Paní V.

..Jim se stalo něco překrásného,
Jim se stalo něco divného,
Našla dívka kluka nešťastného,
Zamilovala se do něho…
A tak byla svatba!
Zalitá sluncem, s milými lidmi, dobrým jídlem, bláznivým Siriusem, vosím žihadlem a hlavně s panem pravým 🙂
Tak ať nám to vydrží!

Středník 37.

Půlka prázdnin je skoro tu. Začíná se o něco dříve stmívat, cukety jedou jak o život, rajčata pomalu začínají mít barvu a některé dýně jsou už oranžové (jiné tedy teprve kvetou…). No, srpen je za humny.

  • slavíme Martinovy kulatiny, a tak jsme se po dlouhé době vybičovali k přípravě sushi, pekla jsem quiche a po sto letech jsem také udělala tiramisu. Mňam!
  • vyzkoušela jsem další recepty z Biokuchařky, resp. Bioabecedáře. Rozhodně mohu doporučit cuketovou koprovku s jáhlami, která chutná jako “opravdová” koprovka a to pěkně prosím bez smetany a bez mouky. A pro návštěvu jsem pekla tvarohový ovocný koláč s polentou, který také nebyl vůbec špatný.
  • co se cukety týče, už ji zase jedeme skoro každý den – pečená, jako “špagety” na pánvi s rajčaty, česnekem a kuskusem, zapečená ve formě lizebabu, ratatouille, plněná mletým masem… miluju ji.
  • mám zranění! Aneb psovovodovo prokletí – couračka. Před dvěma měsíci si o ni spálil nohu Martin, tentokráte já a dost blbě. No, než se vdám, snad se mi to zahojí.
  • po snad půl roce jsem zasedla opět ke stroji. Jednak jsem Siroušovi sešila novou deku a druhak jsem ze zbytků látky vytvořila “praporkovou girlandu”. A jo, nezapomněla jsem to úplně.
  • na zahrádce mi konečně začíná kvést můj květinový záhon. Půlku ho sice zabrala dýně, ale ve zbývající části mi kvete měsíček, hvozdík (tedy aspoň žiju v tom, že je to hvozdík), sléz a černucha. Vysela jsem tam tehdy jakýsi letničkový mix, a tak je pro mě každý květ překvapením, protože vůbec nevím, co v tom mixu bylo.

Zítra nás čeká zmrzlina v Nymburce, v pátek setkání s kamarádkou a pak už zase víkend. Mějte se hezky!

Středník 36.

Červenec je v plném proudu, stejně tak vyklízení našeho nového bytu, úprava přilehlé zahrádky a svatební přípravy.

  • v bytě nacházíme netušené poklady. Kromě asi stovky starých zavařovacích sklenic se skleněným víkem (kam se hrabou ikea dózy), možná skoro stoleté ručně psané kuchařky (kde jsou recepty typu “cukrovinky paní Policajtové” nebo “Věruščin jablkový dort” a vložené výstřižky z novin “Rady pro vánoční úklid”) i korespondenci původních majitelů od dob jejich seznámení v roce 1945 až po pár let po svatbě. Už jsem oznámila Martinovi, že mi též začne povinně psát dopisy, protože prostě Věrušce-berušce,bez které by nestálo za to žít, tiše závidím.
  • o tom, že tehdejší doba byla složitá a že je asi těžké někoho soudit, pak vypovídají schované pamětní listy ze sokolských sletů s fotkami Masaryka a Beneše, u kterých je hnedle průkazka členky KSČ z roku 1953
  • můj lov svatebních šatů skončil úspěchem jen tak napůl, ale aspoň už vím, jaký střih hledat
  • oslavili jsme maminčiny kulatiny, které si snad ze všech nejvíc užil Sirouš, neboť – měl společnost deseti lidí všech věkových kategorií a všechny mohl olíznout; všichni si ho neustále fotili (co na tom, že v pozadí vždy musela být malá neteř); mohl si užít roli strejdy Siriuse a malou Světlanku pořádně očmuchat, olíznout a namasírovat jí nožičky; taky se mohl vyřádit s dámičkou Tessinou, která si s ním tentokráte dokonce i chtěla hrát; no a v neposlední řadě se mohl napást malin a vykoupat se ve vaničce

Tento týden nás čekají pro změnu Martinovy kulatiny a návštěva ze Zlína, takže se rozhodně nenudíme.

Hezký týden i vám!

Středník 35.

Půlka července! Čas letí jak splašený. Zavařuju rybíz, cpu se malinami, začínáme mít tradiční přebytek cuket, konečně mám chuť na studené saláty a ujíždím na nektarinkách. Sirius chodí pravidelně plavat, při vycházce s ním jsme našli první letošní křemenáče a užívám si chůzi na boso.

  • konečně jsme právoplatnými vlastníky nového bytu a příslušné zahrádky
  • daří se nám hýbat se svatebními přípravami – sehnali jsme kapelu, máme oznámení, máme varhaníka, viděli jsme se s farářkou, koupila jsem si boty, pracuju na dárečcích pro svatebčany, byli jsme se podívat na prstýnky a koncem týdne vyrážím na lov šatů
  • po dlouhé covidové pauze jsme se viděli s kamarády z Nymburka, jejichž návštěva nás inspirovala k zakoupení hry Krabčáci – jednoduchá, rychlá karetní hra, ve které sbíráte hejna ptáčků.
  • také jsem po delší době pekla podle Florentýny, tentokráte drobenkovou buchtu a moc nám chutnala. Pokud máte nadbytek bobulového ovoce, zkuste ji taky. Je to rychlovka, a pokud chcete péct na celý velký plech, zvyšte množství surovin o třetinu.
  • a protože jsou prázdniny, sáhla jsem opět po Jadranské snoubence – letos už třetí a tedy poslední díl. A zrovna se mi tematicky hodí, protože hlavní hrdinka v něm chystá svatbu, akorát že pravou chorvatskou. Pro chvíle oddychu doporučuju. Dokonce i mně se, jak jí čtu, zastesklo po moři a Chorvatsku a to nejsem žádná běžná Čehinja, která musí každý rok na Makarskou nebo aspoň Istriji.

Krásné léto!

Středník 34.

Začínají prázdniny!

My sice zatím nemáme náplň prázdnin úplně rozmyšlenou, ale dotáhnutí svatebních příprav a rozmyšlení rekonstrukce bytu nás jistě zaměstnají dost a dost.

  • po půl roce jsme byli ve Zlíně. Vzali jsme s sebou i Sirouše – a ten to zvládl úplně obdivuhodně. Cestu i pobyt i seznámení se synovci, kteří mají z pejsků respekt. Avšak když jsme pak přijeli do Kolína, běžel k domovním dveřím s takovým nadšením, jako jsme to snad ještě neviděli 😀 Asi i psi zastávají názor, že všude dobře, doma nejlíp.
  • sklízíme jahody, třešně, hrášek a co nevidět budeme mít už i cukety. I ta přichcíplá rajčata se vzpamatovala a rostou jak divá.
  • půjčila jsem si několik knížek: Hotýlek od Mornštajnové, Zápisník abstinentky od Dufkové a Voda, která hoří od Vodňanské, ale popravdě, nemůžu doporučit nic.
  • konečně jsme objednali svatební oznámení. Jen jsme si jaksi nevšimli, že kvůli dovolené se nám výroba pozdrží o tři týdny. Ups… 😀

Tak krásné léto!

Středník 28.

Počasí máme vskutku aprílové, ale alespoň včera i dnes se ukázalo sluníčko. Víkend jsme měli hektický a učili jsme Siriuska na nocování i jinde než doma. Jinak z jara se náš pejsek raduje opravdu moc -spásá nahusto pampelišky, rochní se v bahně, asistuje při rytí záhonů. A to jeho nadšení je opravdu nakažlivé 🙂

  • mám za sebou premiéru hned dvou nočních můr pejskaře: vyndavání h… z psí huby holou rukou a sbírání nesebratelného…
  • u dědy na zahrádce kvete úplný lán fialek. Nádhera!
  • a leze mi hrášek!
  • přišla mi zásilka z lékárny a s ní další experimentální ingredience. Agar, mandlová pasta a bodlákový olej. Jestli za něco můžu poděkovat své bezlepkové dietě, tak že pro mě začalo být vaření zase zábavné
  • také jsem si půjčila z knihovny Zeleninovou kuchařku Petra Klímy z farmy rovnou na váš stůl… v úvodu autor píše, jak je důležité jíst lokální zeleninu, mj. kvůli planetě. Aha – a proto se téměř v žádném receptu neobejdeme bez kokosového tuku, sojového jogurtu, sojové smetany, sojové omáčky, tofu či tempehu, případně avokáda, piniových oříšků nebo pistácií. Miluju, když někdo dává přednášky o ekologii a zdravé stravě a pak staví na soje.
  • čtu knížku Toulavé kočky z Homsu – příběh Syřana a Asadovy Sýrie. Nečte se špatně, myslím, že je důležité o téhle válce psát a netvářit se, že se nás to netýká, ale něco tomu trochu chybí, zatím.

Hezký konec dubna!

Středník 27.

Flat coated retrívr

Tak nám opět sněžilo… letos se té zimy snad nezbavíme. Tento týden plynul v poklidném tempu. Z rutiny jsem vystoupila alespoň procházkou s kamarádkou a společným venčením s jinou. A taky jedním knižním swapem.

  • Sirius překonal hranici 20 kg. A taky jsme mu koupili „extra odolnou hračku pro kousavé pejsky“… v původní podobě vydržela 20 minut 😀 A od konce dubna nastupuje Sirouš (a my s ním) do výcviku.
  • už mám pěkné sazenice cuket a rajčat a zasela jsem dýně
  • na bytovkové zahrádce mi vykvetl hyacint. A někdo ze sousedů se připojil a připíchl další petrklíč!
  • přišlo nám roční zúčtovaní z SVJ a překvapivě i letos máme poměrně vysoké přeplatky (sice o něco nižší než loni, ale i tak jsem překvapená, že se do toho covid nepromítl ještě více)
  • dál experimentuju ve vaření i pečení a jako výzvu mám spotřebovávat věci z lednici, jejichž trvanlivost se blíží ke konci (takže recept na tvarohové řezy byl modifikován a vznikly řezy jogurtové, částečně s rýžovou moukou; načnutá passata nahradila loupaná rajčata a skončila v „cizrnové pánvi“, stejně jako zavařená cuketa…)
  • v hlavě mi stále zní píseň Přijede mi tchýně – a to teda nevím proč, když ta moje je ve Zlíně a naposledy u nás byla někdy loni na jaře 😀

Šaty příliš odvážné zamykám

Takhlens vždycky vypukne panika

Palačinky v prášku

konzervy a vyschlej křen

musí z domu ven

Přijede mi tchýně, vejde do předsíně, hned jí bude plnej dům

Hned to od ní schytám, přijede už zítra, ve třičtvrtě na osum

Středník 24.

Práchovna

Oficiálně máme jaro, ale zima se pořád ještě nevzdala…My se už aspoň těšíme na posun času, že nebudeme kvůli pejskovi nastavovat budík na 5.30 ale na 6.30 – jako je to tedy spíš placebo, ale i to se počítá. Se Siriuskem je vůbec legrace – obzvlášť když jsme provedli pokus nastříkat ho sprejem proti blechám. Vypadal pak, jako by ho posedl ďábel a poté, co rozoral tři záhony a téměř zlomil mladou třešeň, jen aby se toho smradu zbavil, skončil doma ve sprše. Dělali jsme si trochu starost, jestli z toho nebude mít trauma, ale opak je pravdou – nemůžeme ho od těch dob málem dostat z koupelny, protože si pokaždé položí hlavu na okraj vany a zamilovaně hledí na sprchu…

  • přečetla jsem další knížku, tentokráte Já jsem hlad od Petry Dvořákové. Je to zajímavý a autentický vhled do pocitů ženy s anorexií, ale zároveň mi to i tak nějak lezlo na nervy…
  • objednala jsem si knížku Zahrada do vázy a těším se, až mi přijde
  • nadále experimentuju s vařením podle Hany Zemanové a pořád mě to baví – trochu si to tedy upravuji k obrazu svému, ale třeba “fazolový buřtguláš” bez buřtů byl moc dobrý, stejně tak “rizoto” z bulguru ochucené sojovkou, umeoctem a medem. Zní to prazvláštně, ale chutná to dobře. Některé její recepty naleznete třeba tady nebo tady.
  • podala jsem daňové přiznání! Po odevzdání všech lejster na finančáku mi pravidelně padá kámen ze srdce. Teď ještě dojít s papíry i na zdravotní pojišťovnu a zase bude na rok pokoj.

Hezké jarní dny! A pokud i vy musíte z nějakých důvodů vstávat hodně časně ráno, určitě jste si všimli, jak brzy už je vidět a jak zpívají ptáci. Mně tak každé ráno v hlavě pravidelně zní Cat Stevens a jeho Morning has broken… 

Morning has broken like the first morning
Blackbird has spoken like the first bird
Praise for the singing, praise for the morning
Praise for them springing fresh from the world
Sweet the rains new fall, sunlit from Heaven
Like the first dewfall on the first grass
Praise for the sweetness of the wet garden
Sprung in completeness where His feet pass
Mine is the sunlight, mine is the morning
Born of the one light, Eden saw play
Praise with elation, praise every morning
God’s recreation of the new day

 

Středník 23.

Je tu půlka března… loni touto dobou se už jaro hlásilo o slovo o stošest, letos si zatím dává na čas. A přitom letos se na takové to příjemné jarní počasí tak strašně moc těšíme!

Máme za sebou první lovecký úspěch našeho Siriuska- vyčmuchanou a vyhrabanou myší mršinu. Trénujeme chůzi na krátkém i dlouhém vodítku, ale už se těšíme, až bude možnost účastnit se pořádného výcviku, kde načerpáme tipy, jak přesně na to. Po večerech se bavíme jeho spacími pózami, ňafáním ze snů a vzhledem k tomu, že náš pejsek při spánku nedovírá oči, můžeme zblízka pozorovat i co se děje pod víčky v REM fázi (rapid eye movements) – je to fakt legrace.

S Martinem jsme oslavili výročí – tři roky spolu! Letí to strašně a zároveň máme pocit, že se neznáme tři, ale aspoň deset let.

  • k výročí jsem nám upekla bezlepkový krtkův dort a byl moc dobrý
  • přečetla jsem dříve zmíněnou knížku Kdo ví, kde budu zítra a jsou v ní zajímavé postřehy o dění ve světě. Teď mám rozečteno Měli jsme štěstí a zatím to vypadá jako dobrá volba, byť ne úplně veselá.
  • začínají mi vylézat rostlinky rajčat a cuket
  • vytáhla jsem velikonoční dekorace
  • užívám si ranní procházky s pejskem kolem Práchovny – a divím se, že jsem tohle zálabské zákoutí pořádně neprozkoumala už dřív. Teprve teď jsem zjistila, že se domečkům kolem říkalo Zálabský Betlém a je fakt, že takhle po ránu je to tam opravdu milé. I když z Betlému zbylo už jen torzo a dominantou se staly paneláky zvané Zálabský Manhattan…

Krásný den sv. Patrika!

 

Středník 22.

Březen, do lockdownu vlezem. Duben, ještě tam budem… v této době už nic jiného než černý humor asi nezbývá. Ale zůstaňme pozitivní (a covid negativní)! Je tu březen a s ním spousta novinek! Narodila se nám neteřinka a přivezli jsme si domů pejska… Což je také důvod, proč tu minulý týden nepřistál žádný článek – sžívali jsme se s naším Siriusem Blackem, což znamenalo neustálé lítání ven na loužičku, seznamování se s jinými pejsky i lidmi (ano, už známe celý barák…), a tak nebylo moc času na nic jiného. Navíc moji studenti už mají všeho dost po krk, a tak konzultuju a konzultuju a konzultuju…

  • pokud už vám ze všeho docházejí síly, zkuste se podívat na stránky projektu Nevypusť duši. Jsou tam jednoduché rady a tipy, jak se udržovat v psychické pohodě, doporučuji sekci infografiky a blog.
  • jestli už jste úplně hotoví ze všech online konferencí a divíte se, proč meetingy tváří v tvář snášíte dobře, ale Zoom nebo Teams už nemůžete ani cítit, přečtěte si tento článek (české shrnutí zde). Pochopíte, čím to může být a jak z toho ven.
  • i nadále experimentuju se zdravým vařením podle Bioabecedáře a Biokuchařky. A tak jsme měli cizrnu na paprice, špaldové muffiny a chystám se na fazolové pirohy. Ale žádný strach, ortorexií netrpím, prokládám to i řízky a čokoládou 😀
  • Zasela jsem semínka rajčat a cuket a čekám, co z toho vzejde. Ještě mě čeká zasít dýni a přímo na záhonek bych chtěla dát hrášek.
  • Sice teď čtu hlavně knihy o výchově psa, ale až mě to přestane bavit, mám v zásobě hned několik dalších titulů, které si chci přečíst:
    • Kdo ví, kde budu zítra – rozhovor se zpravodajem Tomášem Etzlerem, zatím mám přečtěných jen pár stran
    • Ária – příběh z Íránu z časů revoluce
  • připomněla jsem si, co mi dělalo radost minulý březen i jak jsme se protančili březnem 2019 (ach, kde jsou ty časy!)

Krásný začátek jara!