5 věcí, které mám obzvláště ráda v našem novém bydlení

Docela dlouho jsem vás tu ubavovala v rámci středníků tím, jak rekonstruujeme byt. A já právě teď sedím s čajem u našeho kuchyňského okna a kochám se pozdně letním večerem. A přemýšlím, které věci mám na našem novém bydlení obzvláště ráda.

1) na prvním místě jednoznačně výhledy. Z ložnice a pracovny vidíme Krkonoše, za dobrých podmínek i Sněžku. A taky zelený plácek se vzrostlými lipami. Z kuchyně a obýváku koukáme do zahrad – do té naší, i do spousty dalších, které kaskádovitě navazují.

2) zahrádka – ta naše ještě není dodělaná, ale využíváme kus sousedovic zahrádky a pro mě je to skvělý relax jít po uspání dítěte sklidit úrodu, zalít, podívat se, co kvete. Navíc to tu mají dost v oblibě i ptáci a různý hmyz, tak je vždy co pozorovat a co poslouchat. Jak řekl jeden z našich řemeslníků: “máte to tu jako na vesnici”.

3) sousedi – nechci nic zakřiknout a víme, jak to se sousedskými vztahy bývá, ale zatím je to tu fajn. Všechny známe, s každým se dá něco prohodit.

4) prostor – nejde jen o metry čtvereční, ale o celkový pocit. Vysoké stropy, velká okna. A pořádný sklep.

5) kuchyň – z původní špeluňky, o které jsme týdny a týdny přemýšleli, jak z ní udělat smysluplný prostor, se nakonec vyloupla funkční a příjemná místnost, kde nejen rádi vaříme, ale kde i rádi vysedáváme po večerech. A povídáme si a z okna pozorujeme srpek měsíce plující nad sousedními domy a zahradami…

 

 

Červen

Je tu červen, ach! Červen je měsíc plný vůní, které ve mně vyvolávají neurčité vzpomínky a melancholické pocity.
Kvete jasmín – a když projdu pod jasmínovým keřem, cítím závan blížících se prázdnin; zkouškového; Erasmu a ještě něčeho, co neumím pojmenovat. A taky kvete lípa, hotová aromaterapeutka, a růže a bez…

S hezkým počasím jsme se taky rozcestovali – byli jsme na pár dní v Mariánkách, ve Zlíně, na svatbě v Klánovicích. Čeká nás dovolená v Kořenově (po víc jak roce!).

Dál pracujeme na bytě – dáváme do kupy zahrádku (no, hlavně Martin dává) a přestěhovali jsme zas pár věcí ze starého bytu.

Já i nadále čtu knížky z knihobudky – je to pro mě zajímavá výzva. Kombinuju tak četbu klasiků (aktuálně Heinrich Mann a Profesor Neřád) a lehkých románků pro dívky ze 70. let (naposledy Michaela od Klevise). Zkuste to někdy taky 🙂

A Anežka roste jako z vody, co nevidět začne lézt, včera jsme měli první příkrm a trochu bojujeme se zoubky…

Tak krásný červen!


 

Středník 50.

Jubilejní středník! Středníky jsem začla psát v srpnu 2020. V období, kdy jsem potřebovala hledat v každém dni něco hezkého, abych se nezbláznila. Byla za námi první covidová epizoda a pomalu začínala další, podzimní, vlna – ta, u které Flégr varoval, že budou mrazáky v ulicích.
Taky jsem si prožila jedno biochemické těhotenství a jeden potrat v druhém trimestru. A byla na začátku dalšího těhotenství, které tehdy skončilo stejně blbě a stejně pozdě jako to předchozí…

Ale po každé noci přijde zase ráno – zasnoubili jsme se s Martinem a pak se vzali; pořídili jsme si Siriuse, ze kterého vyrostl skvělý parťák; našla jsem si novou práci, která mě bavila; koupili jsme a zrekonstruovali byt. A narodila se Anežka.

Bohužel, po covidu zase přišla Ukrajina…

Je neuvěřitelné, co všechno jsem za poslední 2 roky prožila a skoro bych si přála, aby teď přišlo klidnější období, ve kterém načerpáme všichni sílu…

Já se aktuálně snažím načerpávat energii při procházkách s kočárkem, hrabáním se v hlíně, četbou a sledováním vývojové psychologie v praxi 🙂

Krásný květen!

Středník 49.

Bydlíme!!! Čeká nás sice ještě spousta dodělávek a taky dostěhování zbytku věcí ze starého bytu, ale už si konečně užíváme více prostoru a možnosti strčit spící dítě do kočáru na dvorek.

  • po večerech čtu Bílou vodu od Tučkové (vždy jen pár stránek a pak únavou odpadám, tak to budu mít asi na dlouho) a Léto s Monikou od Fogelströma při vycházkách s kočárkem (natrefila jsem na ni v knihobudce a byla překvapená, že je podle ní i film) – obojí mi zatím příjde jako dobrá volba
  • Sirius si našel nového kamaráda, respektive kamarád si našel jeho – 11 letý jorkšírek Čiko od sousedů si to k nám onehdá zcela suverénně nakráčel, Siroušovi zvizitýroval pelíšek a náš Sirius z toho byl tak tumpachový, že jorkšírka úplně zapomněl olízat od hlavy k patě 😀
  • Anežka poprvé usla večer sama v postýlce – a to zcela překvapivě po sérii velmi vysilujících večerů. A ještě si předtím stihla zacvičit přetáčení na bříško…
  • Kvetou šeříky a kvetou kaštany – a to znamená jediné: co nevidět jsou tu prázdniny!

Tak krásný květen!

Středník 48.

Jaro je v plném proudu, Anežce budou čtyři měsíce a já si chvíli libuju, jaká je to s ní už pohoda a chvíli mám zase pocit, že cvokhaus by byl tím správným místem pro mě…

  • přečetla jsem Honzlovou (vřele doporučuji) a Hájovnu (lepší průměr) a na stolku mi teď leží Asja od Turgeněva (jojo, dary knihobudek)
  • čeká nás vítání občánků
  • stále nejsme nastěhovaní, neboť stále nemáme dveře…
  • ale Sirius si už našel v baráku kamaráda labradora Sunnyho
  • po sto letech jsem zavítala do Poctivky na sídlišti a do Mefista v kině a s radostí zjistila, že dělají bezkofeinovou kávu
  • taky jsem se po sto letech viděla s kamarádkou z gymplu
  • a konečně jsem se dostala na normální váhu dle BMI! Takže aktuálně mám dole 18 kg a těším se, až to bude 20.

Krásné jaro!

Středník 47.

Je tu jaro! Anežka včera oslavila tři měsíce. A rekonstrukce našeho bytu je ve finále, takže na Velikonoce se chceme stěhovat.

  • od porodu jsem stihla přečíst tři knížky, což považuju za velký úspěch. Dvě oddechovky od Sigrid Boo a jednu v němčině od Davida Foenkinose
  • užívám si vycházky s kočárkem, začíná mě bavit vymýšlet outfity pro tu svoji holčičku a jsem ráda, že v noci na kojení musím vstávat už jen jednou
  • od porodu jsem zhubla 16 kg, ale 10 mám pořád navíc, a tak přemýšlím, jak se jich postupně zbavit
  • letos se mi povedlo vyplnit daňové přiznání asi během půl hodiny a odevzdat ho už začátkem března, což byla velká úleva
  • zvládli jsme výlet na Kačinu, kontrolu v Praze a povedlo se mi nakojit v autě. Takže až dořešíme stěhování, můžeme směle začít výletovat
  • začala jsem opět řídit
  • A Sirius konečně uznal Anežku za právoplatného člena smečky, což se projevuje tím, že ji chce vítat pusinkami – a tak ho musíme trochu krotit. Až se Anežka začne víc pohybovat, tak to bude teprve dvojka.

Hezké jaro!

Středník 46.

První mateřský středník je tu! Anežce jsou právě dnes tři týdny. A je jasné, že když mám čas psát článek, nebude ta naše holka až takový ďábel, jakým se občas dělá 🙂

Každopádně tento středník je rozhodně mateřstvím ovlivněn. Chtěla jsem vzdát hold některým věcem, které pro naše matky byly jen hudbou budoucnosti a některé ale ještě i před covidem mohly být samozřejmostí leda tak v Praze

  • 2 týdny otcovské – nevím, nakolik si to užíval Martin, ale mně to rozhodně pomohlo, že mi někdo vařil, podával plíny a střídal se se mnou v utišování řvoucího mimina
  • jednorázové plíny – probůh, ženy, to jste dřív neďály nic jiného než vyvařovaly a žehlily, ne? Naše spotřeba cca 10 a více plín denně rozhodně není ekologická ani ekonomická – ale látkovky leda až Anežka nebude takový průtokáč
  • rozvozy domů – Rohlík, Pilulka, MojeLekarna, obědy z restaurace… to všechno strašně šetří čas
  • mikrovlnka – dva roky stála na lince v podstatě bez využití. S příchodem Anežky se vrátila její důležitost – na speciální sterilizační pytle, na ohřev mého jídla…
  • a kdybych měla sušičku, určitě bych ji sem napsala taky – děsně se na ni těším v novém bytě

Jinak se taky raduju z relativně teplého ledna (můžeme s Anežkou ven), z toho, že si občas stihnu přečíst i pár stránek v knížce (aktuálně Sigrid Boo – Kdo se směje naposled) a taky z toho, že konečně nemám to mega břicho a že konečně nejsem těhotná (holt někomu stačí k dítěti 9 měsíců těhotenství, jiný jich potřebuje 18…).

Hezký zbytek ledna!


 

 

 

 

Anežka

Anežka – z řeckého hagné – čistá, neposkvrněná. Jinou variantou je Agnes.

Koukáme na sebe už týden ♥️

Naše duhové dítě, které si k nám hledalo cestu trochu krkolomně, ale nakonec ji přece našlo.

Tak ať je nám spolu dobře!

 

Středník 45.

Za devět dní je Štědrý den! Neuvěřitelné! Stromeček už máme ozdobený, dárky zabalené, zbývá mi koupit poslední dva, vánoční pohledy poslané… jenom s tím úklidem nám to hapruje 😀 Respektive vánoční úklid jsem dělala už v listopadu, akorát nám to uklizené a čisté do dnešních dnů nevydrželo. No, co už.

  • letos poprvé jsem se rozhodla upéct štolu, tak jsem zvědavá, jaká bude, až se rozhodneme ji ochutnat
  • taky chci ještě upéct marokánky a pořád se k tomu nemůžu dokopat
  • dokončila jsem šicí projekt “rukávník” a konečně zaobroubila vánoční ubrus. Tak se mohu, až bude chuť a čas, vrhnout do něčeho dalšího
  • zimní večery si i nadále krátím čtením – aktuálně mám ve čtečce Šeptuchy, ale pořád nějak nevím, co si o tom myslet…
  • a taky sleduju pořad Tlouštíci – intelektuální zábava to úplně není, ale tak musím čerpat inspiraci na to povánoční hubnutí
  • po tisíci letech jsem zase otevřela Netflix a našla si německý film – Isi a Ossi – a je to taková lehká oddychovka, fajn k procvičení němčiny
  • na bytě nám pokračuje zedník, máme sundané ty radiátory, které chceme vyměnit, pomalu postupuje repase dveří a dolaďujeme plán kuchyně.
  • a místo vánočních večírků mám s kamarádkami vánoční online hovory a pevně doufám, že příští rok už se vrátíme konečně k normálu. Kéž by!

Hezké předvánoční dny!

Středník 44.

Je tu advent! Mně tedy vánoční nálada zatím úspěšně míjí, ale doufám, že s tím,  jak se ochladilo a občas sněží, adventní naladění postupně přijde. Jak jste na tom vy?

  • vybičovala jsem se k vánoční výzdobě – snažím se být i přes Vánoce na udržitelné vlně, a tak mám svou zásobu milých vánočních dekorací, které používám rok co rok a jen si vždycky přidám něco “homemade” – letos sklenici s cukrem na dně, což je imitace sněhu, svíčkou a jehličím – a nevypadá to snad blbě 🙂
  • taky jsem zadělala na linecké a vanilkové rohlíčky a po večerech mě tedy čeká pečení cukroví, na což se celkem těším. Plánuju ještě marokánky, což je můj majstrštyk, a oříškové hvězdičky, které taky zbožňuju. Vyšší ambice zatím nemám.
  • konečně jsme objednali dlaždice do koupelny a máme skoro vybranou i dlažbu do chodby a kuchyně, juch!
  • dlouhé zimní večery si krátím šitím – ušila jsem prošívanou mini deku a na dokončení čeká rukávník. A taky vánoční běhoun na stůl, který potřebuju začistit.
  • a protože teď blbě spím a jít spát dřív jak v 11 nemá cenu, tak čtu – přečetla jsem Věci, na které nastal čas od Petry Soukupové a mohu doporučit. Je to sonda do (bohužel) běžné rodiny, je to čtivé a člověk v ledasčem pozná sám sebe anebo někoho z okolí. Myslím, že je dobré si občas něco takového přečíst a uvědomit si, na co si ve vztazích dávat pozor, abyste nedopadli stejně jako hlavní hrdinové.

Hezký advent!