Má milá filozofická fakulto, má drahá almo mater.

Dnes je to 14 dní, co Ti bylo tak strašně moc ublíženo. Tobě, Tvým studentům, vyučujícím, provozním zaměstnancům a jejich blízkým.
A dneska je taky den, kdy Tě tolik lidí objalo, protože vědí, že Ty za to nemůžeš.

I já bych Tě chtěla obejmout a alespoň takhle na dálku poděkovat za všechno, co jsi mi dala.
Vždycky jsem si cenila toho, jak přátelské, otevřené a “nevýkonové” prostředí na Tobě panuje. Jak barevné lidi je možné potkat na chodbách. Jak vždy šlo všechno nějak vyřešit po dobrém. Kolik inspirativních lidí vychováváš. Jak navzdory všem mudrlantům, kteří by nás, Tvé studenty a absolventy, nejraději poslali ke strojům, si dál sebevědomě stojíš v centru Prahy a svým studentům poskytuješ ty nejkrásnější výhledy na zapadající slunce nad hradem.
Jak vstřícná jsi i ke svým absolventům a jak ráda jsem otevírala Tvé brány i kdykoliv poté, co jsem na Tvé půdě dvakrát odpromovala.

Má milovaná fildo, zotav se z toho, co se Ti stalo, a prosím Tě, abys i přes všechny ty šrámy zůstala tak přívětivým místem ke studentskému životu, jako jsi byla předtím. Věřím, že to dokážeš – protože si vlastně asi ani neumím představit, kterou jinou fakultu by (nejen) studenti přišli s takovou láskou (a zdali vůbec) obejmout.

E.