Archiv rubriky: Uncategorized

Středník 26.

/ Eva / 1 komentář

Je tu duben! A s ním pravé aprílové počasí! Tento týden byl celkem hektický – Velikonoce, spousta pečení, očkování, pokousaný Sirius… Naštěstí náš pejsek vypadá jako naprosto splachovací typ a ještě ten večer, co ho sousedovic bullteriérka rafla, by se s ní málem šel kamarádit znova. No, snad mu jeho bezstarostná a veselá mysl vydrží i do dospělosti (a snad na ni znovu nedojede) 🙂

  • o Velikonocích jsem pekla jak o život – jidáše, mazanec i dalamánky. A tak teď bude zase na nějakou dobu s kynutým těstem utrum.
  • snažila jsem se shlédnout rozhovor Meghan a Harryho s Oprah Winfrey...no… v půlce jsem to vypla. Abych v téhle době poslouchala o tom, jestli kvůli šatům pro družičku rozplakala Kate Meghan nebo Meghan Kate, uf. Přišlo mi to v současné situaci hodně mimo mísu a Meghan s Oprah jak dvě zaujaté snobské slepice na drbárně na kafi. Včasným vypnutím jsem si uchránila alespoň určité mínění o Harrym.
  • bavíme se experimentováním s kokinami pro Siriuska – bude mu víc chutnat sušené kachní masíčko nebo suchárek obohacený o minerály? Každopádně české mlsičky Yoggies značně uspokojují jeho jazýček (i když co si budeme povídat, on si Sirius pochutná i na odčervovací tabletě :D)
  • nadále čtu Já, doktor(in) – celkem se u toho bavím a i těch pár německých slov, co je v textu, mi stačí k tomu, abych měla sny v němčině… tak jsem to šprechtění snad ještě úplně nezapomněla
  • a začínám trochu plánovat i tu naši svatbu – požádala jsem svědkyni a hledám fotografa. A přemýšlím, co ještě se dá zařídit z pohodlí domova bez potřeby někde něco zkoušet a s někým se setkávat.

Tak hezký duben!

 

Středník 18.

/ Eva / Napsat komentář

Máme tu poslední lednový týden a já vás zdravím z hor! Čerpáme horský vzduch než mi zase naplno začne pracovní kolotoč a také si užíváme lyžařských stop v pracovní dny. Příští týden už začínají jarní prázdniny a to tedy upřímně nechci vidět ten nápor “lufťáků”… Nadále se stravuji bezlepkově a je celkem s podivem, že mi různé koláčky a rohlíčky zatím až tak moc nechybí (tedy až na včerejší slabou chvilku – přikusovat k párku pohankový chleba opravdu nic moc :D). Už nemám tolik hlad, ale co pozoruju, je to, že od vysazení lepku mám opravdu živé sny, které si pamatuju…jestli to spolu souvisí, nevím.

  • sklízím řeřichu! A plánuju, že co nevidět zaseju něco dalšího a možná zkusím i nějaké klíčení…
  • v rámci své bezlepkové diety experimentuju s pečením z různých druhů muk – z pohankové mouky jsem upekla banánové muffiny a z kukuřičné vláčný ricottovo-jogurtový koláč – obojí to bylo značně jedlé 🙂
  • odběr časopisů jsme rozšířili o Dům a zahrada – takové poněkud inteligentnější bydlení a zajímavá architektura

Tento týden víc novinek nemám a dává mi dost práce nerozčilovat se nad věcmi, se kterými stejně nic neudělám. No, snad (nikoli ANO) bude líp…

 

Středník 15.

/ Eva / komentáře 2

Jsou tu Tři králové… A na tři krále, o krok dále! Nejen co se týče denního světla, ale tak celkově. Na Tři krále se vždycky těším. Protože právě tenhle den je pro mě takovým novým začátkem, víc než Nový rok. Je to den, kdy odstrojuju stromeček, dávám pryč všechny vánoční dekorace a tím se tak symbolicky zbavuju toho starého roku. A těším se na výzvy a možnosti, které přinese rok nový. A že jich letos bude!

  • Čeká mě změna práce. Tu stávající mám moc ráda, hlavně kvůli kolektivu, ale skoro čtyři roky opravdu dlouhého dojíždění už stačily. Nezbavím se ho sice úplně, ale dost si ho zkrátím. Takže jsem zvědavá a držte mi palce, ať jsem na novém pracovišti spokojená.
  • Zvažujeme koupi pejska. I když se zdá, že covid trochu omezuje i v tomto směru, snad se nám nakonec zadaří. Byla by to sice starost, ale taky velká radost.
  • V únoru se nám má narodit neteř nebo synovec. Roli tetičky sice už trénuju na synovcích ve Zlíně, ale ty jsem poznala až jako „velké kluky“. Takže tetička miminka bude premiéra 🙂
  • Z mého tatínka se stane důchodce… (zní to teda hrozně, co? :D) To abychom už opravdu koupili ten dům a trochu ho zaměstnali 😀
  • A to nejlepší nakonec – budu se vdávat 🙂

P.S. Vidíte na té úvodní fotce to blankytně modré srdíčko na obloze? Věřím, že to je dobré znamení do toho nového roku!

 

Novoroční tipy

/ Eva / komentáře 2

Máme tu nový rok! A s ním i mé již pravidelné novoroční “kulturní tipy”.
Letos teda moc kulturní nebudou, ale aspoň se s vámi podělím o tři zajímavé české produkty, které podle mého názoru stojí za pozornost.

  • Knížka Hrdinky – český počin jak víno! Kniha představuje 60 českých žen  z různých historických období, které ovlivnily běh dějin. Dílo vytvořili tři české autorky (mezi nimi Kateřina Tučková, kterou jistě netřeba představovat) a studenti plzeňské Sutnarky, kteří knihu ilustrovali. Baví mě číst si v této knížce před spaním a věřím, že může být zajímavá pro všechny, kdo mají rádi dějepis a nevšední ilustrace, ať jim je deset nebo devadesát.
  • Batoh Playbag – dlouho jsem o něm přemýšlela, v létě jsem se na něj byla podívat ve zlínském showroomu a od těch dob jsem o něm snila. Navržen i ušit ve Zlíně a vyroben z českých materiálů. Je krásný a mám z něj velikou radost. Není levný, ale protože vím, kolik práce za ním stojí, nepřijde mi cena až tak nastřelená.
  • Hostětínský mošt – obec Hostětín bude asi velmi zajímavá, byl ji navštívit i princ Charles! Mošty pocházejí ze sadů na úpatí Bílých Karpat, použitá jablka jsou staré odrůdy a nákupem moštů podporujete jejich zachování. V létě se do Hostětína určitě vypravím, nejen pro mošty!

Zkuste i vy letos objevit nějaké nové lokální výrobky – uvidíte, že vás nakonec potěší víc, než tisíc čínských serepetiček nebo než potraviny vezené přes půl světa.

A mě na oplátku potěší, když se podělíte vy se mnou o vaše oblíbené české počiny 🙂

 

Vánoční středník

/ Eva / 1 komentář

Jsou tu Vánoce!

Chtěla bych Vám popřát, abyste letos Vánoce opravdu prožili… v klidu, míru, v radosti a v naději. Letošní Vánoce budou určitě jiné než ty předchozí. Ale hezké mohou být i tak. Vždycky záleží hlavně na nás samotných, jaké si je uděláme…

S Vánoci nám také pomalu končí i tento náročný rok 2020. Náročný byl asi pro nás pro všechny. My s Martinem jsme si jej taky opravdu „užili“, od začátku až do konce. Vzal nám určitou „lehkost bytí“, či jak to nazvat. Ale taky mi ukázal, že mám vedle sebe chlapa, na kterého je opravdový spoleh a který mi je velkou oporou i v blbé životní situaci. A že já sama, když padnu na hubu, dokážu zase vstát a jít. Ale tenhle rok mi ukázal i to, kolik mám kolem sebe hodných lidí, kteří jsou ochotní podat pomocnou ruku (ať už je to rodina, kamarádi, kolegové nebo třeba zdravotníci). Takže nakonec, vedle proher i velké výhry!

Drobné radosti letošního roku jste se mnou mohli od konce srpna sledovat v pravidelných příspěvcích. Radovala jsem se hlavně z toho, že:

  • jsme začali obhospodařovat kousek dědovy zahrádky, a tak si užívali zemědělských činností na čerstvém vzduchu i následných chutných výpěstků
  • dál jsem se věnovala šití a zjistila jsem, že je to koníček, který mi pomáhá překlenout těžké chvilky
  • jsme si užili krásné léto – cestovali jsme po Zlínsku, sportovali v Jizerských horách, po dlouhých letech jsem byla v Chlumu u Třeboně i na chatě na Sázavě
  • je ze mě zase náruživý čtenář!
  • i spisovatel- psaní blogu je pro mě příjemný relax a příležitost zrekapitulovat si prožité události 🙂

Šťastné a veselé! A hodně optimismu do roku 2021!

Eva

P.S. Autorkou úvodní fotky je moje maminka 

Středník 12.

/ Eva / Napsat komentář

Dnešní příspěvek by klidně mohl nést název Jak jsem pekla povidloň, protože je to asi tak pět minut od chvíle, kdy jsem ho dokončila a jsem tedy ještě plna dojmů… Nízkým sebevědomím v oblastech pečení jsem nikdy netrpěla, mé výtvory bývají zpravidla chutné a odpovídají v naprosté většině případů původním očekáváním. Povidloň však splňuje kritéria oné pověstné výjimky potvrzující pravidlo. Ech. Nadýchané odpalované těsto? Spíš mokrá palačinka se spadlými bublinami. Hebká náplň v podobě šlehačky a zakysané smetany? Zakysanku jsem vyhodila okamžitě po otevření a šlehačku až po vyšlehání, neb byla kyselá jak cosi. Takže improvizace – jogurt s tvarohem. A ano, hádáte správně, to nedrží, to teče. Čili výsledek – místo povidloně namazaná palačinka! To chceš! Jako takhle, jíst se to dá, ale chlubit se opravdu není čím.

Kromě pečících neúspěchů se nic moc nemění, stále se kochám barevným listím a stále si večery krátíme hraním her.

Mimoto ale:

  • jsem konečně objevila svět úpletů a ušila si čelenku a sukni
  • mě nuda donutila až k takovému poklesku, že jsem začala na Nově sledovat Svatbu na první pohled! (Novu jsem si pustila snad poprvé po pěti letech!)
  • začínám být závislá na balíčcích – není skoro dne, kdy by nám nepřišel nějaký balíček a čekám, že nejpozději příští týden si s tím pánem z PPL potykáme 😀
  • máme novou židli a hned ten pracovní koutek vypadá mnohem víc profi
  • pořád se těším na Vánoce (balíčky chodí i Martinovi, tak třeba to jsou dárky od Ježíška pro mě, byla jsem hodná 🙂 )

Krásný listopad!

 

Středník 8.

/ Eva / komentáře 3

Tak nám nastal pravý podzim. A mě nezbývá než konstatovat, že mi ty plískanice a sychravo vlastně vůbec nevadí, ba naopak, mám ten podzimní nečas docela ráda. Před okny nám září dva stromy, které nevím, jak se jmenují, ale každý podzim se tou jejich sytou žlutě-zlatou kochám. I na naší bříze už je tu a tam zlatý lísteček a za chvíli se zbarví i park, který máme přes ulici.

Prodloužený víkend využil Martin k návštěvě Zlína a já k relaxaci u šicího stroje. Měla jsem zbytek látky ustřižený při šití ubrusu a pak odstřižek po zkracování závěsů a bylo toho tak akorát na jednu kuchyňskou zástěrku pro mě. Samochvála sice smrdí, ale zcela objektivně musím říct, že se mi povedla 😀 Použila jsem střih jedné své stávající a jinak jsem postupovala zcela dle svého uvážení, bez návodu a s výsledkem jsem opravdu spokojená.

  • plískanice si také zpestřuji seriálem Grace and Frankie z Netflixu – je to celkem vtipná a ne úplně blbá záležitost, navíc jeden díl má asi 25 minut, což mi dost vyhovuje.
  • imunitu podporuju vlastnoručně vyrobeným rakytníkovým sirupem, který má navíc dokonalou pozitivní barvu
  • a pak také jím nahusto jablka – jednak od našich a druhak nakoupená v sadařství v Žabonosech. Zkuste letos také učinit zásoby u lokálního pěstitele a vyprdněte se na ta plastiková jablka z Chile ze supermarketů
  • a začínám se těšit na Vánoce 😀

Hezký týden a nezapomeňte jít volit!

 

Čtení na léto

/ Eva / Napsat komentář

Je to skoro až neuvěřitelné, začínají prázdniny! Kvůli koronaviru jaro tak divně proklouzlo mezi prsty, tak doufejme, že léto se naopak vydaří a  parádně si ho užijeme- byť možná místo u moře u jihočeského rybníka. A ke správným prázdninám patří hromady knih, které čekají na to, až je budeme číst na dece na louce nebo na lehátku pod slunečníkem. A pokud nevíte, po čem sáhnout, níže je pár tipů na knížky, které jsem v posledních měsících přečetla já a zaujaly mě:

  • Návrat jadranské snoubenky – Blanka Čechová: Druhý díl z chorvatské trilogie. Za mě ideální letní čtení, lehké, vtipné, s trochou toho ona a on. Odpočinete si, zasmějete se a možná si po dočtení otevřete nějaké dobré víno a večer na terase si užijete jako správný Dalmatinec.
  • Než pravda vyjde najevo – Tošikazu Kawaguči: Ano, také druhý díl, který nás vrací do kouzelné kavárny v Tokiu, kde lze cestovat v čase. Tentokrát služeb kavárny využívají muži a za mě možná ještě povedenější než díl první. Pohladí po duši, pro mě to byla ideální četba před spaním v těžkém období, které mám za sebou.
  • Šikmý kostel-Karin Lednická: Toto naopak lehké čtení rozhodně není. Přelom 19. a 20. století, Karvinsko, horníci a jejich těžký život. V souvislosti s aktuálním děním v Darkově si člověk říká, že tam to není lehké v žádné době… Čte se jedním dechem a mě rozhodně nalákala k tomu tento kraj někdy navštívit.
  • Prázdniny v Evropě – Ladislav Zibura: Princ Ládík tentokrát cestuje po Evropě! A to se hodí, protože do Číny ani Ameriky se ani my letos asi nevydáme… Za mě povedenější než předchozí Gruzie s Arménií, a to zejména proto, že Ládík méně pije, za to nám přináší více faktografických informací. Zasmějete se, odpočinete si a poděkujete za to, že žijete v naší obyčejně neobyčejné Evropě.
  • Láska na první steh – Tilly Walnes: A jeden tip mimo beletristický žánr:) Zábavná, názorná učebnice šití vlastního oblečení z tkaných textilií. Takže až bude pršet, můžete se začíst a rovnou pak pustit do tvoření 🙂 Sukně níže je ušita podle této knížky…tak třeba vás naláká… 🙂
Vlastnoručně šitá sukně dle Tilly Walnes

 

Krásné prázdniny! Odpočiňte si, buďte na sebe hodní, nechtějte stihnout všechno a radujte se z maličkostí!

Březnové radosti

/ Eva / Napsat komentář

Tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným… a o to víc je potřeba si připomínat, co nám dělá radost. Takže, které události tohoto března mi udělaly radost?

Hory s kamarády -stihli jsme asi poslední možný termín, o víkend později už bychom si to rozhodně neužili. Krkonoše, skvělá společnost a výborné kyselo v restauraci přes silnici, co víc si přát!

Zahrádka – loni jsem na pozemek před naší bytovkou píchla pár odkvetlých narcisek a hyacintů a ani moc nedoufala, že by z toho něco mohlo být. Jaké bylo moje překvapení, když v půlce března všechno vykvetlo! A tak jsem letos přidala pár petrklíčů a uvidíme, jestli se bude dařit i jim. Kromě toho jsem taky zasela bazalku a polníček do květináčů a už se těším na sklizeň.

Výročí – oslavili jsme s Martinem dva roky spolu. A ačkoliv to tedy bylo bez plánované večeře v nóbl podniku, jako důležitější mi přijde, že se máme pořád rádi a že ty dva roky utekly jak voda, v duchu souznění a lásky.

Chleba – poprvé v životě jsem pekla chleba. Byl tedy z droždí a ne kvásku, ale povedl se a namazaný máslem, posypaný ředkvičkami a pažitkou a trochou soli se jedná o manu nebeskou. Ach!

Chocapic – poprvé od roku 2013 jsem si dopřála tuhle moji dávnou závislost. Výčitky svědomí odháním tím, že je v něm vitamin D 😀

Vlasy – mám teď krásné, lesklé, bezúdržbové vlasy, které navíc pořád drží střih, který mi na nich kadeřnice koncem února udělala. Škoda, že mi je ted‘ nemá kdo chválit, když nikam nechodím 😀

V dubnu se těším třeba na pečení mazance, barvení vajíček, rozkvetlý lužní les, rozkvetlé stromy, až se nám olistí bříza před oknem a kdo ví, možná se nám povede i výlet do Kořenova.

 

A co v březnu potěšilo Vás? A na co se těšíte teď v dubnu?

Býti psychologem

/ Eva / 1 komentář

Je listopad. Pro dětského poradenského psychologa to znamená, že nastává období kariérního poradenství. Jakou střední či vysokou si vybrat, kam směřovat své studijní úsilí. Vždycky mě těší zájem studentů o studium psychologie, i když se s velkou částí z nich dobereme k tomu, že možná bude lepší, zůstane-li zkoumání lidské duše jejich koníčkem, ale svou profesní dráhu nastartují jinak.

Vím, že pracovat jako psycholog je velkým snem mnoha lidí, zejména pak žen. Vím, že panuje přesvědčení, že psycholog vidí druhým do hlavy, umí odhalit ve vašem charakteru i to, co byste vy sami nikdy neodhalili, má zaručené návody na život a vzhledem ke svým univerzitním znalostem zásadně nikdy nechybuje v odhadu druhých, vede ukázkový rodinný život, nepodléhá fobii a úzkostem a umí se empaticky vcítit v podstatě do kohokoliv a kdykoliv.

Moji milí, nevěřte tomu. Jsme z masa a kostí, jsme náladoví, nespravedliví, často bezradní a návod na život bychom potřebovali úplně stejně jako vy (a kdo vám tvrdí opak, řadí se spíše do sekce šarlatánů než psychologů).

To, co já považuju za největší výhodu bytí psychologem, je totiž něco úplně jiného.  Je to vědomí, že každý můj životní držkopád mi přináší nenahraditelný profesní rozvoj. Slovy jednoho docenta na výšce: „Pro psychologa je každá blbá zkušenost dobrá.“

Takže, přátelé, láká vás psychologie? Zapomeňte na zaručené rady a začnětě milovat své neúspěchy, trápení, trapasy a životní kotrmelce!

P.S. Všeho s mírou! 😉