Nestává se mi často, aby mě knížky opravdu “dostaly”. Čtu moc ráda, ale jsem náročný čtenář. Tady mi vadí příliš ploše vykreslený charakter (jo jo, to je tak když čte psycholog), támhle kostrbaté věty, onde přílišná doslovnost vyprávění… Ale jednou za čas natrefím na dílo, kde si to prostě všechno sedne: téma, atmosféra, jazyk, hrdinové.
Zhruba před rokem jsme v knihovně natrefila na knížku Staré odrůdy – příběh dvou velmi rozdílných žen (nebo spíš ženy a dívky), které se náhodou setkají. Právě nádherně vykreslená atmosféra, jazyk, kterým je knížka napsaná (což je samozřejmě i zásluha překladatele), uvěřitelnost charakterů, mě naprosto ohromily.
Letos jsem tak nějak mimoděk postřehla, že autorovi u nás vyšla další knížka. Ale trochu jsem se čtením otálela, protože přece jenom – očekávání byla velká (a také mám zkušenost, že nebývá špatné si dát mezi díly jednoho autora trochu pauzu, aby kouzlo nevyčpělo). Teď na podzim mě ovšem postihla čtecí krize a nějak jsem pořád nemohla najít tu správnou knížku, která by mě oslovila. A tak jsem si řekla, že je asi tedy čas právě na Velké léto. Trochu mě zarazilo, že kolínská knihovna jej má zařazené v dětském oddělení. Nicméně mají i elektronickou verzi a tak jsem si ji stáhla.
A bylo to zase ono. Léto, čtyři dospívající kamarádi a osmdesátá léta. Prostě nádhera a čtenářský zážitek. Netuším, proč se uvádí, že je to knížka zejména pro mládež – naopak mám dojem, že my, kdo už máme dospívání ( více či méně) dávno za sebou, si tu nostalgii vyprávění užijeme mnohem víc.
Autorem je německý středoškolský profesor Ewald Arenz. A mé vánoční přání je jeho třetí román, který letos vyšel v Německu. Die Liebe an miesen Tagen. Chtěla bych zjistit, jestli to zvládnu i v němčině. Jestli kouzlo Arenzova psaní na mě bude působit i tehdy, když si musím počkat tři řádky na sloveso 🙂
