A jaké jsou vaše prázdninové maličkosti?


Jeden z posledních červencových večerů. Vracíme se z návštěvy, v rukou tašky se vším možným. Pomalu se už stmívá. Jsme unavení – celý den bylo horko k zalknutí, navíc jsem si ještě vymyslela zavařování rajčat, pečení koláče, sklízení ostružin a měsíčku… V bytě je naštěstí docela příjemně. Otevírám okna. Z ostrova se line hudba kolínského Beat festivalu. Usměju se a vyložím se do okna. Pozoruji setmělé Zálabí. Léto jak má být.

Je pár věcí, které mi naprosto dokonale a okamžitě navodí tu správnou prázdninovou atmosféru. Které mi opět připomenou, jaké to je mít prázdniny.

Koupání v přírodním koupališti. Vzpomínka na těch spoustu lét, které jsme trávili s babičkou a dědou pod stanem u rybníka Hejtmanu. Já, můj brácha a bratranec. Holka a dva starší kluci, což s sebou přinášelo občas nějaké ústrky, ale taky spoustu legrace a zážitků.

Kokrhání kohouta a kvokání slepic. Prázdniny na vesnici u prarodičů. Ráno mě budily slepice a v noci měsíc svítící do oken. A přesto byl člověk celý den čilý, živý a pobíhal po zahradě s klukama a psem.

Květákové placičky, bramboračka s houbami a zvuk pumpy. Léto na chatě na Sázavě. Babička vyváří, děda pracuje kolem domku a my s bráchou jsme na rybách. A když přijdeme, máme oběd na stole a ani to nádobí mýt nemusíme…

A konečně vzdálená hudba a hlasy za vlahých večerů. Vysedávání u našich na balkóně a pozorování a poslouchání vesnice pode mnou. Letní festivaly. Vesnické zábavy. Táborové diskotéky. Přemítaní o klucích, kteří se libí mně a já možná jim…

Prázdniny. Přes den bezstarostné a večer příjemně melancholické. Zažívali jsme je vlastně jen „pár“ let a už je to dlouho, co je nemáme. Ale nějakým záhadným způsobem jsou v nás vryté a vzpomínka na ně probouzí takový ten zasněný úsměv a příjemné šimrání v bříše.

Zkuste se i vy teď na chvilku zasnít a vzpomenout si, jaké drobnosti zaručeně připomenou prázdniny vám. A pak si schválně uvědomte, jak se při tom vzpomínání asi tak tváříte 😉

Obleč se, abys přežil

Všední den, podvečer. Stojím ve sportovních kraťáscích a tričku před Masaryčkou a čekám na tramvaj. Vedro k padnutí. Evropu sužují tropická horka, všichni jsme z toho už unavení. Jak tak stojím na rozpáleném chodníku, přemýšlím, jestli omdlím už tedˇ nebo až za chvíli. Musím se nějak zabavit, říkám si. A začnu pozorovat kolemjdoucí. V tomhle teplu je to vlastně velká legrace. Heslem dne totiž podle všeho je „Obleč se, abys přežil.“ I já jsem se tím heslem řídila, uznávám.

Staré babičky, obvykle decentně oblečené v beztvarých dlouhých oblečcích vytáhly šik kousky z předtřiceti lety – barevné krátké šaty bez rukávů, zato s výstřihem, volánya povlávající sukní. Co na tom, že jejich kůže už není tak pevná jak bývala? Však je to přirozené a aspoň my mladé vidíme, co nás čeká a nemine, budeme-li mít to štěstí a dožijeme se jejich věku.

Korpulentní dámy se konečně vyprdly na poučky, že černé slimky zeštíhlují a že ukazovat silná stehna je nepatřičné. A tak ženy velikosti menšího slona natáhly krátké barevné sukně, odhalujíc svá majestátní lýtka a stehna.

Sedmnáctileté štíhlé slečny využívají příležitosti předvést své přednosti v minitílkách a minišortkách a některé i ta tílka (či šortky) nechaly doma.

A mně se to všechno líbí. Jako by dneska ženy odhodily svůj stud za to, že nevypadají jako vyretušované modelky z titulních stránech; za to kolik jim je let, kolik kilo mají navíc. Módní peklo by si možná smlslo, ale mě to baví. Roztomilé babičky, odvážné boubelky i ty rozpustilé, vyzývavé holky.