Od jaktěživa mám ráda hudbu. Jsem jediným členem široké daleké rodiny, který to dotáhl až k vystupování v rámci „třídních schůzek“ ZUŠky. Virtuos se ze mě tedy nikdy nestal, ale radost z hudby mi zůstala. A pak taky určitá „hudební imaginace“ nebo jak to nazvat. Slyším nějaká slova, vidím určitou situaci, prožívám určité pocity a hned mě k tomu napadají melodie a texty známých písní a taneční choreografie.

Na gymplu v rámci testů profesní orientace mi paní psycholožka doporučila věnovat se scénickému tanci, což mě tehdy opravdu velmi pobavilo, ale faktem je, že hudba a tanec mi odedávna pomáhají při zpracování emocí i informací- ať už těch smutných nebo radostných a pomáhaly mi i při učení na maturitu a státnice.

Dneska na mě navíc silně dolehlo i nutkání podělit se s vámi o jedno takové moje hudební zasnění. V Kolíně totiž dnes poprvé letos sněžilo. A já šla zrovna po ulici a chytala vločky do rukavice…

Když padá sníh, je ticho bílé
Když padá sníh, tak postůj čistá chvíle
Když padá sníh, je plno v prázdných ulicích
Když padá sníh, toulám se v rynku
Když padá sníh, i Vám dá navštívenku
Když padá sníh, noc je tu k ránu na saních

Podívej se ven, mám důvod k radování
Postačí mi jen, když padá bez přestání
Do rána zasype i to, co vy nevíte i to co mi tajíte…..bílou
Chtěla bys být, když v noci sněží

Chtěla bys být, svítilnou na nábřeží
Chtěla bys být, sousoším s bílou čepicí
Chtěla bych být, na sněžném bálu
Chtěla bych být, kde sněží do kanálů
Chtěla bych být, stopou v zaváté dálnici

Podívej se ven, mám důvod k radování…

Chtěla bys být, jak vločka sněhu
Chtěla bys mít, krajkovou hebkou něhu
Chtěla bys mít, jak sníh má kůži hedvábnou
Chtěla bych mít i v tomhle jisto
Chtěla bych mít své malé bílé místo
Chtěla bych mít místo kam můžu dopadnout

Písnička je od Jablkoně a poslechnout si ji můžete zde https://www.youtube.com/watch?v=XIJjUAqEna0