Středník 18.

Máme tu poslední lednový týden a já vás zdravím z hor! Čerpáme horský vzduch než mi zase naplno začne pracovní kolotoč a také si užíváme lyžařských stop v pracovní dny. Příští týden už začínají jarní prázdniny a to tedy upřímně nechci vidět ten nápor “lufťáků”… Nadále se stravuji bezlepkově a je celkem s podivem, že mi různé koláčky a rohlíčky zatím až tak moc nechybí (tedy až na včerejší slabou chvilku – přikusovat k párku pohankový chleba opravdu nic moc :D). Už nemám tolik hlad, ale co pozoruju, je to, že od vysazení lepku mám opravdu živé sny, které si pamatuju…jestli to spolu souvisí, nevím.

  • sklízím řeřichu! A plánuju, že co nevidět zaseju něco dalšího a možná zkusím i nějaké klíčení…
  • v rámci své bezlepkové diety experimentuju s pečením z různých druhů muk – z pohankové mouky jsem upekla banánové muffiny a z kukuřičné vláčný ricottovo-jogurtový koláč – obojí to bylo značně jedlé 🙂
  • odběr časopisů jsme rozšířili o Dům a zahrada – takové poněkud inteligentnější bydlení a zajímavá architektura

Tento týden víc novinek nemám a dává mi dost práce nerozčilovat se nad věcmi, se kterými stejně nic neudělám. No, snad (nikoli ANO) bude líp…

 

Středník 17.

Tento týden byl nabitý – strávili jsme čtyři dny na horách; dokončila jsem dlouho odkládanou online přednášku; dostala jsem klíče od nové práce a poznala už všechny klíčové osoby školy – pana ředitele, pana ajťáka, paní hospodářku, paní vedoucí jídelny a paní vrátnou. Snad už jen pan školník schází 🙂 Mám za sebou poslední plnohodnotný den ve staré práci… až mi z toho všeho jde hlava kolem.

  • v práci jsem na rozloučenou dostala knížku Chlapec, krtko, líška a koň – připomíná mi stylem Malého prince a myslím, že se dá kdykoliv otevřít na kterékoliv stránce, aby vás povzbudila a potěšila. A slovenština mě tedy vůbec při čtení nerušila.
  • zahájila jsem bezlepkovou dietu – je to takový měsíční experiment posvěcený mou lékařkou a sama jsem zvědavá, co to se mnou udělá. Zatím tedy to, že mám pořád hlad 😀 Ale aspoň jsem po dlouhé době připravila bretaňské pohankové galetky, které mohu vřele doporučit
  • a těším se na únor – že si zase najedu na pravidelný režim; že už začne být ve vzduchu cítit jaro; že bude víc světla; a kdyby to nebyly už Kristovy léta, tak snad i na to, že budu mít narozeniny 🙂

Středník 16.

Tak už máme polovinu ledna a mě čeká poslední týden ve staré práci… na jednu stranu se těším, že už se nebudu muset hrkat až na Zahradní město, na druhou stranu se mi určitě bude po mých milých kolegyních stýskat.

Raduju se, že máme konečně zimu i tady v nížině. Sněhu sice nejsou závěje, ale po předchozích bezsněhových letech jsem ráda i za to málo. A taky jsem ráda, že je mráz. Mám takové počasí o dost radši než pět nad nulou a déšť.

  • O víkendu jsem sčítala ptactvo… vybrala jsem si špatný čas, a tak jsem sečetla celou jednu hrdličku (přitom po ránu to u nás zpravidla žije víc – pravidelně z postele pozoruju, jak si na naší bříze hopkají sýkorky, straky a občas i nějaký ten vrabec). Pokud by vás zajímalo, jací ptáčci se vyskytují ve vašem okolí, můžete se podívat zde
  • Taky jsme se konečně byli projít u nás na Vinici. Nikdy jsem tam nebyla a přitom tam je docela hezký výhled do krajiny.
  • V novém čísle ČD pro vás se tentokrát cestuje po okolí Kolína. Nás to určitě inspirovalo k výletu k polepskému vodopádu, až bude hezké počasí.
  • S Martinem si večery krátíme sledováním relace Nové bývanie na Jojce. Nejen, že nás tak trochu škodolibě těší, že na Slovensku je situace na realitním trhu stejně špatná jako u nás, ale já začínám premýšlať po slovensky…
  • A poprvé jsem zkoušela vařit v pomalém hrnci, který jsme dostali k Vánocům. Šla jsem na jistotu, udělala jsem vývar – a byl dobrý. Tak musím vymyslet, co dalšího by se v něm hodilo připravit. Uvidíme.

Krásný zasněžený týden i vám!

Středník 15.

Jsou tu Tři králové… A na tři krále, o krok dále! Nejen co se týče denního světla, ale tak celkově. Na Tři krále se vždycky těším. Protože právě tenhle den je pro mě takovým novým začátkem, víc než Nový rok. Je to den, kdy odstrojuju stromeček, dávám pryč všechny vánoční dekorace a tím se tak symbolicky zbavuju toho starého roku. A těším se na výzvy a možnosti, které přinese rok nový. A že jich letos bude!

  • Čeká mě změna práce. Tu stávající mám moc ráda, hlavně kvůli kolektivu, ale skoro čtyři roky opravdu dlouhého dojíždění už stačily. Nezbavím se ho sice úplně, ale dost si ho zkrátím. Takže jsem zvědavá a držte mi palce, ať jsem na novém pracovišti spokojená.
  • Zvažujeme koupi pejska. I když se zdá, že covid trochu omezuje i v tomto směru, snad se nám nakonec zadaří. Byla by to sice starost, ale taky velká radost.
  • V únoru se nám má narodit neteř nebo synovec. Roli tetičky sice už trénuju na synovcích ve Zlíně, ale ty jsem poznala až jako „velké kluky“. Takže tetička miminka bude premiéra 🙂
  • Z mého tatínka se stane důchodce… (zní to teda hrozně, co? :D) To abychom už opravdu koupili ten dům a trochu ho zaměstnali 😀
  • A to nejlepší nakonec – budu se vdávat 🙂

P.S. Vidíte na té úvodní fotce to blankytně modré srdíčko na obloze? Věřím, že to je dobré znamení do toho nového roku!

 

Novoroční tipy

Máme tu nový rok! A s ním i mé již pravidelné novoroční “kulturní tipy”.
Letos teda moc kulturní nebudou, ale aspoň se s vámi podělím o tři zajímavé české produkty, které podle mého názoru stojí za pozornost.

  • Knížka Hrdinky – český počin jak víno! Kniha představuje 60 českých žen  z různých historických období, které ovlivnily běh dějin. Dílo vytvořili tři české autorky (mezi nimi Kateřina Tučková, kterou jistě netřeba představovat) a studenti plzeňské Sutnarky, kteří knihu ilustrovali. Baví mě číst si v této knížce před spaním a věřím, že může být zajímavá pro všechny, kdo mají rádi dějepis a nevšední ilustrace, ať jim je deset nebo devadesát.
  • Batoh Playbag – dlouho jsem o něm přemýšlela, v létě jsem se na něj byla podívat ve zlínském showroomu a od těch dob jsem o něm snila. Navržen i ušit ve Zlíně a vyroben z českých materiálů. Je krásný a mám z něj velikou radost. Není levný, ale protože vím, kolik práce za ním stojí, nepřijde mi cena až tak nastřelená.
  • Hostětínský mošt – obec Hostětín bude asi velmi zajímavá, byl ji navštívit i princ Charles! Mošty pocházejí ze sadů na úpatí Bílých Karpat, použitá jablka jsou staré odrůdy a nákupem moštů podporujete jejich zachování. V létě se do Hostětína určitě vypravím, nejen pro mošty!

Zkuste i vy letos objevit nějaké nové lokální výrobky – uvidíte, že vás nakonec potěší víc, než tisíc čínských serepetiček nebo než potraviny vezené přes půl světa.

A mě na oplátku potěší, když se podělíte vy se mnou o vaše oblíbené české počiny 🙂