Středník 18.

Máme tu poslední lednový týden a já vás zdravím z hor! Čerpáme horský vzduch než mi zase naplno začne pracovní kolotoč a také si užíváme lyžařských stop v pracovní dny. Příští týden už začínají jarní prázdniny a to tedy upřímně nechci vidět ten nápor “lufťáků”… Nadále se stravuji bezlepkově a je celkem s podivem, že mi různé koláčky a rohlíčky zatím až tak moc nechybí (tedy až na včerejší slabou chvilku – přikusovat k párku pohankový chleba opravdu nic moc :D). Už nemám tolik hlad, ale co pozoruju, je to, že od vysazení lepku mám opravdu živé sny, které si pamatuju…jestli to spolu souvisí, nevím.

  • sklízím řeřichu! A plánuju, že co nevidět zaseju něco dalšího a možná zkusím i nějaké klíčení…
  • v rámci své bezlepkové diety experimentuju s pečením z různých druhů muk – z pohankové mouky jsem upekla banánové muffiny a z kukuřičné vláčný ricottovo-jogurtový koláč – obojí to bylo značně jedlé 🙂
  • odběr časopisů jsme rozšířili o Dům a zahrada – takové poněkud inteligentnější bydlení a zajímavá architektura

Tento týden víc novinek nemám a dává mi dost práce nerozčilovat se nad věcmi, se kterými stejně nic neudělám. No, snad (nikoli ANO) bude líp…

 

Středník 17.

Tento týden byl nabitý – strávili jsme čtyři dny na horách; dokončila jsem dlouho odkládanou online přednášku; dostala jsem klíče od nové práce a poznala už všechny klíčové osoby školy – pana ředitele, pana ajťáka, paní hospodářku, paní vedoucí jídelny a paní vrátnou. Snad už jen pan školník schází 🙂 Mám za sebou poslední plnohodnotný den ve staré práci… až mi z toho všeho jde hlava kolem.

  • v práci jsem na rozloučenou dostala knížku Chlapec, krtko, líška a koň – připomíná mi stylem Malého prince a myslím, že se dá kdykoliv otevřít na kterékoliv stránce, aby vás povzbudila a potěšila. A slovenština mě tedy vůbec při čtení nerušila.
  • zahájila jsem bezlepkovou dietu – je to takový měsíční experiment posvěcený mou lékařkou a sama jsem zvědavá, co to se mnou udělá. Zatím tedy to, že mám pořád hlad 😀 Ale aspoň jsem po dlouhé době připravila bretaňské pohankové galetky, které mohu vřele doporučit
  • a těším se na únor – že si zase najedu na pravidelný režim; že už začne být ve vzduchu cítit jaro; že bude víc světla; a kdyby to nebyly už Kristovy léta, tak snad i na to, že budu mít narozeniny 🙂

Středník 16.

Tak už máme polovinu ledna a mě čeká poslední týden ve staré práci… na jednu stranu se těším, že už se nebudu muset hrkat až na Zahradní město, na druhou stranu se mi určitě bude po mých milých kolegyních stýskat.

Raduju se, že máme konečně zimu i tady v nížině. Sněhu sice nejsou závěje, ale po předchozích bezsněhových letech jsem ráda i za to málo. A taky jsem ráda, že je mráz. Mám takové počasí o dost radši než pět nad nulou a déšť.

  • O víkendu jsem sčítala ptactvo… vybrala jsem si špatný čas, a tak jsem sečetla celou jednu hrdličku (přitom po ránu to u nás zpravidla žije víc – pravidelně z postele pozoruju, jak si na naší bříze hopkají sýkorky, straky a občas i nějaký ten vrabec). Pokud by vás zajímalo, jací ptáčci se vyskytují ve vašem okolí, můžete se podívat zde
  • Taky jsme se konečně byli projít u nás na Vinici. Nikdy jsem tam nebyla a přitom tam je docela hezký výhled do krajiny.
  • V novém čísle ČD pro vás se tentokrát cestuje po okolí Kolína. Nás to určitě inspirovalo k výletu k polepskému vodopádu, až bude hezké počasí.
  • S Martinem si večery krátíme sledováním relace Nové bývanie na Jojce. Nejen, že nás tak trochu škodolibě těší, že na Slovensku je situace na realitním trhu stejně špatná jako u nás, ale já začínám premýšlať po slovensky…
  • A poprvé jsem zkoušela vařit v pomalém hrnci, který jsme dostali k Vánocům. Šla jsem na jistotu, udělala jsem vývar – a byl dobrý. Tak musím vymyslet, co dalšího by se v něm hodilo připravit. Uvidíme.

Krásný zasněžený týden i vám!

Středník 15.

Jsou tu Tři králové… A na tři krále, o krok dále! Nejen co se týče denního světla, ale tak celkově. Na Tři krále se vždycky těším. Protože právě tenhle den je pro mě takovým novým začátkem, víc než Nový rok. Je to den, kdy odstrojuju stromeček, dávám pryč všechny vánoční dekorace a tím se tak symbolicky zbavuju toho starého roku. A těším se na výzvy a možnosti, které přinese rok nový. A že jich letos bude!

  • Čeká mě změna práce. Tu stávající mám moc ráda, hlavně kvůli kolektivu, ale skoro čtyři roky opravdu dlouhého dojíždění už stačily. Nezbavím se ho sice úplně, ale dost si ho zkrátím. Takže jsem zvědavá a držte mi palce, ať jsem na novém pracovišti spokojená.
  • Zvažujeme koupi pejska. I když se zdá, že covid trochu omezuje i v tomto směru, snad se nám nakonec zadaří. Byla by to sice starost, ale taky velká radost.
  • V únoru se nám má narodit neteř nebo synovec. Roli tetičky sice už trénuju na synovcích ve Zlíně, ale ty jsem poznala až jako „velké kluky“. Takže tetička miminka bude premiéra 🙂
  • Z mého tatínka se stane důchodce… (zní to teda hrozně, co? :D) To abychom už opravdu koupili ten dům a trochu ho zaměstnali 😀
  • A to nejlepší nakonec – budu se vdávat 🙂

P.S. Vidíte na té úvodní fotce to blankytně modré srdíčko na obloze? Věřím, že to je dobré znamení do toho nového roku!

 

Novoroční tipy

Máme tu nový rok! A s ním i mé již pravidelné novoroční “kulturní tipy”.
Letos teda moc kulturní nebudou, ale aspoň se s vámi podělím o tři zajímavé české produkty, které podle mého názoru stojí za pozornost.

  • Knížka Hrdinky – český počin jak víno! Kniha představuje 60 českých žen  z různých historických období, které ovlivnily běh dějin. Dílo vytvořili tři české autorky (mezi nimi Kateřina Tučková, kterou jistě netřeba představovat) a studenti plzeňské Sutnarky, kteří knihu ilustrovali. Baví mě číst si v této knížce před spaním a věřím, že může být zajímavá pro všechny, kdo mají rádi dějepis a nevšední ilustrace, ať jim je deset nebo devadesát.
  • Batoh Playbag – dlouho jsem o něm přemýšlela, v létě jsem se na něj byla podívat ve zlínském showroomu a od těch dob jsem o něm snila. Navržen i ušit ve Zlíně a vyroben z českých materiálů. Je krásný a mám z něj velikou radost. Není levný, ale protože vím, kolik práce za ním stojí, nepřijde mi cena až tak nastřelená.
  • Hostětínský mošt – obec Hostětín bude asi velmi zajímavá, byl ji navštívit i princ Charles! Mošty pocházejí ze sadů na úpatí Bílých Karpat, použitá jablka jsou staré odrůdy a nákupem moštů podporujete jejich zachování. V létě se do Hostětína určitě vypravím, nejen pro mošty!

Zkuste i vy letos objevit nějaké nové lokální výrobky – uvidíte, že vás nakonec potěší víc, než tisíc čínských serepetiček nebo než potraviny vezené přes půl světa.

A mě na oplátku potěší, když se podělíte vy se mnou o vaše oblíbené české počiny 🙂

 

Vánoční středník

Jsou tu Vánoce!

Chtěla bych Vám popřát, abyste letos Vánoce opravdu prožili… v klidu, míru, v radosti a v naději. Letošní Vánoce budou určitě jiné než ty předchozí. Ale hezké mohou být i tak. Vždycky záleží hlavně na nás samotných, jaké si je uděláme…

S Vánoci nám také pomalu končí i tento náročný rok 2020. Náročný byl asi pro nás pro všechny. My s Martinem jsme si jej taky opravdu „užili“, od začátku až do konce. Vzal nám určitou „lehkost bytí“, či jak to nazvat. Ale taky mi ukázal, že mám vedle sebe chlapa, na kterého je opravdový spoleh a který mi je velkou oporou i v blbé životní situaci. A že já sama, když padnu na hubu, dokážu zase vstát a jít. Ale tenhle rok mi ukázal i to, kolik mám kolem sebe hodných lidí, kteří jsou ochotní podat pomocnou ruku (ať už je to rodina, kamarádi, kolegové nebo třeba zdravotníci). Takže nakonec, vedle proher i velké výhry!

Drobné radosti letošního roku jste se mnou mohli od konce srpna sledovat v pravidelných příspěvcích. Radovala jsem se hlavně z toho, že:

  • jsme začali obhospodařovat kousek dědovy zahrádky, a tak si užívali zemědělských činností na čerstvém vzduchu i následných chutných výpěstků
  • dál jsem se věnovala šití a zjistila jsem, že je to koníček, který mi pomáhá překlenout těžké chvilky
  • jsme si užili krásné léto – cestovali jsme po Zlínsku, sportovali v Jizerských horách, po dlouhých letech jsem byla v Chlumu u Třeboně i na chatě na Sázavě
  • je ze mě zase náruživý čtenář!
  • i spisovatel- psaní blogu je pro mě příjemný relax a příležitost zrekapitulovat si prožité události 🙂

Šťastné a veselé! A hodně optimismu do roku 2021!

Eva

P.S. Autorkou úvodní fotky je moje maminka 

Středník 13.

Advent spěje do finále, o víkendu zapálíme čtvrtou svíčku a pak už přijde Ježíšek 🙂

Dny nám plynou poklidně, zpestřujeme si je procházkami, vycházkami s kamarády, výlety, sledujeme v televizi biatlon a dlouhé večery si i nadále krátíme hraním carcassone.

  • Snažíme se chovat zodpovědně, a tak jsme s radostí zjistili, že do Kolína začal jezdit i Rohlík! Nejen, že má hodně zajímavých českých produktů, zboží vám vynesou až před dveře, ale jejich tašky se dají skvěle zužitkovat jako balící papír! Skvělý nápad, člověk si hned připadá jako ekolog 🙂
  • Martin jako náhradu za firemní vánoční večírek dostal den volna, a tak jsme jej využili k návštěvě adventní liduprázdné Prahy – protože já v centru nebyla snad rok! A řeknu vám, kdyby ta Praha vypadala takhle i standardně, tak ji budu milovat! (tedy až na ten kompletně uzavřený areál Hradu…)
  • V Praze aktuálně probíhá hra s Rychlými šípy k jejich 80. výročí – takže jestli jste jejich fanoušci, rozhodně se vydejte na Staré město hledat kolo Jana Tleskače, ježka v kleci i Mirka Dušína and his boys 🙂 Je to akce, která se asi nebude jen tak opakovat…
  • Byli jsme za kamarády na Mělníku (na vycházce venku, samozřejmě) a taky jsme slavili bratrovy narozeniny (na vycházce venku, samozřejmě) – přípitek jsme si dali kávový u Kofíkolky u lávky na Zálabí – měli jsme espresso, cappuccino a kakao a všichni jsme si pochutnali, takže můžu doporučit.
  • Jako dárek jsme dávali knížku Čarostřelec – což je historická detektivka z Jizerských hor. Údajně je čtivá a ty, kteří znají zdejší místopis, určitě potěší.
  • Sežrali jsme i druhou várku marokánek…

Krásné předvánoční dny!

Adventní radosti a knihomolské okénko

Měsíc tu bylo na blogu ticho… někdy holt člověk míní, Pánbůh mění a s těmi změnami je třeba se vnitřně vypořádat. A to chce obvykle čas.

Teď už ale máme za sebou druhou neděli adventní a já se těším na Vánoce!

Co mi zatím v adventu udělalo radost?

  • Třídenní pobyt v Kořenově. Změna prostředí už proste byla nutná.
  • Konečně jsem vyklidila špajz!
  • Mám nakoupenou většinu dárků!
  • Upekli jsme linecké a marokánky (které už jsou, jaksi, téměř sežrané…)
  • Ušila jsem ze zbytku látky vánoční ubrus na náš konferenční stolek
  • Každodenní vybírání dárečků z Mixit adventního kalendáře (jenom teda nechápu, proč se skoro do všech vánočních pochutin musí cpát skořice, chjo…)
  • Že už zase funguje knihovna – protože já teď čtu!

Co se čtení týče, tak mohu doporučit:

  • Hajný a já, Kantorka a já, oboje od Evy Bešťákové, kolínské rodačky. Jsou to oddychovky, Kantorka a já se odehrává v Kolíně a z velké části na kolínském gymnáziu léta páně 1958. Takže pro absolventa místního osmiletého g. tak trochu must-read 🙂
  • Tramvaj do stanice touha – Tennessee Williams – velmi známá divadelní hra v knižní podobě. Je dojemná a opět nám připomíná, že není dobré soudit někoho, v jehož botách jsme nechodili. A pak taky, že alkohol naše trable nevyřeší, spíš naopak.
  • Nebe nad Jemenem – Tomáš Šebek – popis měsíce v Jemenu v nemocnici Lékařů bez hranic. Rozšiřuje obzory nejen o aktuálním jemenském konfliktu, ale také o práci chirurga.
  • Ten, koho přece znám – Mike Gayle – taková taktrochu knižní obdoba Nedotknutelných. Pozitivní vyznění je do současné doby fajn!
  • Inženýr lidských duší – Josef Škvorecký – ten mi právě leží rozečten na prvních stranách na nočním stolku. Každopádně na další setkání s Danym se moc těším!

Krásný advent!

Středník 12.

Dnešní příspěvek by klidně mohl nést název Jak jsem pekla povidloň, protože je to asi tak pět minut od chvíle, kdy jsem ho dokončila a jsem tedy ještě plna dojmů… Nízkým sebevědomím v oblastech pečení jsem nikdy netrpěla, mé výtvory bývají zpravidla chutné a odpovídají v naprosté většině případů původním očekáváním. Povidloň však splňuje kritéria oné pověstné výjimky potvrzující pravidlo. Ech. Nadýchané odpalované těsto? Spíš mokrá palačinka se spadlými bublinami. Hebká náplň v podobě šlehačky a zakysané smetany? Zakysanku jsem vyhodila okamžitě po otevření a šlehačku až po vyšlehání, neb byla kyselá jak cosi. Takže improvizace – jogurt s tvarohem. A ano, hádáte správně, to nedrží, to teče. Čili výsledek – místo povidloně namazaná palačinka! To chceš! Jako takhle, jíst se to dá, ale chlubit se opravdu není čím.

Kromě pečících neúspěchů se nic moc nemění, stále se kochám barevným listím a stále si večery krátíme hraním her.

Mimoto ale:

  • jsem konečně objevila svět úpletů a ušila si čelenku a sukni
  • mě nuda donutila až k takovému poklesku, že jsem začala na Nově sledovat Svatbu na první pohled! (Novu jsem si pustila snad poprvé po pěti letech!)
  • začínám být závislá na balíčcích – není skoro dne, kdy by nám nepřišel nějaký balíček a čekám, že nejpozději příští týden si s tím pánem z PPL potykáme 😀
  • máme novou židli a hned ten pracovní koutek vypadá mnohem víc profi
  • pořád se těším na Vánoce (balíčky chodí i Martinovi, tak třeba to jsou dárky od Ježíška pro mě, byla jsem hodná 🙂 )

Krásný listopad!

 

Středník 11.

Sváteční středník! Všímáte si, jak je teď přesně ten čas nádherných podzimních barev? A jak zejména v pošmourných dnech září to podzimní listí do dálky? Nádhera!

My jsme sváteční den oslavili sadbou česneku na zahrádce a kávou u rodičů bez rodičů. Vlastně jsem si říkala, že by bylo zajímavé takhle občas udělat pro druhé “kavárnu” u sebe doma – nechat jim svůj byt, nachystat pohoštění, hezky prostřít, připravit nějaký lifestylový časopis a na chvíli zmizet. Člověk by změnil prostředí a měl aspoň nějaký milý zážitek. Takže kdo chcete kavárnu u mě beze mě, hlaste se 😀

Jinak mě tento týden potěšilo:

  • dobré výsledky důležitého vyšetření
  • film Ženy v běhu – viděla jsem poprvé a byla jsem mile překvapena, že je to po dlouhé době česká komedie, kde se nechci celou dobu propadnout trapností do země. Zasmála jsem se, přišla na jiné myšlenky, účel splněn 🙂
  • nový Venkov a styl ve schránce – a v rámci tohoto časopisu recept na šumavský povidloň – kdo ví, třeba půjdu do sebe a zase po dlouhé době něco upeču…
  • balíček s látkami – i když ten úplet mě potrápil už při stříhání, takže jsem opravdu moc zvědavá, jak se vzteknu, až s ním zasednu ke stroji
  • že mám vyřešený “hlavní” dárek pro Martina
  • že jsme vyloupali velkou část nasbíraných ořechů a máme si zase co dávat do kaše
  • posun času – ať si kdo chce, co chce říká, jako se na jaře těším na letní čas, tak se na podzim těším na ten zimní. Vybízí ke zklidnění a letos tak nějak ještě víc než jindy cítím, že dřívější rozednívání už bylo potřeba a dřívější stmívání mi umožňuje víc se soustředit na svoje koníčky – četbu, šití, vaření, deskové hry…

Přeju si i vám, ať je tento týden taky plný milých malých i větších radostí a ať se nám daří užít si ten  barevný podzim jak nejlíp to jde!