Začíná léto. Nejdelší dny v roce. Prázdniny!

Mám dojem, že stíhám čím dál tím méně, přestože je naše dítě čím dál tím víc samostatné. Anebo právě proto? Anebo je to nestíhání jen klam?

Ukončila jsem úspěšně kurz psychologa ve zdravotnictví a znovu jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že už nemám žádné zkouškové a nic takového. Vzdělávání mě baví, ale po nervech před zkouškou se mi vážně nestýská.
Taky mám za sebou další týden KBT výcviku – a krom jiného jsem došla k poznání, že Pardubice jsou moc příjemné město a budeme si tam muset s Anežkou někdy udělat výlet vláčkem.

Opět vydělávám! Tedy, jsou to spíš takové drobné jako kapesné, ale je fajn být opět, byť příležitostně, profesně aktivní. Sedím v komisi při výběrových řízeních na ředitele škol a kromě chlebíčků, které tam dostávám, se mi líbí i možnost nahlédnout na úřady obcí, seznámit se se starosty a tak.

Letos už konečně můžeme plně využívat naši zahrádku. Anežka tam má pískoviště a bazének, Sirouš vaničku, my lavičku… sklidili jsme ředkvičky, pár jahod, spoustu hrášku, něco špenátu a na další úrodu netrpělivě čekáme. Navíc nám nádherně kvetla popínavá růže, které evidentně prospěl loňský sestřih, teď mám na záhonech záplavu měsíčku, chrpu..

Taky máme za sebou dovolenou na Vysočině, pár dní na Lipně…

Takže jak to tak píšu, vypadá to, že toho stíháme vlastně docela dost – jen by člověk chtěl ještě víc 🙂

Krásné léto!