Vánoční středník

Jsou tu Vánoce!

Chtěla bych Vám popřát, abyste letos Vánoce opravdu prožili… v klidu, míru, v radosti a v naději. Letošní Vánoce budou určitě jiné než ty předchozí. Ale hezké mohou být i tak. Vždycky záleží hlavně na nás samotných, jaké si je uděláme…

S Vánoci nám také pomalu končí i tento náročný rok 2020. Náročný byl asi pro nás pro všechny. My s Martinem jsme si jej taky opravdu „užili“, od začátku až do konce. Vzal nám určitou „lehkost bytí“, či jak to nazvat. Ale taky mi ukázal, že mám vedle sebe chlapa, na kterého je opravdový spoleh a který mi je velkou oporou i v blbé životní situaci. A že já sama, když padnu na hubu, dokážu zase vstát a jít. Ale tenhle rok mi ukázal i to, kolik mám kolem sebe hodných lidí, kteří jsou ochotní podat pomocnou ruku (ať už je to rodina, kamarádi, kolegové nebo třeba zdravotníci). Takže nakonec, vedle proher i velké výhry!

Drobné radosti letošního roku jste se mnou mohli od konce srpna sledovat v pravidelných příspěvcích. Radovala jsem se hlavně z toho, že:

  • jsme začali obhospodařovat kousek dědovy zahrádky, a tak si užívali zemědělských činností na čerstvém vzduchu i následných chutných výpěstků
  • dál jsem se věnovala šití a zjistila jsem, že je to koníček, který mi pomáhá překlenout těžké chvilky
  • jsme si užili krásné léto – cestovali jsme po Zlínsku, sportovali v Jizerských horách, po dlouhých letech jsem byla v Chlumu u Třeboně i na chatě na Sázavě
  • je ze mě zase náruživý čtenář!
  • i spisovatel- psaní blogu je pro mě příjemný relax a příležitost zrekapitulovat si prožité události 🙂

Šťastné a veselé! A hodně optimismu do roku 2021!

Eva

P.S. Autorkou úvodní fotky je moje maminka 

Středník 13.

Advent spěje do finále, o víkendu zapálíme čtvrtou svíčku a pak už přijde Ježíšek 🙂

Dny nám plynou poklidně, zpestřujeme si je procházkami, vycházkami s kamarády, výlety, sledujeme v televizi biatlon a dlouhé večery si i nadále krátíme hraním carcassone.

  • Snažíme se chovat zodpovědně, a tak jsme s radostí zjistili, že do Kolína začal jezdit i Rohlík! Nejen, že má hodně zajímavých českých produktů, zboží vám vynesou až před dveře, ale jejich tašky se dají skvěle zužitkovat jako balící papír! Skvělý nápad, člověk si hned připadá jako ekolog 🙂
  • Martin jako náhradu za firemní vánoční večírek dostal den volna, a tak jsme jej využili k návštěvě adventní liduprázdné Prahy – protože já v centru nebyla snad rok! A řeknu vám, kdyby ta Praha vypadala takhle i standardně, tak ji budu milovat! (tedy až na ten kompletně uzavřený areál Hradu…)
  • V Praze aktuálně probíhá hra s Rychlými šípy k jejich 80. výročí – takže jestli jste jejich fanoušci, rozhodně se vydejte na Staré město hledat kolo Jana Tleskače, ježka v kleci i Mirka Dušína and his boys 🙂 Je to akce, která se asi nebude jen tak opakovat…
  • Byli jsme za kamarády na Mělníku (na vycházce venku, samozřejmě) a taky jsme slavili bratrovy narozeniny (na vycházce venku, samozřejmě) – přípitek jsme si dali kávový u Kofíkolky u lávky na Zálabí – měli jsme espresso, cappuccino a kakao a všichni jsme si pochutnali, takže můžu doporučit.
  • Jako dárek jsme dávali knížku Čarostřelec – což je historická detektivka z Jizerských hor. Údajně je čtivá a ty, kteří znají zdejší místopis, určitě potěší.
  • Sežrali jsme i druhou várku marokánek…

Krásné předvánoční dny!

Adventní radosti a knihomolské okénko

Měsíc tu bylo na blogu ticho… někdy holt člověk míní, Pánbůh mění a s těmi změnami je třeba se vnitřně vypořádat. A to chce obvykle čas.

Teď už ale máme za sebou druhou neděli adventní a já se těším na Vánoce!

Co mi zatím v adventu udělalo radost?

  • Třídenní pobyt v Kořenově. Změna prostředí už proste byla nutná.
  • Konečně jsem vyklidila špajz!
  • Mám nakoupenou většinu dárků!
  • Upekli jsme linecké a marokánky (které už jsou, jaksi, téměř sežrané…)
  • Ušila jsem ze zbytku látky vánoční ubrus na náš konferenční stolek
  • Každodenní vybírání dárečků z Mixit adventního kalendáře (jenom teda nechápu, proč se skoro do všech vánočních pochutin musí cpát skořice, chjo…)
  • Že už zase funguje knihovna – protože já teď čtu!

Co se čtení týče, tak mohu doporučit:

  • Hajný a já, Kantorka a já, oboje od Evy Bešťákové, kolínské rodačky. Jsou to oddychovky, Kantorka a já se odehrává v Kolíně a z velké části na kolínském gymnáziu léta páně 1958. Takže pro absolventa místního osmiletého g. tak trochu must-read 🙂
  • Tramvaj do stanice touha – Tennessee Williams – velmi známá divadelní hra v knižní podobě. Je dojemná a opět nám připomíná, že není dobré soudit někoho, v jehož botách jsme nechodili. A pak taky, že alkohol naše trable nevyřeší, spíš naopak.
  • Nebe nad Jemenem – Tomáš Šebek – popis měsíce v Jemenu v nemocnici Lékařů bez hranic. Rozšiřuje obzory nejen o aktuálním jemenském konfliktu, ale také o práci chirurga.
  • Ten, koho přece znám – Mike Gayle – taková taktrochu knižní obdoba Nedotknutelných. Pozitivní vyznění je do současné doby fajn!
  • Inženýr lidských duší – Josef Škvorecký – ten mi právě leží rozečten na prvních stranách na nočním stolku. Každopádně na další setkání s Danym se moc těším!

Krásný advent!