Středník 10.

Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou ty týdny teď nějak čím dál náročnější… nějaké zdravotní obtíže, co dva dny změny v covidových opatření a vyhrožování mrazáky s mrtvolami, hnusné počasí (normálně mám podzimní plískanice ráda, ale tentokrát s tím vším kolem bych možná přeci jen brala trochu víc sluníčka). Ale máme tu středu a s ním středník, mé sebeterapeutické okénko k tomu zamyslet se, co hezkého mě tento týden potkalo!

  • Nevím, jestli tento týden, nebo už ten minulý, jsme si jen tak, prostě pro radost, koupili s Martinem dort v Café V Troubě. Člověk si ten život občas osladit musí.
  • Taky jsem konečně uvařila lečo. Jídlo v dětství nenáviděné, v dospělosti milované. I toho Martina jsem už zlomila a je schopný ho sníst 😀 Pokud chcete nějaké povídání o historii tohoto jídla, tak klikněte zde. Celkově zjišťuju, že kuchařky a recepty jsou taková hezky uklidňující literatura 🙂
  • Objednala jsem si látku a další galanterní potřeby, takže se teď těším na balíček, abych konečně zkusila šití z úpletů. Doufám, že až získám nějaký ten úpletový grif, otevřou se mi nevídané švadlenkovské obzory 😀
  • Mluvila jsem po dlouhé době s kamarádkou z Mělníka, měli jsme na návštěvě bráchu s přítelkyní a další kamarádka se konečně zase odhodlala nainstalovat si Tinder, takže doufám, že brzy bude nějaká perspektivní lovestory 🙂
  • V rámci podzimní vycházky v mé rodné vsi jsme nasbírali půl tašky ořechů a tyhle přírodní lupy mi vždycky dělají velkou radost 🙂
  • Telefonovala jsem s dědou a zase jsme se trumfovali v tom, co kdo uvařil (“včera jsme měli s babičkou sladkou rejži” – “vidíš, my měli převčírem švestkový knedlíky” – “ty mám ještě v mrazáku, dokonce i jabkový… a taky polívku jsem ďál, vývar, byl vynikající” – “to my jsme dneska měli dýňovou” – “dýňovou, prosimtebe, a to je sladký nebo kyselý?” :D)
  • A pokud byste si chtěli přečíst nějaký rozumný a lidský rozhovor na téma jak zvládat covidovou situaci a nezbláznit se, tak doporučuji tento článek (hlavně druhou půlku)- pan profesor Šípek je můj vyučující z výšky, nesmírně laskavý, přemýšlivý a zároveň vtipný člověk a při čtení rozhovoru jsem se úplně vrátila do posluchárny v Celetné.

Takže, moji milí, co nejsnesitelnější lockdown a jak říká pan profesor Šípek, nezapomeňte si zpívat! (doma samozřejmě, venku probůh ne, to se nesmí!)

Středník 9.

Tak máme za sebou volby a minimálně my ve Středočeském kraji se můžeme radovat… snad nám ta radost tedy vydrží, protože po Rathovi jsme si taky mysleli, že hůř už být nemůže…

Zároveň pokračuje podzimní počasí – plískanice, vítr, déšť a občas taky sluníčko, aby to nebylo jednotvárné. Sklidili jsme poslední dýně, sbíráme ořechy a naše cukety pořád rostou a rostou… neuvěřitelně vděčná rostlina!

Jinak byl tento týden ve znamení gaučinku, takže sleduju Roland Garros, na Netflixu jsem sjela německou verzi „Sing on“ – taková jakási pěvecká soutěž, blbost nesmírná, ale co by člověk neudělal pro procvičení němčiny 😀 -, asi po roce jsem navázala na seriál o britské královské rodině The Crown a těšila jsem se z nového Venkov a styl.

Pořád se odhodlávám k otevření půjčených knížek z knihovny, ale protože se obávám, že to nebude veselé počtení, moc se mi do toho v této už i tak depkové době nechce. Kdybyste měl někdo tip na hezkou veselou knihu, která nebude úplně primitivní, sem s ním!

Radost mi tento týden udělala také milá zpráva od jednoho mého bývalého klienta, sedmdesátiletého lékaře se zajímavým životním příběhem…stejně je to zajímavé, jak si člověk občas sedne s někým úplně odlišným-věkově, temperamentově… A druhou milou věcí bylo náhodné objevení naskenovaných fotek mých předků na jedné opuštěné flešce při hledání něčeho úplně jiného…

Hezký týden a radujte se z maličkostí!

 

Středník 7.

Je tu podzim! Období dýňových polévek, pečených brambor a jablečných štrúdlů!

Pro mě byl tento týden ve znamení pokračující neschopenky s jen omezenými vycházkami. Stihli jsme se alespoň podívat na nově otevřené parkány u Bartoloměje u nás v Kolíně – je to další hezké zákoutí, které tu máme a mně osobně se nejvíce líbí, že zase o něco více vynikne majestátnost toho našeho chrámu, který je tak trochu neprávem opomíjený. Protože takhle nádherný gotický kostel nemá každé město. Ještě by to chtělo zrekonstruovat Radimského mlýn ( a tedy trochu jiným způsobem, než jak vypadá aktuální „sídlištní“ studie) a Jiráskovo náměstí u nás na Zálabí a z Kolína bude normálně výstavní město! 🙂

  • v Kolíně bude v sobotu na náměstí Vinný košt – kdo se chystáte, chovejte se prosím zodpovědně, ve frontách se nelepte na ostatní a dodržujte základní hygienu.
  • začínám si sepisovat seznam knížek, které by mi mohl přinést Ježíšek. Zatím mezi nimi je Zuzanin dech od Jakuby Katalpy, Burial Rites od Hannah Kent a Educated od Tary Westover (ta sice vyšla v češtině, ale údajně je zajímavější příběh než styl psaní, takže v angličtině budou případné amatérské větné konstrukce kdyžtak méně bolet 🙂
  • pekla jsem tuhle ořechovou bábovku a zase nezklamala. Řadím ji mezi oblíbené stálice podzimní kuchyně.

Krásný podzim!

Středník 5.

Snažím se začíst do knížky tureckého nobelisty a vždycky to chvíli jde a chvíli nejde.

Taky v práci to chvíli jde a chvíli nejde – aneb školní rok vypukl v plné síle, včetně více a méně milých zákonných zástupců a více a méně milých organizačních novinek. Není to ale asi nic proti začátku školního roku našich synovců, kteří již druhý školní den slízli černý puntík a poznámku za špatně vedený čtenářský deník a diskuzi s paní učitelkou ohledně mističkového počítadla (čert ví, co to je, ale asi něco hodně důležitého :D).

O víkendu jsme zahradničili a řeknu vám, že jestli se něco vyplatí pěstovat, tak je to cuketa. Od začátku července nepřetržitě plodí a člověku stačí jen sbírat plody a jinak se o ni nemusí (i díky letošnímu deštivějšímu létu) zajímat. Prostě rostlina podle mého gusta! Taky jsme konečně vyvenčili našeho milého Rexe, který z toho měl radost velikou. A v neděli jsme navštívili Havlíčkův Brod, kde nás překvapil rozlehlý a velmi příjemný park Budoucnost.

  • kromě toho nás také mile překvapila kavárna Coffee Noll, kde měli jak výbornou horkou čokoládu se šlehačkou, tak cappuccino a příjemnou zahrádku k tomu
  • dostali jsme hromadu hub od našich (skoro bych to až nazvala danajským darem…), a tak zpracovávám…a zpracovávám… a zpracovávám. Čekám, kdy na nás budou zvonit sousedé, že ten houbový odér už nemohou snést – protože ano, i já sama už mám co dělat.
  • pozorujeme z okna bláznivou sousedku a jejího nového „kraše“, neméně bláznivého. Dost mě to baví a mám velké pochopení pro seniory vysedávající v okně, decentně schovaní za záclonkou. Lepší jak telenovela.

 

P.S. Kraš, z anglického crush, je dost důležitý termín současnosti. Měli byste jej znát!

Středník 4.

Je tu nový školní rok! Který bude určitě jiný, než ty předchozí a já jen doufám, že všichni ve zdraví fyzickém i psychickém přečkáme podzim a zimu a že pak už bude jenom lépe a lépe!

O víkendu jsme byli konečně na chatě na Sázavě. Vždycky mě překvapí, že i když tam člověk přijede po několika letech, je to, jako by se vrátil domů. Prostě dětství. Počasí nám sice moc nepřálo, ale ohýnek a špekáčky byly, takže za mě mise splněna!

  • Až někdy nebudete vědět co by, udělejte si výlet na zámek ve Zruči nad Sázavou. Ve městě sice chcípl pes, ale zámek je nádherně opravený, s moc hezkou zámeckou zahradou a v podzámčí se můžete projít podél Sázavy po nové cyklostezce.
  • Pro železniční a funkcionalistické nadšence doporučuji výlet do Březiny u Vlastějovic, kde je monumentální ocelový železniční most. Jak znám Vlastějovice jako své boty, tak o tomhle mostě jsem neměla až doteď tušení. A přitom je opravdu působivý!
  • Protože mě letošní zahradničení bavilo a protože děda občas trousí poznámky, že on už na to nestačí a že už to bude víc na nás, rozhodla jsem se načerpat nějaké ty teoretické poznatky a zakoupila knihu Zelenina z ekozahrady. Ano, je to místy poněkud ezo, na což mě tedy neužije, ale text je psaný s nadšením a myslím, že jako návnada zafunguje. Seriózní informace ale budu muset doplnit ještě i jinde (protože ne, do slimáků se vciťovat vážně nechci a sbírat svou moč k zalévání kompostu také ne 😀 )
  • Chystáme se besedovat! A sice s kolínským městským architektem o nové podobě Jiráskova náměstí. Jsem na jeho nápady a vizi zvědavá, protože aktuální stav je opravdu tristní a praští mě do očí pokaždé, když jdu kolem.

Krásný začátek babího léta!

Středník 3.

Jsem zpátky v práci, abych se aklimatizovala, než zase vypukne školní rok. O víkendu jsme byli ve Zlíně a vzhledem k tomu, že jsme celou sobotu strávili ve společnosti osmiletých synovců, jsem zase výrazně moudřejší co se počítačových her a youtubových videí týče 😀

  • Pokud byste chtěli nenáročnou příjemnou procházku v okolí Zlína, zkuste jít po cyklostezce k poutnímu kostelu ve Štípě. Cestou minete lázně v Kostelci a na Štípě se můžete pokochat hezkým interiérem kostela. Případně si cestu prodlužte až na Lešnou do ZOO.
  • vždy, když jsme ve Zlíně, tak toužím objevit nějaké pěkné obchůdky s designovým zbožím české provenience – prostě Zlín a design, že jo. Dlouho jsem byla zklamaná, až jsem vešla do Place mimi. Mají hodně zboží zaměřeného na ty nejmenší, ale kromě toho i spoustu dalších zajímavých věcí pro velké 🙂
  • jak jsem se minule zmiňovala o výletu do Nymburka, zapomněla jsem dodat, že není špatné zastavit se na občerstvení ve Staré rybárně. Je to hned u hradeb u Labe a jejich Phillycheese sandwich byl výborný.
  • vyšel nový Venkov a styl! Sice už mě baví o něco méně, než když jsem s ním začínala, ale pořád je listování v něm takovým tím ideálem klidného odpoledne s kávou a časopisem.

Středník 2.

Do konce prázdnin zbývají už jen dva týdny! V sobotu jsme oslavili babiččiny osmdesátiny – a to v kempu v jižních Čechách, kam moji prarodiče jezdí od roku 1969 a nejprve tam brali svoje dcery a pak nás všechny vnoučata. Pro babičku to bylo velké překvapení, celá rodina si mezi sebe rozdělila jednotlivé úkoly a před babičkou tajila, že se něco chystá. I pro mě bylo moc fajn smočit zase po letech nohy v Hejtmanu a kochat se pohledem přes rybník na kostelíček. V neděli jsme se vydali na kolech do Nymburka, nejprve po pravé straně Labe a zpátky po levé, což už tedy nikdy více 😀 Ani vídeňský řízek nebyl tak naklepaný jako my. Z Nymburka do Pňova to je celkem ok, ale pasáž mezi Pňovem a Kolínem…ano, i po zoraném poli jsme jeli…

  • Objevila jsem další pěknou knížku – Vlak pro děti od Violy Ardone. Poválečná Itálie, příběh vyprávěný dětskýma očima, vybídne k přemýšlení. K mání v kolínské knihovně (až ji tedy vrátím 🙂 )
  • konečně jsme vyzkoušeli nakoupit v Košíku. První nákup byl trochu fail, ale dali jsme jim i druhou šanci a vyplatilo se. Přeci jen – když vám někdo donese nákup až pod nos do třetího patra bez výtahu, není to úplně od věci 🙂 Dovážejí i do vesnic kolem Kolína, což mi přijde zejména pro seniory nebo matky (otce…) na RD jako skvělá služba.
  • po opravdu dlouhé době jsme se s Martinem podívali společně na nový film The Art of Racing in the rain. Jako takhle – je to kýč jak bič, ale když máte rádi pejsky, tak je to docela milý, dojemný snímek. Ke shlédnutí na Netflixu.
  • Kolín čeká velká událost – 20.září se slavnostně otevře Bartolomějské návrší! Moc se těším až půjdu tohle nově přístupné zákoutí obdivovat!
  • Zavářím rajčata a cukety a pomalu přijde na řadu sklizeň dýní. Nedá se nic dělat, podzim už se pomalounku blíží

Tohle léto…

Náprstníky kam se podíváš. A taky řebříček, zvonky a plicník. Uzobávání borůvek a čas od času pravá houbařská radost z hříbku u cesty. Balíky slámy a výhled na kostelní věž.

Náprstníky

Pot a slzy v kopci nad Harrachovem, kodrcání po kamenech na Orle a pak totální štěstí při svačině na balvanu v Jizeře kousek od Velké jizerské louky.

Vyhřívání se na pláži u Jizery a dialog sama se sebou, jestli tam opravdu vlezu nebo ne. A přestože nohy trnou zimou, nakonec se potopím, nechám tělo obejmout naprostým chladem a po pár tempech honem vylézám na kámen na břehu. A pak ještě znovu. Teplo po celém těle a skvělý pocit z toho, že nejsem žádná bábovka.

Jizera

Večerní toulání po Příchovicích mezi roubenkami, kafe s výhledem a krávy na pastvě.

 

Svatý Jan Nepomucký před starou dřevěnicí a zase ty výhledy a balíky slámy a svačina na lavičce pod rozložitými lipami. Ovce na louce, táborová výprava na cestě, slunce v zádech. Paseky nad Jizerou.

 

Sv. Jan Nepomucký

Čtení knížky na houpačce, borůvková buchta, leháro. Bublání potoka, šumění listoví. A cvrčci, kobylky, ptáci…a nakonec zářivý, magický měsíc nad lesem.

Léto jak má být!

Tohle léto mi strašně připomíná prázdninové časy mého dětství. Chvíli slunko, chvíli déšť, žádné velké tropy. Dovolená v Česku, na chalupě, bez honění za zahraniční exotikou, bez které si jindy člověk připadá jaksi out. Toulání po svých i na kole, koupání a houby, celkové zklidnění… zkuste také využít tohoto „covidového bezčasí“, kdy nikdo neví, co bude za týden, natož za měsíc, pro pár klidných dní někde v přírodě, bez velkých cílů, a zavzpomínejte na ty doby, kdy už jenom „blbé“ opékání buřtů nad ohněm s pár známými nebo výprava do lesa byl nezapomenutelný zážitek.

Výhled z Pasek nad Jizerou

 

Březnové radosti

Tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným… a o to víc je potřeba si připomínat, co nám dělá radost. Takže, které události tohoto března mi udělaly radost?

Hory s kamarády -stihli jsme asi poslední možný termín, o víkend později už bychom si to rozhodně neužili. Krkonoše, skvělá společnost a výborné kyselo v restauraci přes silnici, co víc si přát!

Zahrádka – loni jsem na pozemek před naší bytovkou píchla pár odkvetlých narcisek a hyacintů a ani moc nedoufala, že by z toho něco mohlo být. Jaké bylo moje překvapení, když v půlce března všechno vykvetlo! A tak jsem letos přidala pár petrklíčů a uvidíme, jestli se bude dařit i jim. Kromě toho jsem taky zasela bazalku a polníček do květináčů a už se těším na sklizeň.

Výročí – oslavili jsme s Martinem dva roky spolu. A ačkoliv to tedy bylo bez plánované večeře v nóbl podniku, jako důležitější mi přijde, že se máme pořád rádi a že ty dva roky utekly jak voda, v duchu souznění a lásky.

Chleba – poprvé v životě jsem pekla chleba. Byl tedy z droždí a ne kvásku, ale povedl se a namazaný máslem, posypaný ředkvičkami a pažitkou a trochou soli se jedná o manu nebeskou. Ach!

Chocapic – poprvé od roku 2013 jsem si dopřála tuhle moji dávnou závislost. Výčitky svědomí odháním tím, že je v něm vitamin D 😀

Vlasy – mám teď krásné, lesklé, bezúdržbové vlasy, které navíc pořád drží střih, který mi na nich kadeřnice koncem února udělala. Škoda, že mi je ted‘ nemá kdo chválit, když nikam nechodím 😀

V dubnu se těším třeba na pečení mazance, barvení vajíček, rozkvetlý lužní les, rozkvetlé stromy, až se nám olistí bříza před oknem a kdo ví, možná se nám povede i výlet do Kořenova.

 

A co v březnu potěšilo Vás? A na co se těšíte teď v dubnu?

Podívej se ven, mám důvod k radování

Od jaktěživa mám ráda hudbu. Jsem jediným členem široké daleké rodiny, který to dotáhl až k vystupování v rámci „třídních schůzek“ ZUŠky. Virtuos se ze mě tedy nikdy nestal, ale radost z hudby mi zůstala. A pak taky určitá „hudební imaginace“ nebo jak to nazvat. Slyším nějaká slova, vidím určitou situaci, prožívám určité pocity a hned mě k tomu napadají melodie a texty známých písní a taneční choreografie.

Na gymplu v rámci testů profesní orientace mi paní psycholožka doporučila věnovat se scénickému tanci, což mě tehdy opravdu velmi pobavilo, ale faktem je, že hudba a tanec mi odedávna pomáhají při zpracování emocí i informací- ať už těch smutných nebo radostných a pomáhaly mi i při učení na maturitu a státnice.

Dneska na mě navíc silně dolehlo i nutkání podělit se s vámi o jedno takové moje hudební zasnění. V Kolíně totiž dnes poprvé letos sněžilo. A já šla zrovna po ulici a chytala vločky do rukavice…

Když padá sníh, je ticho bílé
Když padá sníh, tak postůj čistá chvíle
Když padá sníh, je plno v prázdných ulicích
Když padá sníh, toulám se v rynku
Když padá sníh, i Vám dá navštívenku
Když padá sníh, noc je tu k ránu na saních

Podívej se ven, mám důvod k radování
Postačí mi jen, když padá bez přestání
Do rána zasype i to, co vy nevíte i to co mi tajíte…..bílou
Chtěla bys být, když v noci sněží

Chtěla bys být, svítilnou na nábřeží
Chtěla bys být, sousoším s bílou čepicí
Chtěla bych být, na sněžném bálu
Chtěla bych být, kde sněží do kanálů
Chtěla bych být, stopou v zaváté dálnici

Podívej se ven, mám důvod k radování…

Chtěla bys být, jak vločka sněhu
Chtěla bys mít, krajkovou hebkou něhu
Chtěla bys mít, jak sníh má kůži hedvábnou
Chtěla bych mít i v tomhle jisto
Chtěla bych mít své malé bílé místo
Chtěla bych mít místo kam můžu dopadnout

Písnička je od Jablkoně a poslechnout si ji můžete zde https://www.youtube.com/watch?v=XIJjUAqEna0