Jak jsem propadla swapu

Víte, co je to swap? Ne? A znáte tu pohádku o tom, jak dědeček měnil, až vyměnil? Tak swap je něco na ten způsob.

Už ani nevím, kdy jsem se o swapování dozvěděla, a upřímně, nejdřív mi to přišlo jako dost velký bizár: „Nabízím dva roky prošlé sunárky a chci za ně ovocné kapsičky z déemka“. „Mám tu skoro nový hřeben a vyměním ho za nakládanou řepu“. „Za ovozel daruji čistič na koberce“. Ovozel? Cože? Sbazar líznutý emiminem!

Pak jsem ale jednoho krásného dne dělala pořádek ve svých kosmetických potřebách. A nestačila jsem se divit. Nenačaté tělové mléko, které za dva měsíce expiruje a já ho rozhodně nespotřebuju ani teď, ani za půl roku. Další tělové mléko. Třetí tělové mléko!

Vzpomněla jsem si na ten bizár. Kosmetiku nafotila a plna očekávání dala na facebookovskou zeď swapovací skupiny příspěvek o tom, jak drogistické výrobky vyměním za lis na citron nebo ovozel (ano, převzít žargon je polovina úspěchu!). A světe div se, o týden později jsem byla o kilo tělových mlík lehčí a o lis na citron těžší.

Zanedlouho jsem si takto vyswapovala knížku za knížku, proteinové drinky za paličku na maso. A na Martinovy otázky, kde jsem k tomu zase přišla, už jen s úsměvem profesionála odpovídám: „No přece na swapu! Chceš taky něco vyměnit?“

Celá swapovací myšlenka je založená na tom, že co mně se válí doma a jen mi to překáží, by možná někdo jiný rád upotřebil. Výměnou ušetřím nejen svou peněženku, ale hlavně taky životní prostředí a svůj domov, neb do něj krámy nejen přináším, ale taky se jich (smysluplně) zbavuji. Navíc mi to přijde neskutečně milé a vtipné, když si píšete s cizími lidmi, kdo má jakou čepici, abyste se poznali. A když Vám pak mezi davy na Můstku předává paní právě onu zmiňovanou paličku na maso, pohledy kolemjdoucích stojí opravdu za to. Je to sice trošku time-consuming, ale ten dobrý pocit z úspěšné výměny vám „ztracený“ čas bohatě vynahradí. Takže co, chcete taky něco vyměnit? 🙂

 

 

5 ekologických krůčků, které zvládne každý

Ať už jsme si o globálním oteplování a klimatických změnách mysleli cokoli, letošní léto nám ukázalo pořádný varovný prst. Ač příčiny extrémně horkého a suchého počasí mohou být jakékoli, je zřejmé, že bychom měli ve vztahu k přírodě začít něco dělat. Sice můžeme poukazovat na to, že jako jedinci zmůžeme velmi málo. Že v rozvojových zemích slovo „ekologie“ asi ještě neslyšeli. Že máme za premiéra velkomagnáta, jehož zájmem je něco úplně jiného než bio-eko hospodářství a od toho se bude odvíjet i zemědělská politika naší země. Ale ve finále jediné, co můžeme na sto procent ovlivnit, je chování nás samých.

Ke skromnějšímu životnímu stylu, v porovnání s mým okolím, mám celkem blízko odjaktěživa. Třídím, nezahlcuji se věcmi, jezdím hromadnou dopravou atd. Ale mám rezervy. A tak jsem se letošní léto rozhodla, že pár drobností změním. Jsou to maličkosti, které na svém komfortu v podstatě nepocítím, ale kdyby to udělal každý, naše životní prostředí by to naopak třeba pocítilo.

A jaké to jsou?

  • omezila jsem čas ve sprše – horkou sprchu miluju. Bez ohledu na venkovní teploty. Ve sprše bych se dokázala cachtat úplně v klidu půl hodiny. Ale jednak to není úplně šetrné k přírodě (obzvlášť v obdobích sucha…), druhak to leze do peněz. A tak jsem pořídila do koupelny natahovací minutku a stopuju si 4 minuty. Při mytí hlavy 7.
  • nedopitou vodou nebo čajem zalívám pokojové rostliny – mám všehovšudy 3 pokojové rostliny, které nejsou příliš žíznivé, a tak mé nedopité skleničky naprosto bohatě saturují jejich potřeby.  Čaj navíc dodává rostlinám živiny.

Tip: Jiný tip, jak šetřit vodu, je opravdu si hlídat, že nemám puštěný kohoutek na prázdno – při čištění zubů, mytí nádobí apod. Máte-li zahradu (nebo spoustu pokojovek, balkónovek), vyplatí se dát si do umyvadla nádobu a v podstatě čistou vodu zachycovat. Rostliny na zahradě, pro které to bude extra zálivka, vám poděkují. Sami budete překvapeni, kolik vody se vyplácá při obyčejném mytí rukou. 

  • na pečivo používám vlastní igelitový sáček – vím, že spousta lidí je ještě pokrokovější a nosí s sebou na nákup látkové pytlíky. To už je ale trochu vyšší dívčí, ne každému je příjemné být „za exota“, navíc co si budeme povídat, látkový sáček je přeci jen trochu těžší a zabere v kabelce více místa než obyčejný igeliťák. V obchodě tak zalovím v kabelce, do vlastního sáčku dám, co potřebuji, a u pokladny nemusím čelit žádným zvídavým pohledům.
  • zeleninu a ovoce do sáčku nedávám buď vůbec (často to fakt není potřeba), nebo opět sahám do svých igeliťákových zásob.

Samozřejmě také nekupuji v 99,9 % nabízené igelitové tašky v obchodech; pokud potřebuji odnést větší věc, používám letitou ikea tašku. 

  • dávám nový život starým věcem, abych nemusela kupovat věci pro ten samý účel – o tom, jak jsem zařizovala byt někdy jindy, nyní stačí, když uvedu, že třeba schraňuju prázdné plechovky od kávy (v práci kolegyně pijí kávu ostošest). Doma je pak polepím nějakým hezkým balicím papírem a slouží jako dózy na oříšky a sypké suroviny, které je třeba chránit před moly.

Jsou to maličkosti. Prkotiny, které třeba děláte už dávno. Ale možná máte zase jiné rezervy, na kterých by se dalo zapracovat. Aby nám ta naše planeta ještě chvíli sloužila. Budu ráda, když se o ně a o to, jak je měníte, se mnou podělíte, abych načerpala další inspiraci 🙂