Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou ty týdny teď nějak čím dál náročnější… nějaké zdravotní obtíže, co dva dny změny v covidových opatření a vyhrožování mrazáky s mrtvolami, hnusné počasí (normálně mám podzimní plískanice ráda, ale tentokrát s tím vším kolem bych možná přeci jen brala trochu víc sluníčka). Ale máme tu středu a s ním středník, mé sebeterapeutické okénko k tomu zamyslet se, co hezkého mě tento týden potkalo!

• Nevím, jestli tento týden, nebo už ten minulý, jsme si jen tak, prostě pro radost, koupili s Martinem dort v Café V Troubě. Člověk si ten život občas osladit musí.
• Taky jsem konečně uvařila lečo. Jídlo v dětství nenáviděné, v dospělosti milované. I toho Martina jsem už zlomila a je schopný ho sníst 😀 Pokud chcete nějaké povídání o historii tohoto jídla, tak klikněte zde. Celkově zjišťuju, že kuchařky a recepty jsou taková hezky uklidňující literatura 🙂
• Objednala jsem si látku a další galanterní potřeby, takže se teď těším na balíček, abych konečně zkusila šití z úpletů. Doufám, že až získám nějaký ten úpletový grif, otevřou se mi nevídané švadlenkovské obzory 😀
• Mluvila jsem po dlouhé době s kamarádkou z Mělníka, měli jsme na návštěvě bráchu s přítelkyní a další kamarádka se konečně zase odhodlala nainstalovat si Tinder, takže doufám, že brzy bude nějaká perspektivní lovestory 🙂
• V rámci podzimní vycházky v mé rodné vsi jsme nasbírali půl tašky ořechů a tyhle přírodní lupy mi vždycky dělají velkou radost 🙂
• Telefonovala jsem s dědou a zase jsme se trumfovali v tom, co kdo uvařil (“včera jsme měli s babičkou sladkou rejži” – “vidíš, my měli převčírem švestkový knedlíky” – “ty mám ještě v mrazáku, dokonce i jabkový… a taky polívku jsem ďál, vývar, byl vynikající” – “to my jsme dneska měli dýňovou” – “dýňovou, prosimtebe, a to je sladký nebo kyselý?” :D)
• A pokud byste si chtěli přečíst nějaký rozumný a lidský rozhovor na téma jak zvládat covidovou situaci a nezbláznit se, tak doporučuji tento článek (hlavně druhou půlku)- pan profesor Šípek je můj vyučující z výšky, nesmírně laskavý, přemýšlivý a zároveň vtipný člověk a při čtení rozhovoru jsem se úplně vrátila do posluchárny v Celetné.

Takže, moji milí, co nejsnesitelnější lockdown a jak říká pan profesor Šípek, nezapomeňte si zpívat! (doma samozřejmě, venku probůh ne, to se nesmí!)

Tak máme za sebou volby a minimálně my ve Středočeském kraji se můžeme radovat… snad nám ta radost tedy vydrží, protože po Rathovi jsme si taky mysleli, že hůř už být nemůže…

Zároveň pokračuje podzimní počasí – plískanice, vítr, déšť a občas taky sluníčko, aby to nebylo jednotvárné. Sklidili jsme poslední dýně, sbíráme ořechy a naše cukety pořád rostou a rostou… neuvěřitelně vděčná rostlina!

Jinak byl tento týden ve znamení gaučinku, takže sleduju Roland Garros, na Netflixu jsem sjela německou verzi „Sing on“ – taková jakási pěvecká soutěž, blbost nesmírná, ale co by člověk neudělal pro procvičení němčiny 😀 -, asi po roce jsem navázala na seriál o britské královské rodině The Crown a těšila jsem se z nového Venkov a styl.

Pořád se odhodlávám k otevření půjčených knížek z knihovny, ale protože se obávám, že to nebude veselé počtení, moc se mi do toho v této už i tak depkové době nechce. Kdybyste měl někdo tip na hezkou veselou knihu, která nebude úplně primitivní, sem s ním!

Radost mi tento týden udělala také milá zpráva od jednoho mého bývalého klienta, sedmdesátiletého lékaře se zajímavým životním příběhem…stejně je to zajímavé, jak si člověk občas sedne s někým úplně odlišným-věkově, temperamentově… A druhou milou věcí bylo náhodné objevení naskenovaných fotek mých předků na jedné opuštěné flešce při hledání něčeho úplně jiného…

Hezký týden a radujte se z maličkostí!

Je tu podzim! Období dýňových polévek, pečených brambor a jablečných štrúdlů!

Pro mě byl tento týden ve znamení pokračující neschopenky s jen omezenými vycházkami. Stihli jsme se alespoň podívat na nově otevřené parkány u Bartoloměje u nás v Kolíně – je to další hezké zákoutí, které tu máme a mně osobně se nejvíce líbí, že zase o něco více vynikne majestátnost toho našeho chrámu, který je tak trochu neprávem opomíjený. Protože takhle nádherný gotický kostel nemá každé město. Ještě by to chtělo zrekonstruovat Radimského mlýn ( a tedy trochu jiným způsobem, než jak vypadá aktuální „sídlištní“ studie) a Jiráskovo náměstí u nás na Zálabí a z Kolína bude normálně výstavní město! 🙂

• v Kolíně bude v sobotu na náměstí Vinný košt – kdo se chystáte, chovejte se prosím zodpovědně, ve frontách se nelepte na ostatní a dodržujte základní hygienu.
• začínám si sepisovat seznam knížek, které by mi mohl přinést Ježíšek. Zatím mezi nimi je Zuzanin dech od Jakuby Katalpy, Burial Rites od Hannah Kent a Educated od Tary Westover (ta sice vyšla v češtině, ale údajně je zajímavější příběh než styl psaní, takže v angličtině budou případné amatérské větné konstrukce kdyžtak méně bolet 🙂
• pekla jsem tuhle ořechovou bábovku a zase nezklamala. Řadím ji mezi oblíbené stálice podzimní kuchyně.

Krásný podzim!

Je tu nový školní rok! Který bude určitě jiný, než ty předchozí a já jen doufám, že všichni ve zdraví fyzickém i psychickém přečkáme podzim a zimu a že pak už bude jenom lépe a lépe!

O víkendu jsme byli konečně na chatě na Sázavě. Vždycky mě překvapí, že i když tam člověk přijede po několika letech, je to, jako by se vrátil domů. Prostě dětství. Počasí nám sice moc nepřálo, ale ohýnek a špekáčky byly, takže za mě mise splněna!

• Až někdy nebudete vědět co by, udělejte si výlet na zámek ve Zruči nad Sázavou. Ve městě sice chcípl pes, ale zámek je nádherně opravený, s moc hezkou zámeckou zahradou a v podzámčí se můžete projít podél Sázavy po nové cyklostezce.
• Pro železniční a funkcionalistické nadšence doporučuji výlet do Březiny u Vlastějovic, kde je monumentální ocelový železniční most. Jak znám Vlastějovice jako své boty, tak o tomhle mostě jsem neměla až doteď tušení. A přitom je opravdu působivý!
• Protože mě letošní zahradničení bavilo a protože děda občas trousí poznámky, že on už na to nestačí a že už to bude víc na nás, rozhodla jsem se načerpat nějaké ty teoretické poznatky a zakoupila knihu Zelenina z ekozahrady. Ano, je to místy poněkud ezo, na což mě tedy neužije, ale text je psaný s nadšením a myslím, že jako návnada zafunguje. Seriózní informace ale budu muset doplnit ještě i jinde (protože ne, do slimáků se vciťovat vážně nechci a sbírat svou moč k zalévání kompostu také ne 😀 )
• Chystáme se besedovat! A sice s kolínským městským architektem o nové podobě Jiráskova náměstí. Jsem na jeho nápady a vizi zvědavá, protože aktuální stav je opravdu tristní a praští mě do očí pokaždé, když jdu kolem.

Krásný začátek babího léta!

Jsem zpátky v práci, abych se aklimatizovala, než zase vypukne školní rok. O víkendu jsme byli ve Zlíně a vzhledem k tomu, že jsme celou sobotu strávili ve společnosti osmiletých synovců, jsem zase výrazně moudřejší co se počítačových her a youtubových videí týče 😀

• Pokud byste chtěli nenáročnou příjemnou procházku v okolí Zlína, zkuste jít po cyklostezce k poutnímu kostelu ve Štípě. Cestou minete lázně v Kostelci a na Štípě se můžete pokochat hezkým interiérem kostela. Případně si cestu prodlužte až na Lešnou do ZOO.
• vždy, když jsme ve Zlíně, tak toužím objevit nějaké pěkné obchůdky s designovým zbožím české provenience – prostě Zlín a design, že jo. Dlouho jsem byla zklamaná, až jsem vešla do Place mimi. Mají hodně zboží zaměřeného na ty nejmenší, ale kromě toho i spoustu dalších zajímavých věcí pro velké 🙂
• jak jsem se minule zmiňovala o výletu do Nymburka, zapomněla jsem dodat, že není špatné zastavit se na občerstvení ve Staré rybárně. Je to hned u hradeb u Labe a jejich Phillycheese sandwich byl výborný.
• vyšel nový Venkov a styl! Sice už mě baví o něco méně, než když jsem s ním začínala, ale pořád je listování v něm takovým tím ideálem klidného odpoledne s kávou a časopisem.