Počasí máme vskutku aprílové, ale alespoň včera i dnes se ukázalo sluníčko. Víkend jsme měli hektický a učili jsme Siriuska na nocování i jinde než doma. Jinak z jara se náš pejsek raduje opravdu moc -spásá nahusto pampelišky, rochní se v bahně, asistuje při rytí záhonů. A to jeho nadšení je opravdu nakažlivé 🙂

• mám za sebou premiéru hned dvou nočních můr pejskaře: vyndavání h… z psí huby holou rukou a sbírání nesebratelného…
• u dědy na zahrádce kvete úplný lán fialek. Nádhera!
• a leze mi hrášek!
• přišla mi zásilka z lékárny a s ní další experimentální ingredience. Agar, mandlová pasta a bodlákový olej. Jestli za něco můžu poděkovat své bezlepkové dietě, tak že pro mě začalo být vaření zase zábavné
• také jsem si půjčila z knihovny Zeleninovou kuchařku Petra Klímy z farmy rovnou na váš stůl… v úvodu autor píše, jak je důležité jíst lokální zeleninu, mj. kvůli planetě. Aha – a proto se téměř v žádném receptu neobejdeme bez kokosového tuku, sojového jogurtu, sojové smetany, sojové omáčky, tofu či tempehu, případně avokáda, piniových oříšků nebo pistácií. Miluju, když někdo dává přednášky o ekologii a zdravé stravě a pak staví na soje.
• čtu knížku Toulavé kočky z Homsu – příběh Syřana a Asadovy Sýrie. Nečte se špatně, myslím, že je důležité o téhle válce psát a netvářit se, že se nás to netýká, ale něco tomu trochu chybí, zatím.

Hezký konec dubna!

Tak nám opět sněžilo… letos se té zimy snad nezbavíme. Tento týden plynul v poklidném tempu. Z rutiny jsem vystoupila alespoň procházkou s kamarádkou a společným venčením s jinou. A taky jedním knižním swapem.

• Sirius překonal hranici 20 kg. A taky jsme mu koupili „extra odolnou hračku pro kousavé pejsky“… v původní podobě vydržela 20 minut 😀 A od konce dubna nastupuje Sirouš (a my s ním) do výcviku.
• už mám pěkné sazenice cuket a rajčat a zasela jsem dýně
• na bytovkové zahrádce mi vykvetl hyacint. A někdo ze sousedů se připojil a připíchl další petrklíč!
• přišlo nám roční zúčtovaní z SVJ a překvapivě i letos máme poměrně vysoké přeplatky (sice o něco nižší než loni, ale i tak jsem překvapená, že se do toho covid nepromítl ještě více)
• dál experimentuju ve vaření i pečení a jako výzvu mám spotřebovávat věci z lednici, jejichž trvanlivost se blíží ke konci (takže recept na tvarohové řezy byl modifikován a vznikly řezy jogurtové, částečně s rýžovou moukou; načnutá passata nahradila loupaná rajčata a skončila v „cizrnové pánvi“, stejně jako zavařená cuketa…)
• v hlavě mi stále zní píseň Přijede mi tchýně – a to teda nevím proč, když ta moje je ve Zlíně a naposledy u nás byla někdy loni na jaře 😀

Šaty příliš odvážné zamykám

Takhlens vždycky vypukne panika

Palačinky v prášku

konzervy a vyschlej křen

musí z domu ven

Přijede mi tchýně, vejde do předsíně, hned jí bude plnej dům

Hned to od ní schytám, přijede už zítra, ve třičtvrtě na osum

Oficiálně máme jaro, ale zima se pořád ještě nevzdala…My se už aspoň těšíme na posun času, že nebudeme kvůli pejskovi nastavovat budík na 5.30 ale na 6.30 – jako je to tedy spíš placebo, ale i to se počítá. Se Siriuskem je vůbec legrace – obzvlášť když jsme provedli pokus nastříkat ho sprejem proti blechám. Vypadal pak, jako by ho posedl ďábel a poté, co rozoral tři záhony a téměř zlomil mladou třešeň, jen aby se toho smradu zbavil, skončil doma ve sprše. Dělali jsme si trochu starost, jestli z toho nebude mít trauma, ale opak je pravdou – nemůžeme ho od těch dob málem dostat z koupelny, protože si pokaždé položí hlavu na okraj vany a zamilovaně hledí na sprchu…

• přečetla jsem další knížku, tentokráte Já jsem hlad od Petry Dvořákové. Je to zajímavý a autentický vhled do pocitů ženy s anorexií, ale zároveň mi to i tak nějak lezlo na nervy…
• objednala jsem si knížku Zahrada do vázy a těším se, až mi přijde
• nadále experimentuju s vařením podle Hany Zemanové a pořád mě to baví – trochu si to tedy upravuji k obrazu svému, ale třeba “fazolový buřtguláš” bez buřtů byl moc dobrý, stejně tak “rizoto” z bulguru ochucené sojovkou, umeoctem a medem. Zní to prazvláštně, ale chutná to dobře. Některé její recepty naleznete třeba tady nebo tady.
• podala jsem daňové přiznání! Po odevzdání všech lejster na finančáku mi pravidelně padá kámen ze srdce. Teď ještě dojít s papíry i na zdravotní pojišťovnu a zase bude na rok pokoj.

Hezké jarní dny! A pokud i vy musíte z nějakých důvodů vstávat hodně časně ráno, určitě jste si všimli, jak brzy už je vidět a jak zpívají ptáci. Mně tak každé ráno v hlavě pravidelně zní Cat Stevens a jeho Morning has broken… 

Je tu půlka března… loni touto dobou se už jaro hlásilo o slovo o stošest, letos si zatím dává na čas. A přitom letos se na takové to příjemné jarní počasí tak strašně moc těšíme!

Máme za sebou první lovecký úspěch našeho Siriuska- vyčmuchanou a vyhrabanou myší mršinu. Trénujeme chůzi na krátkém i dlouhém vodítku, ale už se těšíme, až bude možnost účastnit se pořádného výcviku, kde načerpáme tipy, jak přesně na to. Po večerech se bavíme jeho spacími pózami, ňafáním ze snů a vzhledem k tomu, že náš pejsek při spánku nedovírá oči, můžeme zblízka pozorovat i co se děje pod víčky v REM fázi (rapid eye movements) – je to fakt legrace.

S Martinem jsme oslavili výročí – tři roky spolu! Letí to strašně a zároveň máme pocit, že se neznáme tři, ale aspoň deset let.

• k výročí jsem nám upekla bezlepkový krtkův dort a byl moc dobrý
• přečetla jsem dříve zmíněnou knížku Kdo ví, kde budu zítra a jsou v ní zajímavé postřehy o dění ve světě. Teď mám rozečteno Měli jsme štěstí a zatím to vypadá jako dobrá volba, byť ne úplně veselá.
• začínají mi vylézat rostlinky rajčat a cuket
• vytáhla jsem velikonoční dekorace
• užívám si ranní procházky s pejskem kolem Práchovny – a divím se, že jsem tohle zálabské zákoutí pořádně neprozkoumala už dřív. Teprve teď jsem zjistila, že se domečkům kolem říkalo Zálabský Betlém a je fakt, že takhle po ránu je to tam opravdu milé. I když z Betlému zbylo už jen torzo a dominantou se staly paneláky zvané Zálabský Manhattan…

Krásný den sv. Patrika!

Březen, do lockdownu vlezem. Duben, ještě tam budem… v této době už nic jiného než černý humor asi nezbývá. Ale zůstaňme pozitivní (a covid negativní)! Je tu březen a s ním spousta novinek! Narodila se nám neteřinka a přivezli jsme si domů pejska… Což je také důvod, proč tu minulý týden nepřistál žádný článek – sžívali jsme se s naším Siriusem Blackem, což znamenalo neustálé lítání ven na loužičku, seznamování se s jinými pejsky i lidmi (ano, už známe celý barák…), a tak nebylo moc času na nic jiného. Navíc moji studenti už mají všeho dost po krk, a tak konzultuju a konzultuju a konzultuju…

• pokud už vám ze všeho docházejí síly, zkuste se podívat na stránky projektu Nevypusť duši. Jsou tam jednoduché rady a tipy, jak se udržovat v psychické pohodě, doporučuji sekci infografiky a blog.
• jestli už jste úplně hotoví ze všech online konferencí a divíte se, proč meetingy tváří v tvář snášíte dobře, ale Zoom nebo Teams už nemůžete ani cítit, přečtěte si tento článek (české shrnutí zde). Pochopíte, čím to může být a jak z toho ven.
• i nadále experimentuju se zdravým vařením podle Bioabecedáře a Biokuchařky. A tak jsme měli cizrnu na paprice, špaldové muffiny a chystám se na fazolové pirohy. Ale žádný strach, ortorexií netrpím, prokládám to i řízky a čokoládou 😀
• Zasela jsem semínka rajčat a cuket a čekám, co z toho vzejde. Ještě mě čeká zasít dýni a přímo na záhonek bych chtěla dát hrášek.
• Sice teď čtu hlavně knihy o výchově psa, ale až mě to přestane bavit, mám v zásobě hned několik dalších titulů, které si chci přečíst:
  • Kdo ví, kde budu zítra – rozhovor se zpravodajem Tomášem Etzlerem, zatím mám přečtěných jen pár stran
  • Ária – příběh z Íránu z časů revoluce
• připomněla jsem si, co mi dělalo radost minulý březen i jak jsme se protančili březnem 2019 (ach, kde jsou ty časy!)

Krásný začátek jara!

Máme tu poslední únorový týden! Na horách ještě panuje zima, ale tady v Polabí už se o slovo hlásí jaro. Strávili jsme čtyři dny v Jizerkách – dva dny jsme běžkovali, o víkendu jsme ale stopu přenechali “pražákům”, ať si tu mačkanici užijí bez nás, a sami vyrazili na pěší výlet. Bylo krásně!

• v sobotu se pojedeme podívat na pejska. Sami jsme zvědaví, jestli si ho rovnou odvezeme nebo ne 😀
• splnil se mi dětský sen! Pokud Martin dovolí, budeme mít doma peoplemetr! Někdy ke konci roku jsem odpovídala na telefonický průzkum ohledně sledování TV a tento týden mi volal pán, že jsme byli vyhodnoceni jako “vzácná domácnost” (rozuměj “taková, co kromě sportu televizi nezapne”) a že bychom se jim hodili do vzorku. Wow!
• v návaznosti na svou bezlepkovou dietu jsem si jako dárek k narozeninám koupila Bioabecedář – takovou encyklopedii zdravého vaření, řekněme, a tak ted‘ experimentuju – Martin se zatím ani moc nevzpouzí. Knížku jsem měla už kdysi půjčenou z knihovny a líbila se mi. I když název zní dost bioteroristicky, tak je v ní spousta zajímavých informací, není dogmatická a uvedené recepty jsou rychlé a zatím nám chutnaly (tedy až na ty pohankové karbanátky, které vyžadovaly lámanku a já použila neznalá věci kroupy – a ne, z toho placičku opravdu nevytvarujete).
• ve spoustě receptů v Bioabecedáři je jako ingredience uveden umeocet. Nikdy jsem o něm neslyšela, ale světe div se, mají ho u nás v Gruntu. A tak jsem ho koupila a je to opravdu zajímavá věc!
• taky jsem přečetla svou první knihu na čtečce! Kolínská knihovna totiž spoustu knížek, které mě zajímají, nemá fyzicky, ale jen elektronicky. A jako ano, je to o dost lepší než číst to třeba na tabletu, ale teda kniha je kniha, čtečka mi holt trochu z toho pravého čtenářského zážitku ubírá. Jednalo se o Důvěrnosti od Domenica Starnoniho – po jeho Tkaničkách to bylo ale trochu zklamání
• Dál se chystám na několik dalších e-knih. Jsou to Vzdělaná, Měli jsme štěstí a možná i Kde zpívají raci a Šikmý kostel 2.  Četl jste někdo? Stojí to za to?
• Těším se na Květiny do vázy od Anity Blahušové, která již brzy vyjde ve Smartpressu!
• zase jsem zasedla k šicímu stroji a ušila si pouzdro na nůžky (desetiminutový projekt a psychohygiena skvělá)
• A chystám se koupit si nové brýle, ale vůbec teda netuším, jak se to v éře roušek a respirátorů dělá 😀

Krásný zbytek února!