohankové karbanátky, které vyžadovaly lámanku a já použila neznalá věci kroupy – a ne, z toho placičku opravdu nevytvarujete).
  • ve spoustě receptů v Bioabecedáři je jako ingredience uveden umeocet. Nikdy jsem o něm neslyšela, ale světe div se, mají ho u nás v Gruntu. A tak jsem ho koupila a je to opravdu zajímavá věc!
  • taky jsem přečetla svou první knihu na čtečce! Kolínská knihovna totiž spoustu knížek, které mě zajímají, nemá fyzicky, ale jen elektronicky. A jako ano, je to o dost lepší než číst to třeba na tabletu, ale teda kniha je kniha, čtečka mi holt trochu z toho pravého čtenářského zážitku ubírá. Jednalo se o Důvěrnosti od Domenica Starnoniho – po jeho Tkaničkách to bylo ale trochu zklamání
  • Dál se chystám na několik dalších e-knih. Jsou to Vzdělaná, Měli jsme štěstí a možná i Kde zpívají raci a Šikmý kostel 2.  Četl jste někdo? Stojí to za to?
  • Těším se na Květiny do vázy od Anity Blahušové, která již brzy vyjde ve Smartpressu!
  • zase jsem zasedla k šicímu stroji a ušila si pouzdro na nůžky (desetiminutový projekt a psychohygiena skvělá)
  • A chystám se koupit si nové brýle, ale vůbec teda netuším, jak se to v éře roušek a respirátorů dělá 😀

Krásný zbytek února!

Měsíc bez lepku

Experiment s názvem “jeden měsíc na bezlepkové dietě” mi právě skončil, a tak je čas bilancovat, co mi taková bezlepková dieta přinesla nebo nepřinesla. Na začátek je asi dobré říct, proč jsem do toho vůbec šla. Důvodů bylo několik:

  • zdravotní – mám za sebou dva roky, které po zdravotní stránce stály za houby. Rok 2019 se nesl v duchu opakovaných angín, poprvé v životě jsem měla i zánět močáku. V roce 2020 sice přestaly angíny (asi díky rouškám a tomu, že jsem tolik nechodila do dětských kolektivů), ale obtíže se přenesly zase jinam. Do toho několik let bojuju někdy více, někdy méně úspěšně se seboreou (suchá kůže na hranici vlasů, v obočí…), na kterou mi na kožním dají maximálně tak kortikoidy, které nic neřeší a víc mi k tomu neřeknou. Taky od dětství trpím na časté bolesti hlavy. A mám hodně rychlé spalování. Takže teoreticky vzato, nějaký problém s lepkem by být mohl. Celiakie se mi z krve nepotvrdila, a tak jsem se s paní doktorkou dohodla, že zkusím eliminační dietu a uvidíme.
  • experimentální – nikdy jsem žádnou dietu nedržela, a tak jsem to brala i tak, že zjistím, co mohou lidé s nejrůznějšími stravovacími omezeními zažívat (prostě psycholog, že jo…).Taky mě zajímalo, jestli se bez lepku žije opravdu blbě, nebo se to dá. Byla jsem i zvědavá, jak všechny ty bezlepkové věci budou chutnat.
  • detoxikační” – to dávám do uvozovek. Spíš mě štvalo, že moje strava opravdu dost stojí na pečivu, a tak jsem si říkala, že bezlepková dieta mě aspoň trochu donutí se zamyslet nad tím, co jím. V minulosti už jsem měla období, kdy jsem skoro nejedla pečivo a naopak jedla různé kaše, pseudoobiloviny, luštěniny a bezlepek měl být takové “nakopnutí” zpět ke zdravějšímu stravování
Jak to probíhalo:

Jednoho krásného dne jsem si řekla, že je den “D”. Dopoledne jsem ještě měla housku, ale k večeři už bylo jídlo bez lepku a to mě nastartovalo. Rozhodla jsem se, že si nebudu kupovat žádné extra náhražky typu samokypřících směsí na pečení, bezlepkový chleba, který má připomínat ten normální apod. Kdybych byla celiak, tak bych k těmto věcem asi časem dospěla, ale takhle jsem si řekla, že mi jde zejména o zdravější stravu, a to chleba o padesáti ingrediencích asi nebude.

Nakoupila jsem tak hlavně různé druhy přirozeně bezlepkových mouk (pohanková, kukuřičná, rýžová), bezlepkové těstoviny (z červené čočky, z kukuřičné mouky), pohanku, jáhly a snídaňové bezlepkové kaše od Nominalu. Objevila jsem bezlepkový chleba v Rossmannu, který mě neurážel složením, a taky rýžové chlebíčky (ty tedy zrovna moc zdravé nejsou, no) a skvělé bezlepkové sušenky z Biopekárny Zemanka.

Prolistovala jsem kuchařky, které mám doma, hlavně abych získala inspiraci na sladké pečení.Celkově bych řekla, že uvařit bezlepkové hlavní jídlo není vůbec žádný problém, obtíže nastávají u pečení a rychlých svačin (snídaní, večeří…).

Martin s mojí dietou problém neměl, ale i když zpočátku tvrdil, že ji bude držet se mnou, nakonec se on stravoval úplně normálně (ke snídani chleba, k večeři naan, řízky od maminky), jenom hlavní jídla byla v mé režii. Mně to tedy nevadilo, upřímně živit dva bezlepkáře by vyšlo o dost dráž… Kde jsem narážela, to bylo u příbuzných – tatínek si ani jednou neodpustil poznámku, děda mi chtěl mermomocí dát játra, že v tom nic není a až na cílenou otázku přiznal, že zahušťoval moukou. Svým způsobem jsem měla štěstí na současnou situaci, protože nelze chodit do restaurací, a tak člověk nemusí pořád vysvětlovat, co a proč nejí. Horší by to bylo třeba ve školní jídelně, kde je tak jedno bezlepkové jídlo za měsíc… (protože se vše zahušťuje moukou, včetně polévek – a když už je vývar, tak se do něj dají nudle, že…).

Za celou dobu jsem zhřešila dvakrát, a to až v samém závěru. Jednou jsem si dala asi tak dvě sousta celozrnného rohlíku a podruhé přede mě naši na mé narozeninové oslavě postavili chlebíčky a mě ale vůbec nedošlo, že je vlastně nejím. Došlo mi to až doma 😀 Jinak se žádný “absťák” nekonal, spíš jsem zjistila, že pokud si člověk jídlo připravuje sám, má spoustu možností, jak lepkové věci nahradit.

A jaký to mělo efekt?

Prvních čtrnáct dní jsem se skutečně cítila lépe. Měla jsem pocit takové vnitřní lehkosti, čistší mysli, vypadalo to, že se zklidnila i střeva. Taky se zdálo, že se mi pomalinku lepší kožní problémy. Pak ale přišel zlom. Třetí týden mě začal tlačit žaludek, bylo mi hodně těžko, zároveň jsem opět začala mít často hlad, běhání na záchod se vrátilo. Čtvrtý týden se nesl v podobném duchu. Jediné, co bylo celou dobu lepší, byla pleť. Dneska, tři dny po navrácení lepku do stravy, mě sice už nebolí žaludek, ale suchá kůže v obočí je zpátky… (tady je však otázka, zda za to může lepek – anebo spíš cukr vzhledem k mým narozeninám, Valentýnu a sladkostem s tím spojených).

Co si z toho odnesu:

Bez lepku se žít dá. Zároveň jsem si ale uvědomila, že celiaci buď musí být hodně bohatí (třeba malý chleba stojí 70-100 Kč…),nebo musí obětovat hodně svého času vaření a pečení. A být obezřetní,  co jim kdo v dobré víře podstrčí.

Rozhodně chci i nadále přísun lepku omezit. Můj bolavý žaludek spíš než s tím, že jsem nejedla lepek, souvisel asi s nevyváženou stravou. Prvních 14 dní jsem byla nadšená, zkoušela všechny možné recepty, ale pak jsem zajela do vyšlapaných kolejí a na bezlepku se vám snáz stane, že vám něco vaše zažívání rozhodí nebo že vám může chybět nějaký vitamín. U mě mohla být i příčina ve větší konzumaci cukru, jak jsem psala výše, nebo mléka, protože jsem jedla víc kaší.

Zároveň by mi ale přišlo škoda už navždy vyřadit třeba ovesné vločky, špaldu, žitný kváskový chleba, když k tomu nemám jasnou zdravotní indikaci.

Bezlepková dieta pro běžného člověka určitě není samospásná. Omezení lepku ale neuškodí asi nikomu. Mně se totiž v poslední době stávalo, že jsem měla pečivo ke snídani, svačině, večeři a k obědu knedlík nebo těstoviny. A to má k pestré stravě opravdu daleko. Do příštích dní si tedy kladu za cíl nepolevit v kreativitě při přípravě jídla, vědomě snižovat konzumaci pšenice a upřednostňovat kvalitu nad kvantitou zejména u masných a mléčných výrobků.

Středník 20.

Labe

Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr… sněhová kalamita mě celkem baví, asi i proto, že nemusím nikam moc cestovat. Protože cestování, to je teď opravdu velká zábava… při včerejším návratu z Prahy měl vlak 50 minut sekeru a v Pečkách jsme, kvůli zamrzlé vyhýbce přestupovali do vlaku jiného,  kde se netopilo a celkové zpoždění tedy přes hodinu. Klouzání přes zasněženou lávku přes Labe také bylo k popukání. Ovšem i přes tuhle legraci se musím přiznat, že jsem si už koupila první petrklíč.

Jinak mě tento týden potěšilo:

  • měli jsme online slezinu s kamarádkami/bývalými kolegyněmi a bylo to fajn
  • docela hezky se mi rozbíhá nová práce
  • konečně se mi podařilo vydupat si dopravní zrcadlo u výjezdu z naší ulice – tedy, prý ho instalují až to „klimatické podmínky dovolí“, tak uvidíme
  • spotřebovali jsme poslední námi vypěstovanou dýni! Už nevím, kolik jsme jich měli dohromady, pár jsme jich darovali do Zlína, asi dvě jsem musela vyhodit, ale i kdyby nám jich nakonec zbylo jenom nějakých šest nebo sedm, tak to tak akorát stačilo. I tak mám dojem, že jsem měli něco s dýní pomalu každý (no, možná každý druhý) týden. Letos budeme muset dát větší pozor na nákup semínek – abychom neměli jen hokkaidó, ale i máslovou. Jestli máte kousek pozemku, zkuste si ji vysadit taky, poměr práce/výnosnost je opravdu výhodný.
  • Martinovi konečně přišly „boty ze Zlína“, rozuměj Vasky. Jsem zvědavá, jak bude spokojený, jestli mě to inspiruje k nákupu českých botek i pro mě
  • ještě v pět večer je světlo!