Středník 37.

Půlka prázdnin je skoro tu. Začíná se o něco dříve stmívat, cukety jedou jak o život, rajčata pomalu začínají mít barvu a některé dýně jsou už oranžové (jiné tedy teprve kvetou…). No, srpen je za humny.

  • slavíme Martinovy kulatiny, a tak jsme se po dlouhé době vybičovali k přípravě sushi, pekla jsem quiche a po sto letech jsem také udělala tiramisu. Mňam!
  • vyzkoušela jsem další recepty z Biokuchařky, resp. Bioabecedáře. Rozhodně mohu doporučit cuketovou koprovku s jáhlami, která chutná jako “opravdová” koprovka a to pěkně prosím bez smetany a bez mouky. A pro návštěvu jsem pekla tvarohový ovocný koláč s polentou, který také nebyl vůbec špatný.
  • co se cukety týče, už ji zase jedeme skoro každý den – pečená, jako “špagety” na pánvi s rajčaty, česnekem a kuskusem, zapečená ve formě lizebabu, ratatouille, plněná mletým masem… miluju ji.
  • mám zranění! Aneb psovovodovo prokletí – couračka. Před dvěma měsíci si o ni spálil nohu Martin, tentokráte já a dost blbě. No, než se vdám, snad se mi to zahojí.
  • po snad půl roce jsem zasedla opět ke stroji. Jednak jsem Siroušovi sešila novou deku a druhak jsem ze zbytků látky vytvořila “praporkovou girlandu”. A jo, nezapomněla jsem to úplně.
  • na zahrádce mi konečně začíná kvést můj květinový záhon. Půlku ho sice zabrala dýně, ale ve zbývající části mi kvete měsíček, hvozdík (tedy aspoň žiju v tom, že je to hvozdík), sléz a černucha. Vysela jsem tam tehdy jakýsi letničkový mix, a tak je pro mě každý květ překvapením, protože vůbec nevím, co v tom mixu bylo.

Zítra nás čeká zmrzlina v Nymburce, v pátek setkání s kamarádkou a pak už zase víkend. Mějte se hezky!

Středník 36.

Červenec je v plném proudu, stejně tak vyklízení našeho nového bytu, úprava přilehlé zahrádky a svatební přípravy.

  • v bytě nacházíme netušené poklady. Kromě asi stovky starých zavařovacích sklenic se skleněným víkem (kam se hrabou ikea dózy), možná skoro stoleté ručně psané kuchařky (kde jsou recepty typu “cukrovinky paní Policajtové” nebo “Věruščin jablkový dort” a vložené výstřižky z novin “Rady pro vánoční úklid”) i korespondenci původních majitelů od dob jejich seznámení v roce 1945 až po pár let po svatbě. Už jsem oznámila Martinovi, že mi též začne povinně psát dopisy, protože prostě Věrušce-berušce,bez které by nestálo za to žít, tiše závidím.
  • o tom, že tehdejší doba byla složitá a že je asi těžké někoho soudit, pak vypovídají schované pamětní listy ze sokolských sletů s fotkami Masaryka a Beneše, u kterých je hnedle průkazka členky KSČ z roku 1953
  • můj lov svatebních šatů skončil úspěchem jen tak napůl, ale aspoň už vím, jaký střih hledat
  • oslavili jsme maminčiny kulatiny, které si snad ze všech nejvíc užil Sirouš, neboť – měl společnost deseti lidí všech věkových kategorií a všechny mohl olíznout; všichni si ho neustále fotili (co na tom, že v pozadí vždy musela být malá neteř); mohl si užít roli strejdy Siriuse a malou Světlanku pořádně očmuchat, olíznout a namasírovat jí nožičky; taky se mohl vyřádit s dámičkou Tessinou, která si s ním tentokráte dokonce i chtěla hrát; no a v neposlední řadě se mohl napást malin a vykoupat se ve vaničce

Tento týden nás čekají pro změnu Martinovy kulatiny a návštěva ze Zlína, takže se rozhodně nenudíme.

Hezký týden i vám!

Středník 35.

Půlka července! Čas letí jak splašený. Zavařuju rybíz, cpu se malinami, začínáme mít tradiční přebytek cuket, konečně mám chuť na studené saláty a ujíždím na nektarinkách. Sirius chodí pravidelně plavat, při vycházce s ním jsme našli první letošní křemenáče a užívám si chůzi na boso.

  • konečně jsme právoplatnými vlastníky nového bytu a příslušné zahrádky
  • daří se nám hýbat se svatebními přípravami – sehnali jsme kapelu, máme oznámení, máme varhaníka, viděli jsme se s farářkou, koupila jsem si boty, pracuju na dárečcích pro svatebčany, byli jsme se podívat na prstýnky a koncem týdne vyrážím na lov šatů
  • po dlouhé covidové pauze jsme se viděli s kamarády z Nymburka, jejichž návštěva nás inspirovala k zakoupení hry Krabčáci – jednoduchá, rychlá karetní hra, ve které sbíráte hejna ptáčků.
  • také jsem po delší době pekla podle Florentýny, tentokráte drobenkovou buchtu a moc nám chutnala. Pokud máte nadbytek bobulového ovoce, zkuste ji taky. Je to rychlovka, a pokud chcete péct na celý velký plech, zvyšte množství surovin o třetinu.
  • a protože jsou prázdniny, sáhla jsem opět po Jadranské snoubence – letos už třetí a tedy poslední díl. A zrovna se mi tematicky hodí, protože hlavní hrdinka v něm chystá svatbu, akorát že pravou chorvatskou. Pro chvíle oddychu doporučuju. Dokonce i mně se, jak jí čtu, zastesklo po moři a Chorvatsku a to nejsem žádná běžná Čehinja, která musí každý rok na Makarskou nebo aspoň Istriji.

Krásné léto!

Středník 34.

Začínají prázdniny!

My sice zatím nemáme náplň prázdnin úplně rozmyšlenou, ale dotáhnutí svatebních příprav a rozmyšlení rekonstrukce bytu nás jistě zaměstnají dost a dost.

  • po půl roce jsme byli ve Zlíně. Vzali jsme s sebou i Sirouše – a ten to zvládl úplně obdivuhodně. Cestu i pobyt i seznámení se synovci, kteří mají z pejsků respekt. Avšak když jsme pak přijeli do Kolína, běžel k domovním dveřím s takovým nadšením, jako jsme to snad ještě neviděli 😀 Asi i psi zastávají názor, že všude dobře, doma nejlíp.
  • sklízíme jahody, třešně, hrášek a co nevidět budeme mít už i cukety. I ta přichcíplá rajčata se vzpamatovala a rostou jak divá.
  • půjčila jsem si několik knížek: Hotýlek od Mornštajnové, Zápisník abstinentky od Dufkové a Voda, která hoří od Vodňanské, ale popravdě, nemůžu doporučit nic.
  • konečně jsme objednali svatební oznámení. Jen jsme si jaksi nevšimli, že kvůli dovolené se nám výroba pozdrží o tři týdny. Ups… 😀

Tak krásné léto!

Středník 32.

Taky vás už to počasí nebaví? Vítr, déšť, zataženo, patnáct stupňů… Na to, že je konec května, jsme se ještě moc neohřáli… Na zahrádce mi pošly cukety a s napětím čekám, jestli bude něco z rajčat, protože v tomhle počasí to je tak akorát na to, aby uhnila nebo chytla plíseň… Tak aspoň sklízím kosatce a šeřík do vázy.

Sirius oslavil půl roku a začínám ho pozorovat, zda by neměl canisterapeutické vlohy. Nás s Martinem tedy umí zcanisterapeutovat dokonale, tak budu muset vyzkoušet, jestli by pózu „roztomilý pejsek se chce chovat“ praktikoval i na ostatní. Je totiž dost příjemná, uklidňující a psí blízkost opravdu působí hřejivě.

Póza „roztomilý pejsek se chce chovat“
  • užíváme si (teda já a Martin to snáší) sezónu chřestu
  • nestačím zírat, co se děje na politické scéně (Vojtěch? zase?)
  • kauza Dominika Feriho rezonuje i mezi studenty a mě přijde šílené, jak ještě v 21. století mají lidi tendence házet vinu na oběti s tím, že si za to můžou samy (a proč to pak asi ty holky nehlásí, že?) – přitom nějakou formu obtěžování zažila snad každá z nás (což je teda taky šílené).
  • a něco pozitivního nakonec – řešíme nové bydlení. Tak držte palce, ať už dotáhneme všechny formality a vše dojde do zdárného konce!

Hezký zbytek května!

Středník 31.

Aprílové počasí pokračuje – a to bych se přitom už tak ráda aspoň trochu ohřála a vytáhla sukně a šaty! Komu tohle počasí však vyhovuje nesmírně, to je náš Sirouš – není mu vedro a ještě jsou všude kaluže a bahno, které miluje. Ve škole už všechno spěje do finále, maturity se blíží, studenti se aspoň na chvilinku vrátí do lavic a já mám za sebou první účast na pedagogické radě – a konečně jsem tak odhalila tajemství tohoto pro mě vždy záhadného a tajuplného pojmu… upřímně, kdyby mi zůstalo skryto, o nic moc bych nepřišla 😀

  •  Sirius začal chápat pojmy zůstaň a čekej! Celkově je teď moc šikovný a dost poslušný, a tak se jen děsíme, kdy nastoupí puberta a bude po poslušnosti
  • Půjčila jsem si knížku Tohle město, tahle řeka a už se těším, až se začtu
  • Koupili jsme si první jahody a už se nemůžu dočkat lokální jahodové sezóny
  • Našla jsem u nás před bytovkou dva čtyřlístky, úplně beze snahy
  • A víc mě nenapadá, protože ty týdny tak letí, že ani nestíhám vnímat, co vše se kolem mě děje

Hezký týden!

Středník 28.

Počasí máme vskutku aprílové, ale alespoň včera i dnes se ukázalo sluníčko. Víkend jsme měli hektický a učili jsme Siriuska na nocování i jinde než doma. Jinak z jara se náš pejsek raduje opravdu moc -spásá nahusto pampelišky, rochní se v bahně, asistuje při rytí záhonů. A to jeho nadšení je opravdu nakažlivé 🙂

  • mám za sebou premiéru hned dvou nočních můr pejskaře: vyndavání h… z psí huby holou rukou a sbírání nesebratelného…
  • u dědy na zahrádce kvete úplný lán fialek. Nádhera!
  • a leze mi hrášek!
  • přišla mi zásilka z lékárny a s ní další experimentální ingredience. Agar, mandlová pasta a bodlákový olej. Jestli za něco můžu poděkovat své bezlepkové dietě, tak že pro mě začalo být vaření zase zábavné
  • také jsem si půjčila z knihovny Zeleninovou kuchařku Petra Klímy z farmy rovnou na váš stůl… v úvodu autor píše, jak je důležité jíst lokální zeleninu, mj. kvůli planetě. Aha – a proto se téměř v žádném receptu neobejdeme bez kokosového tuku, sojového jogurtu, sojové smetany, sojové omáčky, tofu či tempehu, případně avokáda, piniových oříšků nebo pistácií. Miluju, když někdo dává přednášky o ekologii a zdravé stravě a pak staví na soje.
  • čtu knížku Toulavé kočky z Homsu – příběh Syřana a Asadovy Sýrie. Nečte se špatně, myslím, že je důležité o téhle válce psát a netvářit se, že se nás to netýká, ale něco tomu trochu chybí, zatím.

Hezký konec dubna!

Středník 27.

Flat coated retrívr

Tak nám opět sněžilo… letos se té zimy snad nezbavíme. Tento týden plynul v poklidném tempu. Z rutiny jsem vystoupila alespoň procházkou s kamarádkou a společným venčením s jinou. A taky jedním knižním swapem.

  • Sirius překonal hranici 20 kg. A taky jsme mu koupili „extra odolnou hračku pro kousavé pejsky“… v původní podobě vydržela 20 minut 😀 A od konce dubna nastupuje Sirouš (a my s ním) do výcviku.
  • už mám pěkné sazenice cuket a rajčat a zasela jsem dýně
  • na bytovkové zahrádce mi vykvetl hyacint. A někdo ze sousedů se připojil a připíchl další petrklíč!
  • přišlo nám roční zúčtovaní z SVJ a překvapivě i letos máme poměrně vysoké přeplatky (sice o něco nižší než loni, ale i tak jsem překvapená, že se do toho covid nepromítl ještě více)
  • dál experimentuju ve vaření i pečení a jako výzvu mám spotřebovávat věci z lednici, jejichž trvanlivost se blíží ke konci (takže recept na tvarohové řezy byl modifikován a vznikly řezy jogurtové, částečně s rýžovou moukou; načnutá passata nahradila loupaná rajčata a skončila v „cizrnové pánvi“, stejně jako zavařená cuketa…)
  • v hlavě mi stále zní píseň Přijede mi tchýně – a to teda nevím proč, když ta moje je ve Zlíně a naposledy u nás byla někdy loni na jaře 😀

Šaty příliš odvážné zamykám

Takhlens vždycky vypukne panika

Palačinky v prášku

konzervy a vyschlej křen

musí z domu ven

Přijede mi tchýně, vejde do předsíně, hned jí bude plnej dům

Hned to od ní schytám, přijede už zítra, ve třičtvrtě na osum

Středník 26.

Je tu duben! A s ním pravé aprílové počasí! Tento týden byl celkem hektický – Velikonoce, spousta pečení, očkování, pokousaný Sirius… Naštěstí náš pejsek vypadá jako naprosto splachovací typ a ještě ten večer, co ho sousedovic bullteriérka rafla, by se s ní málem šel kamarádit znova. No, snad mu jeho bezstarostná a veselá mysl vydrží i do dospělosti (a snad na ni znovu nedojede) 🙂

  • o Velikonocích jsem pekla jak o život – jidáše, mazanec i dalamánky. A tak teď bude zase na nějakou dobu s kynutým těstem utrum.
  • snažila jsem se shlédnout rozhovor Meghan a Harryho s Oprah Winfrey...no… v půlce jsem to vypla. Abych v téhle době poslouchala o tom, jestli kvůli šatům pro družičku rozplakala Kate Meghan nebo Meghan Kate, uf. Přišlo mi to v současné situaci hodně mimo mísu a Meghan s Oprah jak dvě zaujaté snobské slepice na drbárně na kafi. Včasným vypnutím jsem si uchránila alespoň určité mínění o Harrym.
  • bavíme se experimentováním s kokinami pro Siriuska – bude mu víc chutnat sušené kachní masíčko nebo suchárek obohacený o minerály? Každopádně české mlsičky Yoggies značně uspokojují jeho jazýček (i když co si budeme povídat, on si Sirius pochutná i na odčervovací tabletě :D)
  • nadále čtu Já, doktor(in) – celkem se u toho bavím a i těch pár německých slov, co je v textu, mi stačí k tomu, abych měla sny v němčině… tak jsem to šprechtění snad ještě úplně nezapomněla
  • a začínám trochu plánovat i tu naši svatbu – požádala jsem svědkyni a hledám fotografa. A přemýšlím, co ještě se dá zařídit z pohodlí domova bez potřeby někde něco zkoušet a s někým se setkávat.

Tak hezký duben!

 

Středník 25.

Máme tu poslední březnový den a za humny Velikonoce… nějak mi to ani nepřijde, ale aspoň jsem koupila bílá vajíčka k barvení, chystám se upéct jidáše a čekám, jestli mi stihnou vykvést větvičky meruňky ve váze. Sirius si oblíbil šplhání po zálabských skalách, ale protože se při tom chová jako sebevrah, museli jsme mu tuto kratochvíli zatrhnout.

  • opět mi vykvetla bytovková zahrádka! Letos ji opět rozšířím o pár odkvetlých květináčových narcisek a petrklíčů, tak snad se zase všechno chytne
  • zasela jsem hrášek. A jsem tedy zvědavá, jestli to skončí stejným fiaskem jako loňský pokus dědy nebo budu úspěšnější
  • nadále experimentuju s různými druhy mouky – tentokráte jsem do tvarohové bábovky přidala rýžovou krupičku a bylo to snad ještě lepší než obvykle
  • také pokračuji v plnění čtenářské výzvy – a tak jsem si půjčila knížku Já, doktor(in) o české pediatričce, která odešla na pár let do Německa – a vypadá to dobře!
  • Sirius se blíží k dvaceti kilům! Ale taky už začíná chápat povely k noze, lehni, přines, dej a couvej. Je to kluk šikovná (i když občas trochu zlobivá).

Hezké Velikonoce!