Jeden rok


Dneska je to právě rok od chvíle, kdy jsem poprvé spatřila svou holčičku. Rok od toho, kdy jsem seděla na chodbě u Apolináře a ještě nevěděla, jestli to bude Anežka nebo Jindřich. Kdy jsem ležela na monitorech, zodpovídala do toho dvacet tisíc otázek sestrám a vůbec netušila, co mě vlastně čeká.
Rok od toho, kdy jsem myslela, že ten císařský řez nepřežiju, protože mi blbě zabrala anestezie, a tak jsem místo bondingu místama upadala do bezvědomí. Rok od několila šílených dní na šestinedělí, kdy kvůli covidu nebyly žádné návštěvy, a to ani otce a já měla navíc na pokoji Vietnamku, která nemluvila jinak než vietnamsky.
Ale taky rok od chvíle, kdy jsem se stala mámou, kdy jsem poprvé uviděla tu svou miniMartinku a kdy jsem pochopila, že už nic nebude jako dřív.

Takže krásné narozeniny, milá Anežko! Díky, že jsi!

Z deníku zahrádkáře

Když jsem kupovali náš byt, bylo pro mě hodně důležité, že má zahrádku. Původně jsem vůbec netušila, že ji budu využívat k pěstování něčeho jiného než bylinek. Chtěla jsem tam hlavně rekreovat sebe, psa a dítě. Ale díky sousedům a jejich pár připraveným záhonům, které nám nabídli k využívání, se z nás stali větší pěstitelé, než jsme očekávali.

S Anežkou mám sice času pomálu, ale upřímně řečeno, každodenní večerní zahradnická půlhodinka po uspání dítěte pro mě byla přes léto největším relaxem za celý den. Večer, zpěv ptáků, tlumené hlasy sousedů znějící z otevřených oken, červánky a celá velká zahrada jen pro sebe – boží. A co teprve ta radost z vlastních výpěstků! Kdo nepěstoval, nepochopí  🙂

Vysadili jsme – jako o rok dříve u dědy – rajčata a cukety. Rajčatům se letos dařilo skvěle, teprve minulý týden jsem musela dvě kvůli plísni zlikvidovat, ale zbytek frčí dál (uvidíme tedy, jak to bude po tomto deštivém týdnu). A na běžnou denní spotřebu jsme tak byli samozásobení a dokonce jsme zavařili i pár skleniček passaty.

Cukety jsem dala tři, dvě žluté a jednu zelenou. A zelená teda nestála vůbec za nic. Žlutými jsme ale byli zazásobeni tak akorát a letos mám po mnoha letech pocit, že nejsem cuket přejedená na tři roky dopředu (pravda, pár jsem jich rozdala a pár bohužel vyhodila, protože nevydržely pobyt v lednici).

Čeho jsme měli ale opravdu nadúrodu, to jsou zelené fazolky. Měla jsem je letos poprvé a vůbec jsem netušila, že z takových pidikeříků může být tolik lusků! Takže jich mám plný mrazák, dělala jsem je na tisíc způsobů a když už měl Martin pocit, že jich máme právě dost, tak jsem je aspoň propašovala do polévky 😀 Navíc spousta lidí má vůči fazolkám určité předsudky a tak se trochu hůře rozdávají… no, příští rok se musím rozhodně při jejich výsevu krotit.

Taky jsme měli trochu hrášku – ale ten jsem vysela pozdě a jak už pak začlo být vedro, tak se mu přestalo dařit. Aktuálně začínám sklízet ředkvičky, které jsem dala po něm. A semínka špenátu mi asi sežrali ptáci, nebo nevím, protože z toho není vůbec nic.

Kromě těchto klasických plodin pěstuju i kytky k jídlu – lichořeřišnici a měsíček. Lichořeřišnice původně vypadala na umření, ale nakonec se vzchopila a daří se jí skvěle a její květy jsou i pastva pro oči. No a měsíček je měsíček, tomu se daří snad vždy a všude. Kromě jedlých květin mám i záhon cinií, po předchozích majitelích jsme podědili meduňku a od sousedů jsme měli k dispozici ostružiny. A taky jsme sklidili malou tašku jablek z naší jabloně. Hroznového vína máme spoustu. A u dědy na nás čeká pár dýní (ale ty jsou letos tedy prachbídné).

Sumasumárum, nečekala bych, že na takové pidizahrádce toho vypěstujeme tolik a bude mi to dělat takovou radost 🙂 Příští rok chceme ještě zasadit pár keřů (rybíz, možná angrešt nebo rakytník). A taky bych chtěla záhony ještě více optimalizovat (např. mezi rajčata cibule, bazalka apod.) a využít je i víc na jarní zeleninu. A opět více využívat i dědovu zahrádku. No, uvidíme.

Zahradničení zdar!

 

5 věcí, které mám obzvláště ráda v našem novém bydlení

Docela dlouho jsem vás tu ubavovala v rámci středníků tím, jak rekonstruujeme byt. A já právě teď sedím s čajem u našeho kuchyňského okna a kochám se pozdně letním večerem. A přemýšlím, které věci mám na našem novém bydlení obzvláště ráda.

1) na prvním místě jednoznačně výhledy. Z ložnice a pracovny vidíme Krkonoše, za dobrých podmínek i Sněžku. A taky zelený plácek se vzrostlými lipami. Z kuchyně a obýváku koukáme do zahrad – do té naší, i do spousty dalších, které kaskádovitě navazují.

2) zahrádka – ta naše ještě není dodělaná, ale využíváme kus sousedovic zahrádky a pro mě je to skvělý relax jít po uspání dítěte sklidit úrodu, zalít, podívat se, co kvete. Navíc to tu mají dost v oblibě i ptáci a různý hmyz, tak je vždy co pozorovat a co poslouchat. Jak řekl jeden z našich řemeslníků: “máte to tu jako na vesnici”.

3) sousedi – nechci nic zakřiknout a víme, jak to se sousedskými vztahy bývá, ale zatím je to tu fajn. Všechny známe, s každým se dá něco prohodit.

4) prostor – nejde jen o metry čtvereční, ale o celkový pocit. Vysoké stropy, velká okna. A pořádný sklep.

5) kuchyň – z původní špeluňky, o které jsme týdny a týdny přemýšleli, jak z ní udělat smysluplný prostor, se nakonec vyloupla funkční a příjemná místnost, kde nejen rádi vaříme, ale kde i rádi vysedáváme po večerech. A povídáme si a z okna pozorujeme srpek měsíce plující nad sousedními domy a zahradami…

 

 

Středník 44.

Je tu advent! Mně tedy vánoční nálada zatím úspěšně míjí, ale doufám, že s tím,  jak se ochladilo a občas sněží, adventní naladění postupně přijde. Jak jste na tom vy?

  • vybičovala jsem se k vánoční výzdobě – snažím se být i přes Vánoce na udržitelné vlně, a tak mám svou zásobu milých vánočních dekorací, které používám rok co rok a jen si vždycky přidám něco “homemade” – letos sklenici s cukrem na dně, což je imitace sněhu, svíčkou a jehličím – a nevypadá to snad blbě 🙂
  • taky jsem zadělala na linecké a vanilkové rohlíčky a po večerech mě tedy čeká pečení cukroví, na což se celkem těším. Plánuju ještě marokánky, což je můj majstrštyk, a oříškové hvězdičky, které taky zbožňuju. Vyšší ambice zatím nemám.
  • konečně jsme objednali dlaždice do koupelny a máme skoro vybranou i dlažbu do chodby a kuchyně, juch!
  • dlouhé zimní večery si krátím šitím – ušila jsem prošívanou mini deku a na dokončení čeká rukávník. A taky vánoční běhoun na stůl, který potřebuju začistit.
  • a protože teď blbě spím a jít spát dřív jak v 11 nemá cenu, tak čtu – přečetla jsem Věci, na které nastal čas od Petry Soukupové a mohu doporučit. Je to sonda do (bohužel) běžné rodiny, je to čtivé a člověk v ledasčem pozná sám sebe anebo někoho z okolí. Myslím, že je dobré si občas něco takového přečíst a uvědomit si, na co si ve vztazích dávat pozor, abyste nedopadli stejně jako hlavní hrdinové.

Hezký advent!

 

Středník 43.

Půlka listopadu je za námi a já mám dojem, že vůbec nestíhám. Že mi ty dny teď tak nějak proplouvají mezi prsty, jeden rychleji jak druhý.

Řešíme hlavně byt – elektrikáři mají své v této fázi hotové, příští týden nastupuje instalatér, pak pán na renovaci dveří, pak zedník…objíždíme koupelnová studia a vybíráme obklady, taky řešíme dlažbu, sbíráme inspiraci na kuchyň, občas se u toho pohádáme, blázinec. Do toho nás čeká (snad) další významná událost, o které já po neblahých zkušenostech radši moc nemluvím, ale zařizování a přemýšlení je kolem toho taky dost. A Sirius je v pubertě, což konkrétně u něj znamená, že nám je za zadkem víc než jindy, trochu testuje hranice a má spoustu energie.

  • mám za sebou další část psychoterapeutického výcviku a je až s podivem, že jsme se tam nikdo nepromořil. Stejně tak mám za sebou další den psychologa ve zdravotnictví.
  • napsala jsem si Ježíškovi – protože je to neuvěřitelné, ale za deset dní začíná advent
  • škoda, že nechodím do Lidlu – sbírají se tam teď nálepky na hrníčky Thun a uměla bych si vybrat
  • v rámci sbírání inspirace jsem se byli podívat v kuchyních Sykora (ach) a zamilovali jsme se do pracovní desky z technického kamene (achach). To jsou pak ty chvíle, kdy člověk trochu závidí těm, co o tom nemusí jen snít, ale mohou si to bez výčitek svědomí koupit
  • a nedá mi to nepostěžovat si na paní z prodejny vchodových dveří, která se nám snažila celkem urputně vysvětlit, že přeci nemusíme vůbec řešit zvenku obložky, protože to “vy doma nevidíte”. Jasně, jen se na to musí koukat sousedi a já, pokaždé když jdu domů… začínám chápat, proč veřejný prostor často vypadá, jak vypadá.
  • ale abych skončila pozitivně – začíná období balíčků! A taky kurýra z PPL (Martine, nečti! 🙂 Co je lepší, než když vám přijede dáreček (co na tom, že ve finále pro někoho jiného nebo z lékárny) a předá vám ho usměvavý sympatický mladý muž (co na tom, že dokud jsem ho vídala jen s rouškou, bylo to o něco zajímavější…)? 🙂

Krásné balíčkové období!

Středník 42.

Tak to byl týden! Breaking news ohledně prezidenta, ve škole máme půlku tříd v karanténě a já byla po půl roce dva dny úplně sama doma neb Martin se Siriusem byli ve Zlíně.

  • přečetla jsem Prokletý kraj od Klevisové – moje první seznámení s autorkou – a nebylo to vůbec špatné
  • opět jsem experimentovala s vařením (využila jsem nepřítomnosti Martina a udělala jsem si cizrnovo-bramborovou polévku) i pečením ( bezlepkové muffiny z jáhlové a rýžové mouky)
  • začínáme nakupovat vánoční dárky
  • konečně jsem vyřadila oblečení, které je sice pěkné, ale já ho nenosím, a poslala ho chudým. A je to tedy úleva nemuset už na něj v té skříni koukat
  • ušila jsem sobě i Martinovi čepici 😀 jako něco ještě je potřeba vychytat, nit z Lidlu, která se věčně rvala mě taky stála dost nervů, ale modely jsou to nositelné, obzvlášť za tmy se psem 😀
  • a totálně ujíždím na jablkách zakoupených v žabonoských sadech. Mňam!

    Hezký týden!

Středník 40.

A než jsme se nadáli, je tu zase středa… taky vám přijde, že ten čas letí snad čím dál rychleji? Užili jsme si pár dní pravého babího léta a dneska pro změnu máme pravý podzim… My jsme sklidili dýně, zlikvidovali cukety a rajčata a čas zahradničení je tak pro nás letos vlastně u konce. A tak se můžeme už plně soustředit na nový byt, máme od statika posvěcené drobné úpravy dispozice a čekáme ještě na posvěcení od instalatéra. A pak to vypukne!

  • o víkendu jsme si udělali malý výlet na zámek Kačina a zkonstatovali jsme, že je velká škoda, že nás zatím nenapadlo dojet si tam na kole
  • pokračuji v pečení – poprvé v životě jsem se rozhoupala použít cuketu i do sladkého a upekla jsem cuketovou bábovku. Taky zpracovávám jablka, takže jsem vyzkoušela další jablečný koláč a mohu doporučit
  • vyzvedla jsem si občanku a pas s novým příjmením, a tak pokračuji v přerodu své identity…

Hezký začátek října!

Středník 39.

A je tu oficiálně podzim! Začátek podzimu mám moc ráda – barevné listí, teplé světlo, sklizně ovoce a zeleniny…

  • o víkendu jsme si s Martinem konečně našli čas sami pro sebe a dojeli si na oběd do Chateau Kotěra v Ratboři – a byli jsme moc spokojení
  • na naší nové „bytové“ zahrádce jsme sklidili jablka – celých 6 ks! 😀 V létě to vypadalo, že jich bude hrozně moc…ale pak začala záhadně hnít… a dneska, při jejich zpracování jsem zjistila, že nám je žrali – škvoři! Každopádně jsem z této úrody upekla francouzský jablečný koláč, čímž oficiálně zahajuji sezónu štrúdlů a pájů.
  • také pořád bojuji s tím, jak zpracovat cukety… loni jsem je zavářela a i když jsem je nakonec zužitkovala, nebylo to úplně ono (prostě se „rozblemcaly“). Tak letos zkouším naložení do oleje a uvidíme…
  • a příští víkend nás čeká dýnobraní na naší druhé zahrádce – vypadá to, že budeme mít co dělat, abychom tu nadílku do Vánoc zkonzumovali (pak už standardně nemůžu dýni ani vidět)
  • náš Sirius slaví 10 měsíců, puberťák jeden! Byl konečně na celodenním hlídání, jehož součástí bylo i to, že se účastnil prací na zahrádce s dědou a tátou. O dva dny později mi volal děda, jak se mám, a jen tak mezi řečí se mě ptá: „A neměl pes náhodou průjem?“ (náhodou trochu měl) „Jemu strašně šmakovaly ty planý broskve, tak jsem mu dával…“ (aha, tak už víme 😀 )

Hezký konec září!

 

 

Středník 38.

Po měsíci a půl jsem tu zpět se svými středečními, respektive pátečními, postřehy! Kvůli plánování svatby a rozvahám o rekonstrukci bytu jsem na ně neměla předtím úplně náladu. Je toho teď vůbec nějak hodně… do všeho blázince mi začal kurz psychologa ve zdravotnictví, „moji studenti“ si ke mně po prázdninách také našli cestu velmi snadno a v hojném počtu, lítám po doktorech, a tak se nestačím divit, že už máme půlku září pryč…

  • na zahrádce jsme už definitivně pohřbili rajčata – plíseň nakonec zvítězila. Ale něco jsme z nich měli a teď už se těšíme na sklizeň dýní. Máme letos hlavně máslovou a jsme napjatí, jestli nám během září stihne všechna dozrát.
  • měli jsme spoustu švestek, a tak jsem poprvé v životě zkusila udělat povidla, v pomalém hrnci a výsledek snad ok :). A taky už přišel na řadu švestkový crumble a švestkové muffiny
  • dále jsem si pořídila novou kuchařku od Florentýny – jmenuje se Merendy v zástěře. A přestože už Florentýnu dávno nežeru tolik jako dřív, pravdou je, že její kuchařky rozhodně motivují k vyzkoušení spousty receptů. A taky se dobře čtou 🙂
  • po asi tisíci letech jsem sedla k šicímu stroji a ušila si podzimně-zimní sukni z úpletu. Mám už jednu ušitou z loňska, z lehčí látky, a teď se mi náramně hodí, a tak jsem si řekla, že bude fajn mít i teplejší verzi
  • Sirius byl poprvé v Praze – zvládl pobyt u Martina v kanceláři i procházku po rušné ulici s tramvajemi, takže další položka v jeho výcviku odškrtnuta
  • A koupila jsem si diář na rok 2022 – což znamená jediné – než se nadějeme, budou tady Vánoce!

Tak hezké září!

Paní V.

..Jim se stalo něco překrásného,
Jim se stalo něco divného,
Našla dívka kluka nešťastného,
Zamilovala se do něho…
A tak byla svatba!
Zalitá sluncem, s milými lidmi, dobrým jídlem, bláznivým Siriusem, vosím žihadlem a hlavně s panem pravým 🙂
Tak ať nám to vydrží!