Vzpomínka na Mariánské Lázně

Deset středníků máme za sebou, a tak tu je tuto středu jiný článek. Vzpomínka na loňský podzim v Mariánských Lázních. Když jsem se totiž už třetí noc probudila s obrazem Prymuly před očima a nemohla pak usnout, snažila jsem se listovat myšlenkami a objevit takovou, která mě uklidní a rozveselí mysl. Jednoznačným favoritem se stala vzpomínka na loňský říjnový pobyt v Mariánkách, přenádherném lázeňském městě na přenádherný podzim. Posuďte sami!



Pokud by vás taky náhodou přepadly podzimní chmury, zkuste jako já najít nějakou milou podzimní vzpomínku – protože za rok, za rok už ten podzim bude zase krásný!

P.S. Případně si můžete zazpívat spolu s Yvonne Přenosilovou:

Někomu bídně z podzimu je,

někdo si klidně podzimuje,

mě žádné můry netlačí,

někdy si s citem zapláči, ou jéééé

🙂

 

Středník 10.

Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou ty týdny teď nějak čím dál náročnější… nějaké zdravotní obtíže, co dva dny změny v covidových opatření a vyhrožování mrazáky s mrtvolami, hnusné počasí (normálně mám podzimní plískanice ráda, ale tentokrát s tím vším kolem bych možná přeci jen brala trochu víc sluníčka). Ale máme tu středu a s ním středník, mé sebeterapeutické okénko k tomu zamyslet se, co hezkého mě tento týden potkalo!

  • Nevím, jestli tento týden, nebo už ten minulý, jsme si jen tak, prostě pro radost, koupili s Martinem dort v Café V Troubě. Člověk si ten život občas osladit musí.
  • Taky jsem konečně uvařila lečo. Jídlo v dětství nenáviděné, v dospělosti milované. I toho Martina jsem už zlomila a je schopný ho sníst 😀 Pokud chcete nějaké povídání o historii tohoto jídla, tak klikněte zde. Celkově zjišťuju, že kuchařky a recepty jsou taková hezky uklidňující literatura 🙂
  • Objednala jsem si látku a další galanterní potřeby, takže se teď těším na balíček, abych konečně zkusila šití z úpletů. Doufám, že až získám nějaký ten úpletový grif, otevřou se mi nevídané švadlenkovské obzory 😀
  • Mluvila jsem po dlouhé době s kamarádkou z Mělníka, měli jsme na návštěvě bráchu s přítelkyní a další kamarádka se konečně zase odhodlala nainstalovat si Tinder, takže doufám, že brzy bude nějaká perspektivní lovestory 🙂
  • V rámci podzimní vycházky v mé rodné vsi jsme nasbírali půl tašky ořechů a tyhle přírodní lupy mi vždycky dělají velkou radost 🙂
  • Telefonovala jsem s dědou a zase jsme se trumfovali v tom, co kdo uvařil (“včera jsme měli s babičkou sladkou rejži” – “vidíš, my měli převčírem švestkový knedlíky” – “ty mám ještě v mrazáku, dokonce i jabkový… a taky polívku jsem ďál, vývar, byl vynikající” – “to my jsme dneska měli dýňovou” – “dýňovou, prosimtebe, a to je sladký nebo kyselý?” :D)
  • A pokud byste si chtěli přečíst nějaký rozumný a lidský rozhovor na téma jak zvládat covidovou situaci a nezbláznit se, tak doporučuji tento článek (hlavně druhou půlku)- pan profesor Šípek je můj vyučující z výšky, nesmírně laskavý, přemýšlivý a zároveň vtipný člověk a při čtení rozhovoru jsem se úplně vrátila do posluchárny v Celetné.

Takže, moji milí, co nejsnesitelnější lockdown a jak říká pan profesor Šípek, nezapomeňte si zpívat! (doma samozřejmě, venku probůh ne, to se nesmí!)

Středník 9.

Tak máme za sebou volby a minimálně my ve Středočeském kraji se můžeme radovat… snad nám ta radost tedy vydrží, protože po Rathovi jsme si taky mysleli, že hůř už být nemůže…

Zároveň pokračuje podzimní počasí – plískanice, vítr, déšť a občas taky sluníčko, aby to nebylo jednotvárné. Sklidili jsme poslední dýně, sbíráme ořechy a naše cukety pořád rostou a rostou… neuvěřitelně vděčná rostlina!

Jinak byl tento týden ve znamení gaučinku, takže sleduju Roland Garros, na Netflixu jsem sjela německou verzi „Sing on“ – taková jakási pěvecká soutěž, blbost nesmírná, ale co by člověk neudělal pro procvičení němčiny 😀 -, asi po roce jsem navázala na seriál o britské královské rodině The Crown a těšila jsem se z nového Venkov a styl.

Pořád se odhodlávám k otevření půjčených knížek z knihovny, ale protože se obávám, že to nebude veselé počtení, moc se mi do toho v této už i tak depkové době nechce. Kdybyste měl někdo tip na hezkou veselou knihu, která nebude úplně primitivní, sem s ním!

Radost mi tento týden udělala také milá zpráva od jednoho mého bývalého klienta, sedmdesátiletého lékaře se zajímavým životním příběhem…stejně je to zajímavé, jak si člověk občas sedne s někým úplně odlišným-věkově, temperamentově… A druhou milou věcí bylo náhodné objevení naskenovaných fotek mých předků na jedné opuštěné flešce při hledání něčeho úplně jiného…

Hezký týden a radujte se z maličkostí!