Středník 44.

Je tu advent! Mně tedy vánoční nálada zatím úspěšně míjí, ale doufám, že s tím,  jak se ochladilo a občas sněží, adventní naladění postupně přijde. Jak jste na tom vy?

  • vybičovala jsem se k vánoční výzdobě – snažím se být i přes Vánoce na udržitelné vlně, a tak mám svou zásobu milých vánočních dekorací, které používám rok co rok a jen si vždycky přidám něco “homemade” – letos sklenici s cukrem na dně, což je imitace sněhu, svíčkou a jehličím – a nevypadá to snad blbě 🙂
  • taky jsem zadělala na linecké a vanilkové rohlíčky a po večerech mě tedy čeká pečení cukroví, na což se celkem těším. Plánuju ještě marokánky, což je můj majstrštyk, a oříškové hvězdičky, které taky zbožňuju. Vyšší ambice zatím nemám.
  • konečně jsme objednali dlaždice do koupelny a máme skoro vybranou i dlažbu do chodby a kuchyně, juch!
  • dlouhé zimní večery si krátím šitím – ušila jsem prošívanou mini deku a na dokončení čeká rukávník. A taky vánoční běhoun na stůl, který potřebuju začistit.
  • a protože teď blbě spím a jít spát dřív jak v 11 nemá cenu, tak čtu – přečetla jsem Věci, na které nastal čas od Petry Soukupové a mohu doporučit. Je to sonda do (bohužel) běžné rodiny, je to čtivé a člověk v ledasčem pozná sám sebe anebo někoho z okolí. Myslím, že je dobré si občas něco takového přečíst a uvědomit si, na co si ve vztazích dávat pozor, abyste nedopadli stejně jako hlavní hrdinové.

Hezký advent!

 

Středník 43.

Půlka listopadu je za námi a já mám dojem, že vůbec nestíhám. Že mi ty dny teď tak nějak proplouvají mezi prsty, jeden rychleji jak druhý.

Řešíme hlavně byt – elektrikáři mají své v této fázi hotové, příští týden nastupuje instalatér, pak pán na renovaci dveří, pak zedník…objíždíme koupelnová studia a vybíráme obklady, taky řešíme dlažbu, sbíráme inspiraci na kuchyň, občas se u toho pohádáme, blázinec. Do toho nás čeká (snad) další významná událost, o které já po neblahých zkušenostech radši moc nemluvím, ale zařizování a přemýšlení je kolem toho taky dost. A Sirius je v pubertě, což konkrétně u něj znamená, že nám je za zadkem víc než jindy, trochu testuje hranice a má spoustu energie.

  • mám za sebou další část psychoterapeutického výcviku a je až s podivem, že jsme se tam nikdo nepromořil. Stejně tak mám za sebou další den psychologa ve zdravotnictví.
  • napsala jsem si Ježíškovi – protože je to neuvěřitelné, ale za deset dní začíná advent
  • škoda, že nechodím do Lidlu – sbírají se tam teď nálepky na hrníčky Thun a uměla bych si vybrat
  • v rámci sbírání inspirace jsem se byli podívat v kuchyních Sykora (ach) a zamilovali jsme se do pracovní desky z technického kamene (achach). To jsou pak ty chvíle, kdy člověk trochu závidí těm, co o tom nemusí jen snít, ale mohou si to bez výčitek svědomí koupit
  • a nedá mi to nepostěžovat si na paní z prodejny vchodových dveří, která se nám snažila celkem urputně vysvětlit, že přeci nemusíme vůbec řešit zvenku obložky, protože to “vy doma nevidíte”. Jasně, jen se na to musí koukat sousedi a já, pokaždé když jdu domů… začínám chápat, proč veřejný prostor často vypadá, jak vypadá.
  • ale abych skončila pozitivně – začíná období balíčků! A taky kurýra z PPL (Martine, nečti! 🙂 Co je lepší, než když vám přijede dáreček (co na tom, že ve finále pro někoho jiného nebo z lékárny) a předá vám ho usměvavý sympatický mladý muž (co na tom, že dokud jsem ho vídala jen s rouškou, bylo to o něco zajímavější…)? 🙂

Krásné balíčkové období!

Středník 42.

Tak to byl týden! Breaking news ohledně prezidenta, ve škole máme půlku tříd v karanténě a já byla po půl roce dva dny úplně sama doma neb Martin se Siriusem byli ve Zlíně.

  • přečetla jsem Prokletý kraj od Klevisové – moje první seznámení s autorkou – a nebylo to vůbec špatné
  • opět jsem experimentovala s vařením (využila jsem nepřítomnosti Martina a udělala jsem si cizrnovo-bramborovou polévku) i pečením ( bezlepkové muffiny z jáhlové a rýžové mouky)
  • začínáme nakupovat vánoční dárky
  • konečně jsem vyřadila oblečení, které je sice pěkné, ale já ho nenosím, a poslala ho chudým. A je to tedy úleva nemuset už na něj v té skříni koukat
  • ušila jsem sobě i Martinovi čepici 😀 jako něco ještě je potřeba vychytat, nit z Lidlu, která se věčně rvala mě taky stála dost nervů, ale modely jsou to nositelné, obzvlášť za tmy se psem 😀
  • a totálně ujíždím na jablkách zakoupených v žabonoských sadech. Mňam!

    Hezký týden!

Středník 40.

A než jsme se nadáli, je tu zase středa… taky vám přijde, že ten čas letí snad čím dál rychleji? Užili jsme si pár dní pravého babího léta a dneska pro změnu máme pravý podzim… My jsme sklidili dýně, zlikvidovali cukety a rajčata a čas zahradničení je tak pro nás letos vlastně u konce. A tak se můžeme už plně soustředit na nový byt, máme od statika posvěcené drobné úpravy dispozice a čekáme ještě na posvěcení od instalatéra. A pak to vypukne!

  • o víkendu jsme si udělali malý výlet na zámek Kačina a zkonstatovali jsme, že je velká škoda, že nás zatím nenapadlo dojet si tam na kole
  • pokračuji v pečení – poprvé v životě jsem se rozhoupala použít cuketu i do sladkého a upekla jsem cuketovou bábovku. Taky zpracovávám jablka, takže jsem vyzkoušela další jablečný koláč a mohu doporučit
  • vyzvedla jsem si občanku a pas s novým příjmením, a tak pokračuji v přerodu své identity…

Hezký začátek října!

Středník 39.

A je tu oficiálně podzim! Začátek podzimu mám moc ráda – barevné listí, teplé světlo, sklizně ovoce a zeleniny…

  • o víkendu jsme si s Martinem konečně našli čas sami pro sebe a dojeli si na oběd do Chateau Kotěra v Ratboři – a byli jsme moc spokojení
  • na naší nové „bytové“ zahrádce jsme sklidili jablka – celých 6 ks! 😀 V létě to vypadalo, že jich bude hrozně moc…ale pak začala záhadně hnít… a dneska, při jejich zpracování jsem zjistila, že nám je žrali – škvoři! Každopádně jsem z této úrody upekla francouzský jablečný koláč, čímž oficiálně zahajuji sezónu štrúdlů a pájů.
  • také pořád bojuji s tím, jak zpracovat cukety… loni jsem je zavářela a i když jsem je nakonec zužitkovala, nebylo to úplně ono (prostě se „rozblemcaly“). Tak letos zkouším naložení do oleje a uvidíme…
  • a příští víkend nás čeká dýnobraní na naší druhé zahrádce – vypadá to, že budeme mít co dělat, abychom tu nadílku do Vánoc zkonzumovali (pak už standardně nemůžu dýni ani vidět)
  • náš Sirius slaví 10 měsíců, puberťák jeden! Byl konečně na celodenním hlídání, jehož součástí bylo i to, že se účastnil prací na zahrádce s dědou a tátou. O dva dny později mi volal děda, jak se mám, a jen tak mezi řečí se mě ptá: „A neměl pes náhodou průjem?“ (náhodou trochu měl) „Jemu strašně šmakovaly ty planý broskve, tak jsem mu dával…“ (aha, tak už víme 😀 )

Hezký konec září!

 

 

Středník 38.

Po měsíci a půl jsem tu zpět se svými středečními, respektive pátečními, postřehy! Kvůli plánování svatby a rozvahám o rekonstrukci bytu jsem na ně neměla předtím úplně náladu. Je toho teď vůbec nějak hodně… do všeho blázince mi začal kurz psychologa ve zdravotnictví, „moji studenti“ si ke mně po prázdninách také našli cestu velmi snadno a v hojném počtu, lítám po doktorech, a tak se nestačím divit, že už máme půlku září pryč…

  • na zahrádce jsme už definitivně pohřbili rajčata – plíseň nakonec zvítězila. Ale něco jsme z nich měli a teď už se těšíme na sklizeň dýní. Máme letos hlavně máslovou a jsme napjatí, jestli nám během září stihne všechna dozrát.
  • měli jsme spoustu švestek, a tak jsem poprvé v životě zkusila udělat povidla, v pomalém hrnci a výsledek snad ok :). A taky už přišel na řadu švestkový crumble a švestkové muffiny
  • dále jsem si pořídila novou kuchařku od Florentýny – jmenuje se Merendy v zástěře. A přestože už Florentýnu dávno nežeru tolik jako dřív, pravdou je, že její kuchařky rozhodně motivují k vyzkoušení spousty receptů. A taky se dobře čtou 🙂
  • po asi tisíci letech jsem sedla k šicímu stroji a ušila si podzimně-zimní sukni z úpletu. Mám už jednu ušitou z loňska, z lehčí látky, a teď se mi náramně hodí, a tak jsem si řekla, že bude fajn mít i teplejší verzi
  • Sirius byl poprvé v Praze – zvládl pobyt u Martina v kanceláři i procházku po rušné ulici s tramvajemi, takže další položka v jeho výcviku odškrtnuta
  • A koupila jsem si diář na rok 2022 – což znamená jediné – než se nadějeme, budou tady Vánoce!

Tak hezké září!

Paní V.

..Jim se stalo něco překrásného,
Jim se stalo něco divného,
Našla dívka kluka nešťastného,
Zamilovala se do něho…
A tak byla svatba!
Zalitá sluncem, s milými lidmi, dobrým jídlem, bláznivým Siriusem, vosím žihadlem a hlavně s panem pravým 🙂
Tak ať nám to vydrží!

Středník 37.

Půlka prázdnin je skoro tu. Začíná se o něco dříve stmívat, cukety jedou jak o život, rajčata pomalu začínají mít barvu a některé dýně jsou už oranžové (jiné tedy teprve kvetou…). No, srpen je za humny.

  • slavíme Martinovy kulatiny, a tak jsme se po dlouhé době vybičovali k přípravě sushi, pekla jsem quiche a po sto letech jsem také udělala tiramisu. Mňam!
  • vyzkoušela jsem další recepty z Biokuchařky, resp. Bioabecedáře. Rozhodně mohu doporučit cuketovou koprovku s jáhlami, která chutná jako “opravdová” koprovka a to pěkně prosím bez smetany a bez mouky. A pro návštěvu jsem pekla tvarohový ovocný koláč s polentou, který také nebyl vůbec špatný.
  • co se cukety týče, už ji zase jedeme skoro každý den – pečená, jako “špagety” na pánvi s rajčaty, česnekem a kuskusem, zapečená ve formě lizebabu, ratatouille, plněná mletým masem… miluju ji.
  • mám zranění! Aneb psovovodovo prokletí – couračka. Před dvěma měsíci si o ni spálil nohu Martin, tentokráte já a dost blbě. No, než se vdám, snad se mi to zahojí.
  • po snad půl roce jsem zasedla opět ke stroji. Jednak jsem Siroušovi sešila novou deku a druhak jsem ze zbytků látky vytvořila “praporkovou girlandu”. A jo, nezapomněla jsem to úplně.
  • na zahrádce mi konečně začíná kvést můj květinový záhon. Půlku ho sice zabrala dýně, ale ve zbývající části mi kvete měsíček, hvozdík (tedy aspoň žiju v tom, že je to hvozdík), sléz a černucha. Vysela jsem tam tehdy jakýsi letničkový mix, a tak je pro mě každý květ překvapením, protože vůbec nevím, co v tom mixu bylo.

Zítra nás čeká zmrzlina v Nymburce, v pátek setkání s kamarádkou a pak už zase víkend. Mějte se hezky!

Středník 36.

Červenec je v plném proudu, stejně tak vyklízení našeho nového bytu, úprava přilehlé zahrádky a svatební přípravy.

  • v bytě nacházíme netušené poklady. Kromě asi stovky starých zavařovacích sklenic se skleněným víkem (kam se hrabou ikea dózy), možná skoro stoleté ručně psané kuchařky (kde jsou recepty typu “cukrovinky paní Policajtové” nebo “Věruščin jablkový dort” a vložené výstřižky z novin “Rady pro vánoční úklid”) i korespondenci původních majitelů od dob jejich seznámení v roce 1945 až po pár let po svatbě. Už jsem oznámila Martinovi, že mi též začne povinně psát dopisy, protože prostě Věrušce-berušce,bez které by nestálo za to žít, tiše závidím.
  • o tom, že tehdejší doba byla složitá a že je asi těžké někoho soudit, pak vypovídají schované pamětní listy ze sokolských sletů s fotkami Masaryka a Beneše, u kterých je hnedle průkazka členky KSČ z roku 1953
  • můj lov svatebních šatů skončil úspěchem jen tak napůl, ale aspoň už vím, jaký střih hledat
  • oslavili jsme maminčiny kulatiny, které si snad ze všech nejvíc užil Sirouš, neboť – měl společnost deseti lidí všech věkových kategorií a všechny mohl olíznout; všichni si ho neustále fotili (co na tom, že v pozadí vždy musela být malá neteř); mohl si užít roli strejdy Siriuse a malou Světlanku pořádně očmuchat, olíznout a namasírovat jí nožičky; taky se mohl vyřádit s dámičkou Tessinou, která si s ním tentokráte dokonce i chtěla hrát; no a v neposlední řadě se mohl napást malin a vykoupat se ve vaničce

Tento týden nás čekají pro změnu Martinovy kulatiny a návštěva ze Zlína, takže se rozhodně nenudíme.

Hezký týden i vám!

Středník 35.

Půlka července! Čas letí jak splašený. Zavařuju rybíz, cpu se malinami, začínáme mít tradiční přebytek cuket, konečně mám chuť na studené saláty a ujíždím na nektarinkách. Sirius chodí pravidelně plavat, při vycházce s ním jsme našli první letošní křemenáče a užívám si chůzi na boso.

  • konečně jsme právoplatnými vlastníky nového bytu a příslušné zahrádky
  • daří se nám hýbat se svatebními přípravami – sehnali jsme kapelu, máme oznámení, máme varhaníka, viděli jsme se s farářkou, koupila jsem si boty, pracuju na dárečcích pro svatebčany, byli jsme se podívat na prstýnky a koncem týdne vyrážím na lov šatů
  • po dlouhé covidové pauze jsme se viděli s kamarády z Nymburka, jejichž návštěva nás inspirovala k zakoupení hry Krabčáci – jednoduchá, rychlá karetní hra, ve které sbíráte hejna ptáčků.
  • také jsem po delší době pekla podle Florentýny, tentokráte drobenkovou buchtu a moc nám chutnala. Pokud máte nadbytek bobulového ovoce, zkuste ji taky. Je to rychlovka, a pokud chcete péct na celý velký plech, zvyšte množství surovin o třetinu.
  • a protože jsou prázdniny, sáhla jsem opět po Jadranské snoubence – letos už třetí a tedy poslední díl. A zrovna se mi tematicky hodí, protože hlavní hrdinka v něm chystá svatbu, akorát že pravou chorvatskou. Pro chvíle oddychu doporučuju. Dokonce i mně se, jak jí čtu, zastesklo po moři a Chorvatsku a to nejsem žádná běžná Čehinja, která musí každý rok na Makarskou nebo aspoň Istriji.

Krásné léto!