Středník 10.

Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou ty týdny teď nějak čím dál náročnější… nějaké zdravotní obtíže, co dva dny změny v covidových opatření a vyhrožování mrazáky s mrtvolami, hnusné počasí (normálně mám podzimní plískanice ráda, ale tentokrát s tím vším kolem bych možná přeci jen brala trochu víc sluníčka). Ale máme tu středu a s ním středník, mé sebeterapeutické okénko k tomu zamyslet se, co hezkého mě tento týden potkalo!

  • Nevím, jestli tento týden, nebo už ten minulý, jsme si jen tak, prostě pro radost, koupili s Martinem dort v Café V Troubě. Člověk si ten život občas osladit musí.
  • Taky jsem konečně uvařila lečo. Jídlo v dětství nenáviděné, v dospělosti milované. I toho Martina jsem už zlomila a je schopný ho sníst 😀 Pokud chcete nějaké povídání o historii tohoto jídla, tak klikněte zde. Celkově zjišťuju, že kuchařky a recepty jsou taková hezky uklidňující literatura 🙂
  • Objednala jsem si látku a další galanterní potřeby, takže se teď těším na balíček, abych konečně zkusila šití z úpletů. Doufám, že až získám nějaký ten úpletový grif, otevřou se mi nevídané švadlenkovské obzory 😀
  • Mluvila jsem po dlouhé době s kamarádkou z Mělníka, měli jsme na návštěvě bráchu s přítelkyní a další kamarádka se konečně zase odhodlala nainstalovat si Tinder, takže doufám, že brzy bude nějaká perspektivní lovestory 🙂
  • V rámci podzimní vycházky v mé rodné vsi jsme nasbírali půl tašky ořechů a tyhle přírodní lupy mi vždycky dělají velkou radost 🙂
  • Telefonovala jsem s dědou a zase jsme se trumfovali v tom, co kdo uvařil (“včera jsme měli s babičkou sladkou rejži” – “vidíš, my měli převčírem švestkový knedlíky” – “ty mám ještě v mrazáku, dokonce i jabkový… a taky polívku jsem ďál, vývar, byl vynikající” – “to my jsme dneska měli dýňovou” – “dýňovou, prosimtebe, a to je sladký nebo kyselý?” :D)
  • A pokud byste si chtěli přečíst nějaký rozumný a lidský rozhovor na téma jak zvládat covidovou situaci a nezbláznit se, tak doporučuji tento článek (hlavně druhou půlku)- pan profesor Šípek je můj vyučující z výšky, nesmírně laskavý, přemýšlivý a zároveň vtipný člověk a při čtení rozhovoru jsem se úplně vrátila do posluchárny v Celetné.

Takže, moji milí, co nejsnesitelnější lockdown a jak říká pan profesor Šípek, nezapomeňte si zpívat! (doma samozřejmě, venku probůh ne, to se nesmí!)

Středník 9.

Tak máme za sebou volby a minimálně my ve Středočeském kraji se můžeme radovat… snad nám ta radost tedy vydrží, protože po Rathovi jsme si taky mysleli, že hůř už být nemůže…

Zároveň pokračuje podzimní počasí – plískanice, vítr, déšť a občas taky sluníčko, aby to nebylo jednotvárné. Sklidili jsme poslední dýně, sbíráme ořechy a naše cukety pořád rostou a rostou… neuvěřitelně vděčná rostlina!

Jinak byl tento týden ve znamení gaučinku, takže sleduju Roland Garros, na Netflixu jsem sjela německou verzi „Sing on“ – taková jakási pěvecká soutěž, blbost nesmírná, ale co by člověk neudělal pro procvičení němčiny 😀 -, asi po roce jsem navázala na seriál o britské královské rodině The Crown a těšila jsem se z nového Venkov a styl.

Pořád se odhodlávám k otevření půjčených knížek z knihovny, ale protože se obávám, že to nebude veselé počtení, moc se mi do toho v této už i tak depkové době nechce. Kdybyste měl někdo tip na hezkou veselou knihu, která nebude úplně primitivní, sem s ním!

Radost mi tento týden udělala také milá zpráva od jednoho mého bývalého klienta, sedmdesátiletého lékaře se zajímavým životním příběhem…stejně je to zajímavé, jak si člověk občas sedne s někým úplně odlišným-věkově, temperamentově… A druhou milou věcí bylo náhodné objevení naskenovaných fotek mých předků na jedné opuštěné flešce při hledání něčeho úplně jiného…

Hezký týden a radujte se z maličkostí!

 

Středník 7.

Je tu podzim! Období dýňových polévek, pečených brambor a jablečných štrúdlů!

Pro mě byl tento týden ve znamení pokračující neschopenky s jen omezenými vycházkami. Stihli jsme se alespoň podívat na nově otevřené parkány u Bartoloměje u nás v Kolíně – je to další hezké zákoutí, které tu máme a mně osobně se nejvíce líbí, že zase o něco více vynikne majestátnost toho našeho chrámu, který je tak trochu neprávem opomíjený. Protože takhle nádherný gotický kostel nemá každé město. Ještě by to chtělo zrekonstruovat Radimského mlýn ( a tedy trochu jiným způsobem, než jak vypadá aktuální „sídlištní“ studie) a Jiráskovo náměstí u nás na Zálabí a z Kolína bude normálně výstavní město! 🙂

  • v Kolíně bude v sobotu na náměstí Vinný košt – kdo se chystáte, chovejte se prosím zodpovědně, ve frontách se nelepte na ostatní a dodržujte základní hygienu.
  • začínám si sepisovat seznam knížek, které by mi mohl přinést Ježíšek. Zatím mezi nimi je Zuzanin dech od Jakuby Katalpy, Burial Rites od Hannah Kent a Educated od Tary Westover (ta sice vyšla v češtině, ale údajně je zajímavější příběh než styl psaní, takže v angličtině budou případné amatérské větné konstrukce kdyžtak méně bolet 🙂
  • pekla jsem tuhle ořechovou bábovku a zase nezklamala. Řadím ji mezi oblíbené stálice podzimní kuchyně.

Krásný podzim!

Středník 6.

Tento týden se nesl tak trochu na covid vlně. Studenti ke mně chodili s rouškou a poctivě si desinfikovali ruce, vyjadřovali přání, aby se jim zase nezavřela škola, že distanční výuka prostě nebyla to pravé ořechové a přáli jsme si navzájem, ať tohle zvláštní pololetí zvládneme. O víkendu se mi spustila rýma jako blázen, takže jsem si náhle začala připadat jako prašivý pes, který by se měl držet co nejdál od všech, protože co kdyby, že…

Naštěstí nás potkaly i příjemnější věci. Víkend jsme strávili v Kořenově a můžeme zkonstatovat, že houby opravdu rostou! Během chvilky v lese jsme měli plný koš hřibů a mohli se opět těšit na jejich zpracování (zoufalý smajlík). A taky jsme se prošli po naší oblíbené trase Horní Polubný – Nýčovy domky – Sedlo pod Zámky a po Knížecí zpět na Horní Polubný. Výlet na dvě hodinky poklidným tempem, včetně příležitostného sběru hub 😀 Bylo úsměvné, jak všichni, koho jsme potkali, měli nějaké improvizované zavazadlo na přepravu náhodně nalezených hřibů, které tam prostě člověk nemůže nechat!

  • pokud nevíte, co s houbami, určitě zkuste tuhle houbovou omáčku. Je to jedno z mých nejmilovanějších jídel a navíc je strašně snadná na přípravu.
  • taky mě tento týden opět dojala kolínská knihovna… a tak zase s láskou vzpomínám na knihovnu v Horních Počernicích, která je pro mě jedna z top knihoven které znám. Jestli bydlíte někde poblíž, určitě se zaregistrujte!

Hezké dozvuky léta a příjemný začátek podzimu!

Středník 5.

Snažím se začíst do knížky tureckého nobelisty a vždycky to chvíli jde a chvíli nejde.

Taky v práci to chvíli jde a chvíli nejde – aneb školní rok vypukl v plné síle, včetně více a méně milých zákonných zástupců a více a méně milých organizačních novinek. Není to ale asi nic proti začátku školního roku našich synovců, kteří již druhý školní den slízli černý puntík a poznámku za špatně vedený čtenářský deník a diskuzi s paní učitelkou ohledně mističkového počítadla (čert ví, co to je, ale asi něco hodně důležitého :D).

O víkendu jsme zahradničili a řeknu vám, že jestli se něco vyplatí pěstovat, tak je to cuketa. Od začátku července nepřetržitě plodí a člověku stačí jen sbírat plody a jinak se o ni nemusí (i díky letošnímu deštivějšímu létu) zajímat. Prostě rostlina podle mého gusta! Taky jsme konečně vyvenčili našeho milého Rexe, který z toho měl radost velikou. A v neděli jsme navštívili Havlíčkův Brod, kde nás překvapil rozlehlý a velmi příjemný park Budoucnost.

  • kromě toho nás také mile překvapila kavárna Coffee Noll, kde měli jak výbornou horkou čokoládu se šlehačkou, tak cappuccino a příjemnou zahrádku k tomu
  • dostali jsme hromadu hub od našich (skoro bych to až nazvala danajským darem…), a tak zpracovávám…a zpracovávám… a zpracovávám. Čekám, kdy na nás budou zvonit sousedé, že ten houbový odér už nemohou snést – protože ano, i já sama už mám co dělat.
  • pozorujeme z okna bláznivou sousedku a jejího nového „kraše“, neméně bláznivého. Dost mě to baví a mám velké pochopení pro seniory vysedávající v okně, decentně schovaní za záclonkou. Lepší jak telenovela.

 

P.S. Kraš, z anglického crush, je dost důležitý termín současnosti. Měli byste jej znát!

Středník 4.

Je tu nový školní rok! Který bude určitě jiný, než ty předchozí a já jen doufám, že všichni ve zdraví fyzickém i psychickém přečkáme podzim a zimu a že pak už bude jenom lépe a lépe!

O víkendu jsme byli konečně na chatě na Sázavě. Vždycky mě překvapí, že i když tam člověk přijede po několika letech, je to, jako by se vrátil domů. Prostě dětství. Počasí nám sice moc nepřálo, ale ohýnek a špekáčky byly, takže za mě mise splněna!

  • Až někdy nebudete vědět co by, udělejte si výlet na zámek ve Zruči nad Sázavou. Ve městě sice chcípl pes, ale zámek je nádherně opravený, s moc hezkou zámeckou zahradou a v podzámčí se můžete projít podél Sázavy po nové cyklostezce.
  • Pro železniční a funkcionalistické nadšence doporučuji výlet do Březiny u Vlastějovic, kde je monumentální ocelový železniční most. Jak znám Vlastějovice jako své boty, tak o tomhle mostě jsem neměla až doteď tušení. A přitom je opravdu působivý!
  • Protože mě letošní zahradničení bavilo a protože děda občas trousí poznámky, že on už na to nestačí a že už to bude víc na nás, rozhodla jsem se načerpat nějaké ty teoretické poznatky a zakoupila knihu Zelenina z ekozahrady. Ano, je to místy poněkud ezo, na což mě tedy neužije, ale text je psaný s nadšením a myslím, že jako návnada zafunguje. Seriózní informace ale budu muset doplnit ještě i jinde (protože ne, do slimáků se vciťovat vážně nechci a sbírat svou moč k zalévání kompostu také ne 😀 )
  • Chystáme se besedovat! A sice s kolínským městským architektem o nové podobě Jiráskova náměstí. Jsem na jeho nápady a vizi zvědavá, protože aktuální stav je opravdu tristní a praští mě do očí pokaždé, když jdu kolem.

Krásný začátek babího léta!

Středník 3.

Jsem zpátky v práci, abych se aklimatizovala, než zase vypukne školní rok. O víkendu jsme byli ve Zlíně a vzhledem k tomu, že jsme celou sobotu strávili ve společnosti osmiletých synovců, jsem zase výrazně moudřejší co se počítačových her a youtubových videí týče 😀

  • Pokud byste chtěli nenáročnou příjemnou procházku v okolí Zlína, zkuste jít po cyklostezce k poutnímu kostelu ve Štípě. Cestou minete lázně v Kostelci a na Štípě se můžete pokochat hezkým interiérem kostela. Případně si cestu prodlužte až na Lešnou do ZOO.
  • vždy, když jsme ve Zlíně, tak toužím objevit nějaké pěkné obchůdky s designovým zbožím české provenience – prostě Zlín a design, že jo. Dlouho jsem byla zklamaná, až jsem vešla do Place mimi. Mají hodně zboží zaměřeného na ty nejmenší, ale kromě toho i spoustu dalších zajímavých věcí pro velké 🙂
  • jak jsem se minule zmiňovala o výletu do Nymburka, zapomněla jsem dodat, že není špatné zastavit se na občerstvení ve Staré rybárně. Je to hned u hradeb u Labe a jejich Phillycheese sandwich byl výborný.
  • vyšel nový Venkov a styl! Sice už mě baví o něco méně, než když jsem s ním začínala, ale pořád je listování v něm takovým tím ideálem klidného odpoledne s kávou a časopisem.

Středník 2.

Do konce prázdnin zbývají už jen dva týdny! V sobotu jsme oslavili babiččiny osmdesátiny – a to v kempu v jižních Čechách, kam moji prarodiče jezdí od roku 1969 a nejprve tam brali svoje dcery a pak nás všechny vnoučata. Pro babičku to bylo velké překvapení, celá rodina si mezi sebe rozdělila jednotlivé úkoly a před babičkou tajila, že se něco chystá. I pro mě bylo moc fajn smočit zase po letech nohy v Hejtmanu a kochat se pohledem přes rybník na kostelíček. V neděli jsme se vydali na kolech do Nymburka, nejprve po pravé straně Labe a zpátky po levé, což už tedy nikdy více 😀 Ani vídeňský řízek nebyl tak naklepaný jako my. Z Nymburka do Pňova to je celkem ok, ale pasáž mezi Pňovem a Kolínem…ano, i po zoraném poli jsme jeli…

  • Objevila jsem další pěknou knížku – Vlak pro děti od Violy Ardone. Poválečná Itálie, příběh vyprávěný dětskýma očima, vybídne k přemýšlení. K mání v kolínské knihovně (až ji tedy vrátím 🙂 )
  • konečně jsme vyzkoušeli nakoupit v Košíku. První nákup byl trochu fail, ale dali jsme jim i druhou šanci a vyplatilo se. Přeci jen – když vám někdo donese nákup až pod nos do třetího patra bez výtahu, není to úplně od věci 🙂 Dovážejí i do vesnic kolem Kolína, což mi přijde zejména pro seniory nebo matky (otce…) na RD jako skvělá služba.
  • po opravdu dlouhé době jsme se s Martinem podívali společně na nový film The Art of Racing in the rain. Jako takhle – je to kýč jak bič, ale když máte rádi pejsky, tak je to docela milý, dojemný snímek. Ke shlédnutí na Netflixu.
  • Kolín čeká velká událost – 20.září se slavnostně otevře Bartolomějské návrší! Moc se těším až půjdu tohle nově přístupné zákoutí obdivovat!
  • Zavářím rajčata a cukety a pomalu přijde na řadu sklizeň dýní. Nedá se nic dělat, podzim už se pomalounku blíží

Středník 1.

Dlouho jsem přemýšlela, jak se s vámi podělit o malé radosti, nápady, zajímavosti, které tak postupně sbírám. Na samostatný článek nevydají, ale ráda bych si je někde uchovala… A tak mě napadlo, což takhle každou středu sepsat v pár bodech, co pěkného jsem potkala? Zkusíme a uvidíme 🙂

  • Prázdniny jsou skvělý čas pro čtení. Kupičku knížek, které jsem vám představovala minule, již mám přečtenou. Jako další odpočinkovou knížku na konec léta mohu doporučit Probudím se na Šibuji od Anny Cimy
  • Po dlouhé době jsem se vrátila ke Kreativnímu zápisníku Reného Nekudy – ideální společník do deštivých dní, kdy nevíte co by
  • Před nedávnem vyšlo nové vydání Burda Easy – kdo ví, třeba se ještě v průběhu prázdnin rozhoupu něco zkusit
  • Sklízíme naše první rajčata (letos trochu opožděně)! A tak cuketa konečně dostala kamaráda 🙂
  • Po delší době jsem zase upekla tuto naprosto jednoduchou borůvkovo-tvarohovou buchtu. Je to už čtvrtá sezóna, co ji pravidelně peču a vždycky ji sníme do druhého dne.

Krásnou druhou půli srpna!