Dnešní příspěvek by klidně mohl nést název Jak jsem pekla povidloň, protože je to asi tak pět minut od chvíle, kdy jsem ho dokončila a jsem tedy ještě plna dojmů… Nízkým sebevědomím v oblastech pečení jsem nikdy netrpěla, mé výtvory bývají zpravidla chutné a odpovídají v naprosté většině případů původním očekáváním. Povidloň však splňuje kritéria oné pověstné výjimky potvrzující pravidlo. Ech. Nadýchané odpalované těsto? Spíš mokrá palačinka se spadlými bublinami. Hebká náplň v podobě šlehačky a zakysané smetany? Zakysanku jsem vyhodila okamžitě po otevření a šlehačku až po vyšlehání, neb byla kyselá jak cosi. Takže improvizace – jogurt s tvarohem. A ano, hádáte správně, to nedrží, to teče. Čili výsledek – místo povidloně namazaná palačinka! To chceš! Jako takhle, jíst se to dá, ale chlubit se opravdu není čím.

Kromě pečících neúspěchů se nic moc nemění, stále se kochám barevným listím a stále si večery krátíme hraním her.

Mimoto ale:

• jsem konečně objevila svět úpletů a ušila si čelenku a sukni
• mě nuda donutila až k takovému poklesku, že jsem začala na Nově sledovat Svatbu na první pohled! (Novu jsem si pustila snad poprvé po pěti letech!)
• začínám být závislá na balíčcích – není skoro dne, kdy by nám nepřišel nějaký balíček a čekám, že nejpozději příští týden si s tím pánem z PPL potykáme 😀
• máme novou židli a hned ten pracovní koutek vypadá mnohem víc profi
• pořád se těším na Vánoce (balíčky chodí i Martinovi, tak třeba to jsou dárky od Ježíška pro mě, byla jsem hodná 🙂 )

Krásný listopad!