Moje babička

Měla jsem to velké štěstí, že jsem až doteď měla všechny čtyři prarodiče. Ve 33 letech si užívá tenhle luxus málokdo. V pondělí, 1.11.2021, mi ale umřela moje babička Marta.  Několik dlouhých let zápasila s alzheimerem (a my tím pádem často s ní), a tak už člověk občas nevěděl, co je babička a co je její nemoc. Posledních pár měsíců navíc už nemohla být doma – a když jsem ji viděla před prázdninami v léčebně, věděla jsem, že to je asi naposled.

Moje babička neměla jednoduchou povahu a bůhví, čím to bylo. Tím, že velkou část dětství strávila po nemocnicích? Že nejútlejší dětství prožila ve válce a protože asi byla citlivější, až do dospělosti si z toho nesla děsy? Vrozenými povahovými rysy? Že si možná její temperament nesedl s temperamentem její matky?

Umím si představit, že život s ní nemusel být vždy pohodový (a dokonce si myslím, že ani pro ni samotnou ne). A taky vím, že chtě nechtě jsem po ní leccos zdědila nejen vzhledem ale i povahou (ach, kéž bych si nepamatovala co mi kdo kdy řekl a jak se u toho tvářil ještě dvacet let poté!). Myslím, že jsem jí lecčím lezla na nervy  – bojkotovala jsem růžové oblečky, které by mi byla bývala ráda šila. Nesdílela jsem její pečlivost a v něčem až přehnanou posedlost hygienou a na její proslovy jsem tak schválně provokativně odpovídala, že mě se tohle téma netýká, protože já budu mít služku. Což ji teda vždycky zaručeně rozčílilo. Stejně jako to, když jsem ji opravovala, že se neříká “žlička” ale “lžička”. A taky jsem byla asi jediná z rodiny, kdo jí uměl (aspoň trochu) odporovat.

Ale jinak, jinak to byla prostě babička. Hrála s námi do úmoru Člověče, nezlob se. Starala se o nás, když jsme byli nemocní. Když jsem u nich problila večer i noc až takovým způsobem, že o půlnoci přispěchala dětská doktorka, krmila mě pak po lžičkách černým čajem a co chvíli ke mně vstávala. Vyvářela nám, co jsme si poručili. Taky nám pekla k narozeninám výborný ananasový dort. Ušila mi spoustu krásných věcí na panenky. A občas něco na mě – dodneška si pamatuju, jak jsem měla ráda, když mi brala míry, špendlila na mě látku a občas se mě u toho tak letmo dotkla. Balila hory věcí na chatu, abychom se tam měli jako v bavlnce, z čehož jsme mívali děsnou bžundu a v dospívání oči v sloup. A když se usmála, tak byla prostě krásná.

Možná, že babička neuměla vyjadřovat svoje city vřelým objetím a spoustou něžných slov. Ale rozhodně se snažila nám vnoučatům dávat svoji lásku najevo svou péčí o nás – vařením, pečením, sladkostmi, podstrkováním peněz, hleděním na to, abychom „měli dostatek“.

Takže, moje milá babi, ať je Ti na onom světě dobře. Ať jsi tam konečně šťastná, spokojená, ať tam nalezneš svůj klid. Já na Tebe budu často vzpomínat a tajně doufat, že ten tvůj úsměv, že ten jsem taky trochu zdědila 🙂

 

 

Středník 41.

Je tu říjen! Podzim v plném proudu! Pomalu se barví listí, ráno vstávám téměř do tmy, začal čas čajů typu rooibos a šípkového nebo lípy… vytáhla jsem teplejší šály na ranní cesty na vlak a koupila si novou zimní bundu. A ráno si užívám pohled na válející se mlhu na Labi.

  • o minulém víkendu jsme byli zase trochu kulturní a k našemu měsíčnímu výročí sňatku jsme se vrátili zpět na místo činu – v evangelickém kostele ve Velimi totiž byl varhanní koncert našeho svatebního varhaníka. Tento víkend jsme byli pro změnu v Klánovicích na oslavě švagrové.
  • pomaloučku, polehoučku začínám odlehčovat náš byt od nepotřebných věcí – vyházela jsem bordel z polic v koupelně, zbavila se různých „pokladů“ ve špajzu a chystám se na další krámy. Taková malá předpříprava před budoucím stěhováním.
  • sklízíme víno na naší nové zahrádce. A já tamtéž i nadále sklízím krásně voňavé růže
  • rekonstrukce našeho nového bytu je v plném proudu – bourá se, elektrikáři vytahují dráty, instalatér a parketář se byl podívat, zítra přijde zedník a obkladač…
  • nějak nevím co číst… Martinovi jsem půjčila v knihovně Grandhotel Evropa, ale pro sebe jsem si nedokázala vybrat – máte nějaký tip na lehkou, ale ne úplně blbou knížku?

Hezký podzim 🙂

 

Středník 39.

A je tu oficiálně podzim! Začátek podzimu mám moc ráda – barevné listí, teplé světlo, sklizně ovoce a zeleniny…

  • o víkendu jsme si s Martinem konečně našli čas sami pro sebe a dojeli si na oběd do Chateau Kotěra v Ratboři – a byli jsme moc spokojení
  • na naší nové „bytové“ zahrádce jsme sklidili jablka – celých 6 ks! 😀 V létě to vypadalo, že jich bude hrozně moc…ale pak začala záhadně hnít… a dneska, při jejich zpracování jsem zjistila, že nám je žrali – škvoři! Každopádně jsem z této úrody upekla francouzský jablečný koláč, čímž oficiálně zahajuji sezónu štrúdlů a pájů.
  • také pořád bojuji s tím, jak zpracovat cukety… loni jsem je zavářela a i když jsem je nakonec zužitkovala, nebylo to úplně ono (prostě se „rozblemcaly“). Tak letos zkouším naložení do oleje a uvidíme…
  • a příští víkend nás čeká dýnobraní na naší druhé zahrádce – vypadá to, že budeme mít co dělat, abychom tu nadílku do Vánoc zkonzumovali (pak už standardně nemůžu dýni ani vidět)
  • náš Sirius slaví 10 měsíců, puberťák jeden! Byl konečně na celodenním hlídání, jehož součástí bylo i to, že se účastnil prací na zahrádce s dědou a tátou. O dva dny později mi volal děda, jak se mám, a jen tak mezi řečí se mě ptá: „A neměl pes náhodou průjem?“ (náhodou trochu měl) „Jemu strašně šmakovaly ty planý broskve, tak jsem mu dával…“ (aha, tak už víme 😀 )

Hezký konec září!

 

 

Středník 33.

Chvilku tu bylo na blogu ticho – co na to říct, nestíhám. Kupujeme byt – a protože to je bez realitky, tak nám chvíli zabraly všechny administrativní úkony. Ale v pátek už jdeme podepisovat kupní smlouvu a kdo ví, možná už dostaneme i klíče. Těšíme se! A pak už snad konečně budu mít čas na dotažení svatebních příprav.

Taky jsem započala psychoterapeutický výcvik, což obnášelo čtyři intenzivní dny v Českém Šternberku. Na další čtyři roky mám o zábavu postaráno…

Ve škole probíhaly maturity, úspěšně, tak mám za „svoje“ studenty velkou radost. Protože vím, že letošní maturanti si užili dvojnásobek stresu než ročníky před tím (přestože nakonec měli určité úlevy, ale ta dlouhá nejistota, co jak bude, byla dost frustrující).

  • jsou třešně! Moje snad nejoblíbenější ovoce! Pokud už budete přejedení třešní „jen tak“, zkuste tento třešňový obrácený koláč od Dagmar Heřtové. Je vynikající!
  • taky už sklízíme vlastní jahody a hrášek, mňam
  • koupila jsem si knížku Jak přežít, když se často bojím, která je určená pro práci s úzkostnými dětmi. Vypadá dobře a myslím, že některé techniky by se daly úspěšně aplikovat i na dospělou populaci
  • málem jsme otrávili Sirouše přípravkem proti klíšťatům. Až někdy budete experimentovat s Advantixem, buďte opatrní… naštěstí sprcha rychle pomohla.

A za týden mi začínají prázdniny, jupííí! Hezký červen!

Středník 30.

Tak po několika takřka letních dnech tu máme zpátky aprílové počasí. Ale nevadí, jak je známo, májový deštík prospívá kráse, takže se vlastně můžeme radovat. Život se začíná trochu vracet do normálu, doufejme, že se vše zase neuspěchá a nebudeme muset zavírat dřív, než se otevře. Já v práci konečně potkala některé studenty, které jsem doposud znala jen z počítače a taky jsem si konečně užila trochu školního šrumce, protože primáni a sekundáni už jsou zpátky v lavicích. Se Siriuskem nadále trénujeme poslušnost a je to kluk (většinou) šikovná.

  • začínáme obnovovat společenský život, a tak jsme byli na procházce v Benešově u kamarádů a já se včera viděla snad skoro po roce s jednou kamarádkou
  • studentům doporučuju knížku Pohádka o ztracené krajině od “našeho Bambiho”, rozuměj Radvana Bahbouha, a zdá se, že má úspěch. Je to knížka s podtitulem Psychologie sebekoučování a jsou v ní čtivě shrnuté základní psychologické poznatky. Myslím, že je skvělá i pro všechny rodiče a učitele.
  • přihlásila jsem se do kurzu psycholog ve zdravotnictví a vzali mě, tak se teď budu tak vzdělávat, až se ze mě bude kouřit
  • v Praze cestou z vlaku do práce chodím kolem spousty keřů šeříků, jejichž vůně mi vždycky připomene školní čas a poslední zvonění
  • kvetou kaštany – a to znamená, jak se říkalo u nás v poradně, že prázdniny jsou na spadnutí

Takže krásný čas šeříků a šťavnaté jarní zelené!

Středník 29.

Konečně jarní dny! Začínají se olisťovat stromy, kvetou tulipány, ptáci řvou jak o život. Já se pomalu vracím i k osobním konzultacím a taky Martin byl po sto letech v kanceláři v Praze. Sirius se dál krmí pampeliškami, touží po kontaktu s jakýmkoliv pejskem – což dal patřičně najevo na cvičáku, kde oblízal všechny pejsky kolem dokola – a umí rozesmát snad každého na potkání.

  • slavili jsme neteřiny křtiny
  • dočetla jsem knížku Toulavé kočky z Homsu a občas nahlédnu do Chvála psychoterapie od Yaloma
  • přijali mě do psychoterapeutického výcviku a v červnu začínám
  • a byli jsme se podívat na místě pro svatbu, kde paní majitelka byla moc sympatická a ochotná (snad jí to vydrží)

Krásné jaro!

Středník 26.

Je tu duben! A s ním pravé aprílové počasí! Tento týden byl celkem hektický – Velikonoce, spousta pečení, očkování, pokousaný Sirius… Naštěstí náš pejsek vypadá jako naprosto splachovací typ a ještě ten večer, co ho sousedovic bullteriérka rafla, by se s ní málem šel kamarádit znova. No, snad mu jeho bezstarostná a veselá mysl vydrží i do dospělosti (a snad na ni znovu nedojede) 🙂

  • o Velikonocích jsem pekla jak o život – jidáše, mazanec i dalamánky. A tak teď bude zase na nějakou dobu s kynutým těstem utrum.
  • snažila jsem se shlédnout rozhovor Meghan a Harryho s Oprah Winfrey...no… v půlce jsem to vypla. Abych v téhle době poslouchala o tom, jestli kvůli šatům pro družičku rozplakala Kate Meghan nebo Meghan Kate, uf. Přišlo mi to v současné situaci hodně mimo mísu a Meghan s Oprah jak dvě zaujaté snobské slepice na drbárně na kafi. Včasným vypnutím jsem si uchránila alespoň určité mínění o Harrym.
  • bavíme se experimentováním s kokinami pro Siriuska – bude mu víc chutnat sušené kachní masíčko nebo suchárek obohacený o minerály? Každopádně české mlsičky Yoggies značně uspokojují jeho jazýček (i když co si budeme povídat, on si Sirius pochutná i na odčervovací tabletě :D)
  • nadále čtu Já, doktor(in) – celkem se u toho bavím a i těch pár německých slov, co je v textu, mi stačí k tomu, abych měla sny v němčině… tak jsem to šprechtění snad ještě úplně nezapomněla
  • a začínám trochu plánovat i tu naši svatbu – požádala jsem svědkyni a hledám fotografa. A přemýšlím, co ještě se dá zařídit z pohodlí domova bez potřeby někde něco zkoušet a s někým se setkávat.

Tak hezký duben!

 

Středník 18.

Máme tu poslední lednový týden a já vás zdravím z hor! Čerpáme horský vzduch než mi zase naplno začne pracovní kolotoč a také si užíváme lyžařských stop v pracovní dny. Příští týden už začínají jarní prázdniny a to tedy upřímně nechci vidět ten nápor “lufťáků”… Nadále se stravuji bezlepkově a je celkem s podivem, že mi různé koláčky a rohlíčky zatím až tak moc nechybí (tedy až na včerejší slabou chvilku – přikusovat k párku pohankový chleba opravdu nic moc :D). Už nemám tolik hlad, ale co pozoruju, je to, že od vysazení lepku mám opravdu živé sny, které si pamatuju…jestli to spolu souvisí, nevím.

  • sklízím řeřichu! A plánuju, že co nevidět zaseju něco dalšího a možná zkusím i nějaké klíčení…
  • v rámci své bezlepkové diety experimentuju s pečením z různých druhů muk – z pohankové mouky jsem upekla banánové muffiny a z kukuřičné vláčný ricottovo-jogurtový koláč – obojí to bylo značně jedlé 🙂
  • odběr časopisů jsme rozšířili o Dům a zahrada – takové poněkud inteligentnější bydlení a zajímavá architektura

Tento týden víc novinek nemám a dává mi dost práce nerozčilovat se nad věcmi, se kterými stejně nic neudělám. No, snad (nikoli ANO) bude líp…

 

Středník 15.

Jsou tu Tři králové… A na tři krále, o krok dále! Nejen co se týče denního světla, ale tak celkově. Na Tři krále se vždycky těším. Protože právě tenhle den je pro mě takovým novým začátkem, víc než Nový rok. Je to den, kdy odstrojuju stromeček, dávám pryč všechny vánoční dekorace a tím se tak symbolicky zbavuju toho starého roku. A těším se na výzvy a možnosti, které přinese rok nový. A že jich letos bude!

  • Čeká mě změna práce. Tu stávající mám moc ráda, hlavně kvůli kolektivu, ale skoro čtyři roky opravdu dlouhého dojíždění už stačily. Nezbavím se ho sice úplně, ale dost si ho zkrátím. Takže jsem zvědavá a držte mi palce, ať jsem na novém pracovišti spokojená.
  • Zvažujeme koupi pejska. I když se zdá, že covid trochu omezuje i v tomto směru, snad se nám nakonec zadaří. Byla by to sice starost, ale taky velká radost.
  • V únoru se nám má narodit neteř nebo synovec. Roli tetičky sice už trénuju na synovcích ve Zlíně, ale ty jsem poznala až jako „velké kluky“. Takže tetička miminka bude premiéra 🙂
  • Z mého tatínka se stane důchodce… (zní to teda hrozně, co? :D) To abychom už opravdu koupili ten dům a trochu ho zaměstnali 😀
  • A to nejlepší nakonec – budu se vdávat 🙂

P.S. Vidíte na té úvodní fotce to blankytně modré srdíčko na obloze? Věřím, že to je dobré znamení do toho nového roku!

 

Novoroční tipy

Máme tu nový rok! A s ním i mé již pravidelné novoroční “kulturní tipy”.
Letos teda moc kulturní nebudou, ale aspoň se s vámi podělím o tři zajímavé české produkty, které podle mého názoru stojí za pozornost.

  • Knížka Hrdinky – český počin jak víno! Kniha představuje 60 českých žen  z různých historických období, které ovlivnily běh dějin. Dílo vytvořili tři české autorky (mezi nimi Kateřina Tučková, kterou jistě netřeba představovat) a studenti plzeňské Sutnarky, kteří knihu ilustrovali. Baví mě číst si v této knížce před spaním a věřím, že může být zajímavá pro všechny, kdo mají rádi dějepis a nevšední ilustrace, ať jim je deset nebo devadesát.
  • Batoh Playbag – dlouho jsem o něm přemýšlela, v létě jsem se na něj byla podívat ve zlínském showroomu a od těch dob jsem o něm snila. Navržen i ušit ve Zlíně a vyroben z českých materiálů. Je krásný a mám z něj velikou radost. Není levný, ale protože vím, kolik práce za ním stojí, nepřijde mi cena až tak nastřelená.
  • Hostětínský mošt – obec Hostětín bude asi velmi zajímavá, byl ji navštívit i princ Charles! Mošty pocházejí ze sadů na úpatí Bílých Karpat, použitá jablka jsou staré odrůdy a nákupem moštů podporujete jejich zachování. V létě se do Hostětína určitě vypravím, nejen pro mošty!

Zkuste i vy letos objevit nějaké nové lokální výrobky – uvidíte, že vás nakonec potěší víc, než tisíc čínských serepetiček nebo než potraviny vezené přes půl světa.

A mě na oplátku potěší, když se podělíte vy se mnou o vaše oblíbené české počiny 🙂