Minulý týden jsem se vrátila z dovolené v Itálii. Jeli jsme autem, přes Rakousko – a znovu mě to praštilo do očí: člověk nepotřebuje žádnou ceduli „Willkommen in Österreich“, aby věděl, že je u našich jižních sousedů. Ono to prostě vypadá jinak.
Upraveněji. Čistěji. Zeleněji. A to doslova.
Projížděli jsme skoro celým Rakouskem – od Lince přes Gmünden, Hallstatt až k Villachu – takže času na pozorování a přemýšlení bylo dost. A někde mezi druhou zastávkou na kávu a čtvrtou obdivovanou zahrádkou mi to došlo:
Tohle není jen o Alpách, jezerech a bohatší ekonomice. Některé věci tam lidé prostě dělají jinak. A možná bychom se u nich mohli trochu inspirovat.
Takže – čeho jsem si všimla, že u nich funguje, a u nás tak trochu drhne?
1. Květiny. Všude.
Jako fakt všude.
Každý dům má truhlíky v oknech. Petúnie, muškáty, hortenzie… barevné, syté, krásné. Z obyčejného baráku najednou vyzařuje energie „Tady někdo bydlí a záleží mu na tom.“
A nejenom za oknem – i předzahrádky jsou pastvou pro oči. Takové hortenzie jako v Rakousku jsem u nás snad ještě neviděla. Nebo teda – možná viděla, ale…
2. …ploty. Ty za to taky můžou.
Protože v Rakousku skoro nejsou.
Teda, jsou – ale jinak. Nízké, dřevěné, průhledné. Žádné betonové hradby, žádné zelené plachty „pro soukromí“, které spíš připomínají ploty výcvikového tábora než rodinného domku.
Možná i u nás mají lidé krásné hortenzie – ale není to vidět. Když se procházíte kolem vysokého plotu, za kterým něco možná je a možná taky není, necítíte se jako v příjemné vesničce. Spíš jako byste obcházeli věznici.
A pak přijedete o pár kilometrů dál – a najednou všechno dýchá. A přitom je to tak prosté.
3. Reklamní smog? Ne, díky.
Billboardy, plakáty, vývěsní tabule… v Rakousku skoro nejsou.
Nemyslím teď jen ty obrovské u silnic – ale i různé reklamy na plotech, vývěsky na každém rohu, plastové tabule lákající na oběd nebo akci v Lidlu. Nic z toho. Čisté linie, čistý výhled, klid.
A já se pokaždé ptám: vážně to těm lidem za ty peníze stojí? Mít na baráku cizí obličej, realitní slogan nebo reklamu na nový projekt někde na předměstí?
Ten vizuální smog je za mě největší nešvar českých měst i vesnic. Někdy si představím tu stejnou ulici bez těch všech plakátů, banerů a cedulí – a skoro se mi chce brečet, jak krásné by to mohlo být. A není.
Co si z toho beru já?
Až budeme mít zateplený dům (a s ním i širší parapet), dám si do oken květiny. Konečně. Možná i něco zasadím před plot – i kdyby to mělo být jen pár cibulovin na městském pozemku. Aspoň něco.
Taky si připomínám, že se chci víc starat o to, co už máme. Ne jen pořád něco předělávat a vylepšovat, ale fakt to udržovat.
A co vy? Taky vás občas napadne, jak krásně by mohla naše města a vesnice vypadat – kdybychom jen malinko ubrali, malinko přidali a víc se dívali kolem sebe?
P.S.
Pokud někdo z vás vlastní „plot z prefabrikované hrůzy“ – chápu to. Je to levné, rychlé, soukromí je fajn. Ale zkuste k tomu aspoň popínavku. Uděláte radost sobě i všem, kdo jdou kolem.
🌱 „Nepotřebujeme být jako Rakušané. Ale možná bychom si mohli občas hrát na to, že jsme.“
P.P.S. K doladění svého článku a svých myšlenek jsem použila chatGPT. Poznali jste?
Z mého pohledu je článek víc „profi“, ale trochu méně „já“. Kdybych psala o osobnějším tématu, asi bych jej nevyužila. Co říkáte vy? Chcete příště trochu více „prefabrikované čtivosti“ nebo trochu více „občas kostrbaté ale 100% autentické“ vyjádření? 🙂