Oficiálně máme jaro, ale zima se pořád ještě nevzdala…My se už aspoň těšíme na posun času, že nebudeme kvůli pejskovi nastavovat budík na 5.30 ale na 6.30 – jako je to tedy spíš placebo, ale i to se počítá. Se Siriuskem je vůbec legrace – obzvlášť když jsme provedli pokus nastříkat ho sprejem proti blechám. Vypadal pak, jako by ho posedl ďábel a poté, co rozoral tři záhony a téměř zlomil mladou třešeň, jen aby se toho smradu zbavil, skončil doma ve sprše. Dělali jsme si trochu starost, jestli z toho nebude mít trauma, ale opak je pravdou – nemůžeme ho od těch dob málem dostat z koupelny, protože si pokaždé položí hlavu na okraj vany a zamilovaně hledí na sprchu…

• přečetla jsem další knížku, tentokráte Já jsem hlad od Petry Dvořákové. Je to zajímavý a autentický vhled do pocitů ženy s anorexií, ale zároveň mi to i tak nějak lezlo na nervy…
• objednala jsem si knížku Zahrada do vázy a těším se, až mi přijde
• nadále experimentuju s vařením podle Hany Zemanové a pořád mě to baví – trochu si to tedy upravuji k obrazu svému, ale třeba “fazolový buřtguláš” bez buřtů byl moc dobrý, stejně tak “rizoto” z bulguru ochucené sojovkou, umeoctem a medem. Zní to prazvláštně, ale chutná to dobře. Některé její recepty naleznete třeba tady nebo tady.
• podala jsem daňové přiznání! Po odevzdání všech lejster na finančáku mi pravidelně padá kámen ze srdce. Teď ještě dojít s papíry i na zdravotní pojišťovnu a zase bude na rok pokoj.

Hezké jarní dny! A pokud i vy musíte z nějakých důvodů vstávat hodně časně ráno, určitě jste si všimli, jak brzy už je vidět a jak zpívají ptáci. Mně tak každé ráno v hlavě pravidelně zní Cat Stevens a jeho Morning has broken… 

Je tu půlka března… loni touto dobou se už jaro hlásilo o slovo o stošest, letos si zatím dává na čas. A přitom letos se na takové to příjemné jarní počasí tak strašně moc těšíme!

Máme za sebou první lovecký úspěch našeho Siriuska- vyčmuchanou a vyhrabanou myší mršinu. Trénujeme chůzi na krátkém i dlouhém vodítku, ale už se těšíme, až bude možnost účastnit se pořádného výcviku, kde načerpáme tipy, jak přesně na to. Po večerech se bavíme jeho spacími pózami, ňafáním ze snů a vzhledem k tomu, že náš pejsek při spánku nedovírá oči, můžeme zblízka pozorovat i co se děje pod víčky v REM fázi (rapid eye movements) – je to fakt legrace.

S Martinem jsme oslavili výročí – tři roky spolu! Letí to strašně a zároveň máme pocit, že se neznáme tři, ale aspoň deset let.

• k výročí jsem nám upekla bezlepkový krtkův dort a byl moc dobrý
• přečetla jsem dříve zmíněnou knížku Kdo ví, kde budu zítra a jsou v ní zajímavé postřehy o dění ve světě. Teď mám rozečteno Měli jsme štěstí a zatím to vypadá jako dobrá volba, byť ne úplně veselá.
• začínají mi vylézat rostlinky rajčat a cuket
• vytáhla jsem velikonoční dekorace
• užívám si ranní procházky s pejskem kolem Práchovny – a divím se, že jsem tohle zálabské zákoutí pořádně neprozkoumala už dřív. Teprve teď jsem zjistila, že se domečkům kolem říkalo Zálabský Betlém a je fakt, že takhle po ránu je to tam opravdu milé. I když z Betlému zbylo už jen torzo a dominantou se staly paneláky zvané Zálabský Manhattan…

Krásný den sv. Patrika!

Březen, do lockdownu vlezem. Duben, ještě tam budem… v této době už nic jiného než černý humor asi nezbývá. Ale zůstaňme pozitivní (a covid negativní)! Je tu březen a s ním spousta novinek! Narodila se nám neteřinka a přivezli jsme si domů pejska… Což je také důvod, proč tu minulý týden nepřistál žádný článek – sžívali jsme se s naším Siriusem Blackem, což znamenalo neustálé lítání ven na loužičku, seznamování se s jinými pejsky i lidmi (ano, už známe celý barák…), a tak nebylo moc času na nic jiného. Navíc moji studenti už mají všeho dost po krk, a tak konzultuju a konzultuju a konzultuju…

• pokud už vám ze všeho docházejí síly, zkuste se podívat na stránky projektu Nevypusť duši. Jsou tam jednoduché rady a tipy, jak se udržovat v psychické pohodě, doporučuji sekci infografiky a blog.
• jestli už jste úplně hotoví ze všech online konferencí a divíte se, proč meetingy tváří v tvář snášíte dobře, ale Zoom nebo Teams už nemůžete ani cítit, přečtěte si tento článek (české shrnutí zde). Pochopíte, čím to může být a jak z toho ven.
• i nadále experimentuju se zdravým vařením podle Bioabecedáře a Biokuchařky. A tak jsme měli cizrnu na paprice, špaldové muffiny a chystám se na fazolové pirohy. Ale žádný strach, ortorexií netrpím, prokládám to i řízky a čokoládou 😀
• Zasela jsem semínka rajčat a cuket a čekám, co z toho vzejde. Ještě mě čeká zasít dýni a přímo na záhonek bych chtěla dát hrášek.
• Sice teď čtu hlavně knihy o výchově psa, ale až mě to přestane bavit, mám v zásobě hned několik dalších titulů, které si chci přečíst:
  • Kdo ví, kde budu zítra – rozhovor se zpravodajem Tomášem Etzlerem, zatím mám přečtěných jen pár stran
  • Ária – příběh z Íránu z časů revoluce
• připomněla jsem si, co mi dělalo radost minulý březen i jak jsme se protančili březnem 2019 (ach, kde jsou ty časy!)

Krásný začátek jara!