Středník 3.

Jsem zpátky v práci, abych se aklimatizovala, než zase vypukne školní rok. O víkendu jsme byli ve Zlíně a vzhledem k tomu, že jsme celou sobotu strávili ve společnosti osmiletých synovců, jsem zase výrazně moudřejší co se počítačových her a youtubových videí týče 😀

  • Pokud byste chtěli nenáročnou příjemnou procházku v okolí Zlína, zkuste jít po cyklostezce k poutnímu kostelu ve Štípě. Cestou minete lázně v Kostelci a na Štípě se můžete pokochat hezkým interiérem kostela. Případně si cestu prodlužte až na Lešnou do ZOO.
  • vždy, když jsme ve Zlíně, tak toužím objevit nějaké pěkné obchůdky s designovým zbožím české provenience – prostě Zlín a design, že jo. Dlouho jsem byla zklamaná, až jsem vešla do Place mimi. Mají hodně zboží zaměřeného na ty nejmenší, ale kromě toho i spoustu dalších zajímavých věcí pro velké 🙂
  • jak jsem se minule zmiňovala o výletu do Nymburka, zapomněla jsem dodat, že není špatné zastavit se na občerstvení ve Staré rybárně. Je to hned u hradeb u Labe a jejich Phillycheese sandwich byl výborný.
  • vyšel nový Venkov a styl! Sice už mě baví o něco méně, než když jsem s ním začínala, ale pořád je listování v něm takovým tím ideálem klidného odpoledne s kávou a časopisem.

Středník 2.

Do konce prázdnin zbývají už jen dva týdny! V sobotu jsme oslavili babiččiny osmdesátiny – a to v kempu v jižních Čechách, kam moji prarodiče jezdí od roku 1969 a nejprve tam brali svoje dcery a pak nás všechny vnoučata. Pro babičku to bylo velké překvapení, celá rodina si mezi sebe rozdělila jednotlivé úkoly a před babičkou tajila, že se něco chystá. I pro mě bylo moc fajn smočit zase po letech nohy v Hejtmanu a kochat se pohledem přes rybník na kostelíček. V neděli jsme se vydali na kolech do Nymburka, nejprve po pravé straně Labe a zpátky po levé, což už tedy nikdy více 😀 Ani vídeňský řízek nebyl tak naklepaný jako my. Z Nymburka do Pňova to je celkem ok, ale pasáž mezi Pňovem a Kolínem…ano, i po zoraném poli jsme jeli…

  • Objevila jsem další pěknou knížku – Vlak pro děti od Violy Ardone. Poválečná Itálie, příběh vyprávěný dětskýma očima, vybídne k přemýšlení. K mání v kolínské knihovně (až ji tedy vrátím 🙂 )
  • konečně jsme vyzkoušeli nakoupit v Košíku. První nákup byl trochu fail, ale dali jsme jim i druhou šanci a vyplatilo se. Přeci jen – když vám někdo donese nákup až pod nos do třetího patra bez výtahu, není to úplně od věci 🙂 Dovážejí i do vesnic kolem Kolína, což mi přijde zejména pro seniory nebo matky (otce…) na RD jako skvělá služba.
  • po opravdu dlouhé době jsme se s Martinem podívali společně na nový film The Art of Racing in the rain. Jako takhle – je to kýč jak bič, ale když máte rádi pejsky, tak je to docela milý, dojemný snímek. Ke shlédnutí na Netflixu.
  • Kolín čeká velká událost – 20.září se slavnostně otevře Bartolomějské návrší! Moc se těším až půjdu tohle nově přístupné zákoutí obdivovat!
  • Zavářím rajčata a cukety a pomalu přijde na řadu sklizeň dýní. Nedá se nic dělat, podzim už se pomalounku blíží

Středník 1.

Dlouho jsem přemýšlela, jak se s vámi podělit o malé radosti, nápady, zajímavosti, které tak postupně sbírám. Na samostatný článek nevydají, ale ráda bych si je někde uchovala… A tak mě napadlo, což takhle každou středu sepsat v pár bodech, co pěkného jsem potkala? Zkusíme a uvidíme 🙂

  • Prázdniny jsou skvělý čas pro čtení. Kupičku knížek, které jsem vám představovala minule, již mám přečtenou. Jako další odpočinkovou knížku na konec léta mohu doporučit Probudím se na Šibuji od Anny Cimy
  • Po dlouhé době jsem se vrátila ke Kreativnímu zápisníku Reného Nekudy – ideální společník do deštivých dní, kdy nevíte co by
  • Před nedávnem vyšlo nové vydání Burda Easy – kdo ví, třeba se ještě v průběhu prázdnin rozhoupu něco zkusit
  • Sklízíme naše první rajčata (letos trochu opožděně)! A tak cuketa konečně dostala kamaráda 🙂
  • Po delší době jsem zase upekla tuto naprosto jednoduchou borůvkovo-tvarohovou buchtu. Je to už čtvrtá sezóna, co ji pravidelně peču a vždycky ji sníme do druhého dne.

Krásnou druhou půli srpna!

Tohle léto…

Náprstníky kam se podíváš. A taky řebříček, zvonky a plicník. Uzobávání borůvek a čas od času pravá houbařská radost z hříbku u cesty. Balíky slámy a výhled na kostelní věž.

Náprstníky

Pot a slzy v kopci nad Harrachovem, kodrcání po kamenech na Orle a pak totální štěstí při svačině na balvanu v Jizeře kousek od Velké jizerské louky.

Vyhřívání se na pláži u Jizery a dialog sama se sebou, jestli tam opravdu vlezu nebo ne. A přestože nohy trnou zimou, nakonec se potopím, nechám tělo obejmout naprostým chladem a po pár tempech honem vylézám na kámen na břehu. A pak ještě znovu. Teplo po celém těle a skvělý pocit z toho, že nejsem žádná bábovka.

Jizera

Večerní toulání po Příchovicích mezi roubenkami, kafe s výhledem a krávy na pastvě.

 

Svatý Jan Nepomucký před starou dřevěnicí a zase ty výhledy a balíky slámy a svačina na lavičce pod rozložitými lipami. Ovce na louce, táborová výprava na cestě, slunce v zádech. Paseky nad Jizerou.

 

Sv. Jan Nepomucký

Čtení knížky na houpačce, borůvková buchta, leháro. Bublání potoka, šumění listoví. A cvrčci, kobylky, ptáci…a nakonec zářivý, magický měsíc nad lesem.

Léto jak má být!

Tohle léto mi strašně připomíná prázdninové časy mého dětství. Chvíli slunko, chvíli déšť, žádné velké tropy. Dovolená v Česku, na chalupě, bez honění za zahraniční exotikou, bez které si jindy člověk připadá jaksi out. Toulání po svých i na kole, koupání a houby, celkové zklidnění… zkuste také využít tohoto „covidového bezčasí“, kdy nikdo neví, co bude za týden, natož za měsíc, pro pár klidných dní někde v přírodě, bez velkých cílů, a zavzpomínejte na ty doby, kdy už jenom „blbé“ opékání buřtů nad ohněm s pár známými nebo výprava do lesa byl nezapomenutelný zážitek.

Výhled z Pasek nad Jizerou