Mnoho z vás se již jistě setkalo s informacemi, že barvy dokážou ovlivňovat naši náladu a že výběr barev na našem oblečení působí na okolí a tedy spoluvytváří první dojem, který zanecháme.

Zkoušeli jste se ale už někdy doopravdy zamyslet nad tím, jak to máte právě vy? Jaké barvy milujete, jaké nosíte, které nesnesete a jestli se to nějak proměňuje v čase?

Ve svých -nácti a „twenty – something“ jsem barvy absolutně neřešila. Nosila jsem, co se líbilo mně, co se líbilo okolí na mě, nikdy mě nepotkalo „černé období“ jako mnoho jiných dospívajících.

Ale po třicítce mě začaly potkávat velké životní události. Potraty. Svatba. Mateřství. Návrat do práce po rodičovské. Nelehké zdravotní komplikace v rodině. A já jsem si začala – postupně i vědomě – všímat, jak to všechno ovlivňuje můj šatník.

Když jsem se asi třičtvrtě roku po porodu znovu vrátila na svou původní váhu, nutně jsem si potřebovala objednat nějaké nové oblečení. Co to bylo? Černá kožená bunda, černá pouzdrová sukně a černé boots na masivním podpatku.

Přestože už nic z toho de facto nenosím, je mi jasné, že tehdy jsem si přesně tohle objednat musela. Dát světu najevo, že nejsem jen ta obětavá hodná holka – resp. novopečená maminka, která s každým kolemjdoucím ráda zapřede hovor na téma roztomilosti svého dítěte. Že nejsem jen ta žena v domácnosti, kterážto ze všeho nejvíc řeší kojení, vaření a úklid. Ale že mám pořád i svou „odvrácenou“ stránku a potřebuju i svůj prostor, mám na věci i svůj názor a je ve mně i kus rebela, což běžně zas tolik ostatním neukazuju.

Pak nás zčistajasna doma zasáhla velmi nepříjemná diagnóza, blesk z čistého nebe. A já? Tolik růžových věcí, jako v posledích dvou letech, jsem nevynosila snad za celý svůj předešlý život. Růžová totiž říká „jsem zranitelná – tak se ke mně chovej hezky, můžeš mě i obejmout“. Je to vzkaz pro okolí, i pro sebe samu.

Následovalo období červené. Po kurňa těžkym půlroce se blížila zima. A já potřebovala novou bundu – naprosto intuitivně jsem sáhla po červené. Protože červená, to je energie, drive, síla – a to se v zimě hodí vždycky, natož, když máte naloženo.

A teď?  Začínám se zase vracet k modré – asi potřebuji klidnou sílu do neklidných dní.

…

Myslím, že je docela dobré, si uvědomit, jaké barvy oblékáme a proč tak činíme. A ještě lepší je vědět, jak nás může ta která barva podpořit a podržet.. Chci mít drive nebo chci působit jemně? Chci být za rebela nebo za důvěryhodnou osobu?

Schválně to někdy vyzkoušejte – zpsychologizovat svůj šatník 🙂

P.S. A pokud chcete lék na podzimní (nebo jakýkoliv jiný) splín, sáhněte po sytě oranžové! Mně oranžová vysloveně nesluší, tak mám aspoň oranžový obal na telefon 🙂