Středník 27.

Flat coated retrívr

Tak nám opět sněžilo… letos se té zimy snad nezbavíme. Tento týden plynul v poklidném tempu. Z rutiny jsem vystoupila alespoň procházkou s kamarádkou a společným venčením s jinou. A taky jedním knižním swapem.

  • Sirius překonal hranici 20 kg. A taky jsme mu koupili „extra odolnou hračku pro kousavé pejsky“… v původní podobě vydržela 20 minut 😀 A od konce dubna nastupuje Sirouš (a my s ním) do výcviku.
  • už mám pěkné sazenice cuket a rajčat a zasela jsem dýně
  • na bytovkové zahrádce mi vykvetl hyacint. A někdo ze sousedů se připojil a připíchl další petrklíč!
  • přišlo nám roční zúčtovaní z SVJ a překvapivě i letos máme poměrně vysoké přeplatky (sice o něco nižší než loni, ale i tak jsem překvapená, že se do toho covid nepromítl ještě více)
  • dál experimentuju ve vaření i pečení a jako výzvu mám spotřebovávat věci z lednici, jejichž trvanlivost se blíží ke konci (takže recept na tvarohové řezy byl modifikován a vznikly řezy jogurtové, částečně s rýžovou moukou; načnutá passata nahradila loupaná rajčata a skončila v „cizrnové pánvi“, stejně jako zavařená cuketa…)
  • v hlavě mi stále zní píseň Přijede mi tchýně – a to teda nevím proč, když ta moje je ve Zlíně a naposledy u nás byla někdy loni na jaře 😀

Šaty příliš odvážné zamykám

Takhlens vždycky vypukne panika

Palačinky v prášku

konzervy a vyschlej křen

musí z domu ven

Přijede mi tchýně, vejde do předsíně, hned jí bude plnej dům

Hned to od ní schytám, přijede už zítra, ve třičtvrtě na osum

Středník 26.

Je tu duben! A s ním pravé aprílové počasí! Tento týden byl celkem hektický – Velikonoce, spousta pečení, očkování, pokousaný Sirius… Naštěstí náš pejsek vypadá jako naprosto splachovací typ a ještě ten večer, co ho sousedovic bullteriérka rafla, by se s ní málem šel kamarádit znova. No, snad mu jeho bezstarostná a veselá mysl vydrží i do dospělosti (a snad na ni znovu nedojede) 🙂

  • o Velikonocích jsem pekla jak o život – jidáše, mazanec i dalamánky. A tak teď bude zase na nějakou dobu s kynutým těstem utrum.
  • snažila jsem se shlédnout rozhovor Meghan a Harryho s Oprah Winfrey...no… v půlce jsem to vypla. Abych v téhle době poslouchala o tom, jestli kvůli šatům pro družičku rozplakala Kate Meghan nebo Meghan Kate, uf. Přišlo mi to v současné situaci hodně mimo mísu a Meghan s Oprah jak dvě zaujaté snobské slepice na drbárně na kafi. Včasným vypnutím jsem si uchránila alespoň určité mínění o Harrym.
  • bavíme se experimentováním s kokinami pro Siriuska – bude mu víc chutnat sušené kachní masíčko nebo suchárek obohacený o minerály? Každopádně české mlsičky Yoggies značně uspokojují jeho jazýček (i když co si budeme povídat, on si Sirius pochutná i na odčervovací tabletě :D)
  • nadále čtu Já, doktor(in) – celkem se u toho bavím a i těch pár německých slov, co je v textu, mi stačí k tomu, abych měla sny v němčině… tak jsem to šprechtění snad ještě úplně nezapomněla
  • a začínám trochu plánovat i tu naši svatbu – požádala jsem svědkyni a hledám fotografa. A přemýšlím, co ještě se dá zařídit z pohodlí domova bez potřeby někde něco zkoušet a s někým se setkávat.

Tak hezký duben!

 

Středník 25.

Máme tu poslední březnový den a za humny Velikonoce… nějak mi to ani nepřijde, ale aspoň jsem koupila bílá vajíčka k barvení, chystám se upéct jidáše a čekám, jestli mi stihnou vykvést větvičky meruňky ve váze. Sirius si oblíbil šplhání po zálabských skalách, ale protože se při tom chová jako sebevrah, museli jsme mu tuto kratochvíli zatrhnout.

  • opět mi vykvetla bytovková zahrádka! Letos ji opět rozšířím o pár odkvetlých květináčových narcisek a petrklíčů, tak snad se zase všechno chytne
  • zasela jsem hrášek. A jsem tedy zvědavá, jestli to skončí stejným fiaskem jako loňský pokus dědy nebo budu úspěšnější
  • nadále experimentuju s různými druhy mouky – tentokráte jsem do tvarohové bábovky přidala rýžovou krupičku a bylo to snad ještě lepší než obvykle
  • také pokračuji v plnění čtenářské výzvy – a tak jsem si půjčila knížku Já, doktor(in) o české pediatričce, která odešla na pár let do Německa – a vypadá to dobře!
  • Sirius se blíží k dvaceti kilům! Ale taky už začíná chápat povely k noze, lehni, přines, dej a couvej. Je to kluk šikovná (i když občas trochu zlobivá).

Hezké Velikonoce!

Středník 24.

Práchovna

Oficiálně máme jaro, ale zima se pořád ještě nevzdala…My se už aspoň těšíme na posun času, že nebudeme kvůli pejskovi nastavovat budík na 5.30 ale na 6.30 – jako je to tedy spíš placebo, ale i to se počítá. Se Siriuskem je vůbec legrace – obzvlášť když jsme provedli pokus nastříkat ho sprejem proti blechám. Vypadal pak, jako by ho posedl ďábel a poté, co rozoral tři záhony a téměř zlomil mladou třešeň, jen aby se toho smradu zbavil, skončil doma ve sprše. Dělali jsme si trochu starost, jestli z toho nebude mít trauma, ale opak je pravdou – nemůžeme ho od těch dob málem dostat z koupelny, protože si pokaždé položí hlavu na okraj vany a zamilovaně hledí na sprchu…

  • přečetla jsem další knížku, tentokráte Já jsem hlad od Petry Dvořákové. Je to zajímavý a autentický vhled do pocitů ženy s anorexií, ale zároveň mi to i tak nějak lezlo na nervy…
  • objednala jsem si knížku Zahrada do vázy a těším se, až mi přijde
  • nadále experimentuju s vařením podle Hany Zemanové a pořád mě to baví – trochu si to tedy upravuji k obrazu svému, ale třeba “fazolový buřtguláš” bez buřtů byl moc dobrý, stejně tak “rizoto” z bulguru ochucené sojovkou, umeoctem a medem. Zní to prazvláštně, ale chutná to dobře. Některé její recepty naleznete třeba tady nebo tady.
  • podala jsem daňové přiznání! Po odevzdání všech lejster na finančáku mi pravidelně padá kámen ze srdce. Teď ještě dojít s papíry i na zdravotní pojišťovnu a zase bude na rok pokoj.

Hezké jarní dny! A pokud i vy musíte z nějakých důvodů vstávat hodně časně ráno, určitě jste si všimli, jak brzy už je vidět a jak zpívají ptáci. Mně tak každé ráno v hlavě pravidelně zní Cat Stevens a jeho Morning has broken… 

Morning has broken like the first morning
Blackbird has spoken like the first bird
Praise for the singing, praise for the morning
Praise for them springing fresh from the world
Sweet the rains new fall, sunlit from Heaven
Like the first dewfall on the first grass
Praise for the sweetness of the wet garden
Sprung in completeness where His feet pass
Mine is the sunlight, mine is the morning
Born of the one light, Eden saw play
Praise with elation, praise every morning
God’s recreation of the new day

 

Středník 23.

Je tu půlka března… loni touto dobou se už jaro hlásilo o slovo o stošest, letos si zatím dává na čas. A přitom letos se na takové to příjemné jarní počasí tak strašně moc těšíme!

Máme za sebou první lovecký úspěch našeho Siriuska- vyčmuchanou a vyhrabanou myší mršinu. Trénujeme chůzi na krátkém i dlouhém vodítku, ale už se těšíme, až bude možnost účastnit se pořádného výcviku, kde načerpáme tipy, jak přesně na to. Po večerech se bavíme jeho spacími pózami, ňafáním ze snů a vzhledem k tomu, že náš pejsek při spánku nedovírá oči, můžeme zblízka pozorovat i co se děje pod víčky v REM fázi (rapid eye movements) – je to fakt legrace.

S Martinem jsme oslavili výročí – tři roky spolu! Letí to strašně a zároveň máme pocit, že se neznáme tři, ale aspoň deset let.

  • k výročí jsem nám upekla bezlepkový krtkův dort a byl moc dobrý
  • přečetla jsem dříve zmíněnou knížku Kdo ví, kde budu zítra a jsou v ní zajímavé postřehy o dění ve světě. Teď mám rozečteno Měli jsme štěstí a zatím to vypadá jako dobrá volba, byť ne úplně veselá.
  • začínají mi vylézat rostlinky rajčat a cuket
  • vytáhla jsem velikonoční dekorace
  • užívám si ranní procházky s pejskem kolem Práchovny – a divím se, že jsem tohle zálabské zákoutí pořádně neprozkoumala už dřív. Teprve teď jsem zjistila, že se domečkům kolem říkalo Zálabský Betlém a je fakt, že takhle po ránu je to tam opravdu milé. I když z Betlému zbylo už jen torzo a dominantou se staly paneláky zvané Zálabský Manhattan…

Krásný den sv. Patrika!

 

Středník 22.

Březen, do lockdownu vlezem. Duben, ještě tam budem… v této době už nic jiného než černý humor asi nezbývá. Ale zůstaňme pozitivní (a covid negativní)! Je tu březen a s ním spousta novinek! Narodila se nám neteřinka a přivezli jsme si domů pejska… Což je také důvod, proč tu minulý týden nepřistál žádný článek – sžívali jsme se s naším Siriusem Blackem, což znamenalo neustálé lítání ven na loužičku, seznamování se s jinými pejsky i lidmi (ano, už známe celý barák…), a tak nebylo moc času na nic jiného. Navíc moji studenti už mají všeho dost po krk, a tak konzultuju a konzultuju a konzultuju…

  • pokud už vám ze všeho docházejí síly, zkuste se podívat na stránky projektu Nevypusť duši. Jsou tam jednoduché rady a tipy, jak se udržovat v psychické pohodě, doporučuji sekci infografiky a blog.
  • jestli už jste úplně hotoví ze všech online konferencí a divíte se, proč meetingy tváří v tvář snášíte dobře, ale Zoom nebo Teams už nemůžete ani cítit, přečtěte si tento článek (české shrnutí zde). Pochopíte, čím to může být a jak z toho ven.
  • i nadále experimentuju se zdravým vařením podle Bioabecedáře a Biokuchařky. A tak jsme měli cizrnu na paprice, špaldové muffiny a chystám se na fazolové pirohy. Ale žádný strach, ortorexií netrpím, prokládám to i řízky a čokoládou 😀
  • Zasela jsem semínka rajčat a cuket a čekám, co z toho vzejde. Ještě mě čeká zasít dýni a přímo na záhonek bych chtěla dát hrášek.
  • Sice teď čtu hlavně knihy o výchově psa, ale až mě to přestane bavit, mám v zásobě hned několik dalších titulů, které si chci přečíst:
    • Kdo ví, kde budu zítra – rozhovor se zpravodajem Tomášem Etzlerem, zatím mám přečtěných jen pár stran
    • Ária – příběh z Íránu z časů revoluce
  • připomněla jsem si, co mi dělalo radost minulý březen i jak jsme se protančili březnem 2019 (ach, kde jsou ty časy!)

Krásný začátek jara!

Středník 21.

Kořenov

Máme tu poslední únorový týden! Na horách ještě panuje zima, ale tady v Polabí už se o slovo hlásí jaro. Strávili jsme čtyři dny v Jizerkách – dva dny jsme běžkovali, o víkendu jsme ale stopu přenechali “pražákům”, ať si tu mačkanici užijí bez nás, a sami vyrazili na pěší výlet. Bylo krásně!

  • v sobotu se pojedeme podívat na pejska. Sami jsme zvědaví, jestli si ho rovnou odvezeme nebo ne 😀
  • splnil se mi dětský sen! Pokud Martin dovolí, budeme mít doma peoplemetr! Někdy ke konci roku jsem odpovídala na telefonický průzkum ohledně sledování TV a tento týden mi volal pán, že jsme byli vyhodnoceni jako “vzácná domácnost” (rozuměj “taková, co kromě sportu televizi nezapne”) a že bychom se jim hodili do vzorku. Wow!
  • v návaznosti na svou bezlepkovou dietu jsem si jako dárek k narozeninám koupila Bioabecedář – takovou encyklopedii zdravého vaření, řekněme, a tak ted‘ experimentuju – Martin se zatím ani moc nevzpouzí. Knížku jsem měla už kdysi půjčenou z knihovny a líbila se mi. I když název zní dost bioteroristicky, tak je v ní spousta zajímavých informací, není dogmatická a uvedené recepty jsou rychlé a zatím nám chutnaly (tedy až na ty pohankové karbanátky, které vyžadovaly lámanku a já použila neznalá věci kroupy – a ne, z toho placičku opravdu nevytvarujete).
  • ve spoustě receptů v Bioabecedáři je jako ingredience uveden umeocet. Nikdy jsem o něm neslyšela, ale světe div se, mají ho u nás v Gruntu. A tak jsem ho koupila a je to opravdu zajímavá věc!
  • taky jsem přečetla svou první knihu na čtečce! Kolínská knihovna totiž spoustu knížek, které mě zajímají, nemá fyzicky, ale jen elektronicky. A jako ano, je to o dost lepší než číst to třeba na tabletu, ale teda kniha je kniha, čtečka mi holt trochu z toho pravého čtenářského zážitku ubírá. Jednalo se o Důvěrnosti od Domenica Starnoniho – po jeho Tkaničkách to bylo ale trochu zklamání
  • Dál se chystám na několik dalších e-knih. Jsou to Vzdělaná, Měli jsme štěstí a možná i Kde zpívají raci a Šikmý kostel 2.  Četl jste někdo? Stojí to za to?
  • Těším se na Květiny do vázy od Anity Blahušové, která již brzy vyjde ve Smartpressu!
  • zase jsem zasedla k šicímu stroji a ušila si pouzdro na nůžky (desetiminutový projekt a psychohygiena skvělá)
  • A chystám se koupit si nové brýle, ale vůbec teda netuším, jak se to v éře roušek a respirátorů dělá 😀

Krásný zbytek února!

Středník 20.

Labe

Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr… sněhová kalamita mě celkem baví, asi i proto, že nemusím nikam moc cestovat. Protože cestování, to je teď opravdu velká zábava… při včerejším návratu z Prahy měl vlak 50 minut sekeru a v Pečkách jsme, kvůli zamrzlé vyhýbce přestupovali do vlaku jiného,  kde se netopilo a celkové zpoždění tedy přes hodinu. Klouzání přes zasněženou lávku přes Labe také bylo k popukání. Ovšem i přes tuhle legraci se musím přiznat, že jsem si už koupila první petrklíč.

Jinak mě tento týden potěšilo:

  • měli jsme online slezinu s kamarádkami/bývalými kolegyněmi a bylo to fajn
  • docela hezky se mi rozbíhá nová práce
  • konečně se mi podařilo vydupat si dopravní zrcadlo u výjezdu z naší ulice – tedy, prý ho instalují až to „klimatické podmínky dovolí“, tak uvidíme
  • spotřebovali jsme poslední námi vypěstovanou dýni! Už nevím, kolik jsme jich měli dohromady, pár jsme jich darovali do Zlína, asi dvě jsem musela vyhodit, ale i kdyby nám jich nakonec zbylo jenom nějakých šest nebo sedm, tak to tak akorát stačilo. I tak mám dojem, že jsem měli něco s dýní pomalu každý (no, možná každý druhý) týden. Letos budeme muset dát větší pozor na nákup semínek – abychom neměli jen hokkaidó, ale i máslovou. Jestli máte kousek pozemku, zkuste si ji vysadit taky, poměr práce/výnosnost je opravdu výhodný.
  • Martinovi konečně přišly „boty ze Zlína“, rozuměj Vasky. Jsem zvědavá, jak bude spokojený, jestli mě to inspiruje k nákupu českých botek i pro mě
  • ještě v pět večer je světlo!

Středník 19.

Je tu únor! Narozeninový měsíc – jsme v rodině hned tři vodnáři a doufám, že k nám přibude další (jako rybu bereme případně taky, ale vodnář je prostě vodnář…). Počasí je bláznivé, ale aspoň je ta letošní zima bohatá na srážky – že by to bylo vážně tím, že nelétají letadla? 🙂

  • jsem v půlce svého bezlepkového experimentu – a teda nestrádám… dneska k obědu kachýnka s knedlíkem a zelím, v týdnu vafle, v troubě se mi dělá buchta… kdybyste měl někdo podobné nápady jako já, tak doporučuju výrobky od českého Nominalu – jejich kaše jím už spoustu let, směs na bramborové knedlíky se také osvědčila a navíc se snaží mít ty věci bez zbytečných srágorovin. Taky mi chutná chleba od Enerbio z Rossmannu, připomíná mi německý pumpernickel a taky tam necpou všechna možná éčka apod. A naprostou nezbytností je pohanková mouka od Šmajstrly.
  • konečně jsem se viděla po stopadesáti letech s mojí milou kamarádkou – venku, samozřejmě, ale my to tak máme i bez covidu, že spolu nejraději chodíme na procházky
  • zjistila jsem, že u Labe máme takovou minioboru, odkud je i úvodní fotka
  • byli jsem zase venčit Rexíka – byla to asi třetí vycházka v poměrně krátkém časovém intervalu a hle, už zase ví, co to znamená “sedni” a “k noze” !
  • a na naší bytovkové předzahrádce už mi začínají vykukovat narcisky, hyacint i petrklíče
  • přečetla jsem knížku Mlýn

Tak hezký únor!

 

Středník 17.

Tento týden byl nabitý – strávili jsme čtyři dny na horách; dokončila jsem dlouho odkládanou online přednášku; dostala jsem klíče od nové práce a poznala už všechny klíčové osoby školy – pana ředitele, pana ajťáka, paní hospodářku, paní vedoucí jídelny a paní vrátnou. Snad už jen pan školník schází 🙂 Mám za sebou poslední plnohodnotný den ve staré práci… až mi z toho všeho jde hlava kolem.

  • v práci jsem na rozloučenou dostala knížku Chlapec, krtko, líška a koň – připomíná mi stylem Malého prince a myslím, že se dá kdykoliv otevřít na kterékoliv stránce, aby vás povzbudila a potěšila. A slovenština mě tedy vůbec při čtení nerušila.
  • zahájila jsem bezlepkovou dietu – je to takový měsíční experiment posvěcený mou lékařkou a sama jsem zvědavá, co to se mnou udělá. Zatím tedy to, že mám pořád hlad 😀 Ale aspoň jsem po dlouhé době připravila bretaňské pohankové galetky, které mohu vřele doporučit
  • a těším se na únor – že si zase najedu na pravidelný režim; že už začne být ve vzduchu cítit jaro; že bude víc světla; a kdyby to nebyly už Kristovy léta, tak snad i na to, že budu mít narozeniny 🙂