Náprstníky kam se podíváš. A taky řebříček, zvonky a plicník. Uzobávání borůvek a čas od času pravá houbařská radost z hříbku u cesty. Balíky slámy a výhled na kostelní věž.

Pot a slzy v kopci nad Harrachovem, kodrcání po kamenech na Orle a pak totální štěstí při svačině na balvanu v Jizeře kousek od Velké jizerské louky.

Vyhřívání se na pláži u Jizery a dialog sama se sebou, jestli tam opravdu vlezu nebo ne. A přestože nohy trnou zimou, nakonec se potopím, nechám tělo obejmout naprostým chladem a po pár tempech honem vylézám na kámen na břehu. A pak ještě znovu. Teplo po celém těle a skvělý pocit z toho, že nejsem žádná bábovka.

Večerní toulání po Příchovicích mezi roubenkami, kafe s výhledem a krávy na pastvě.

Svatý Jan Nepomucký před starou dřevěnicí a zase ty výhledy a balíky slámy a svačina na lavičce pod rozložitými lipami. Ovce na louce, táborová výprava na cestě, slunce v zádech. Paseky nad Jizerou.

Čtení knížky na houpačce, borůvková buchta, leháro. Bublání potoka, šumění listoví. A cvrčci, kobylky, ptáci…a nakonec zářivý, magický měsíc nad lesem.

Léto jak má být!

Tohle léto mi strašně připomíná prázdninové časy mého dětství. Chvíli slunko, chvíli déšť, žádné velké tropy. Dovolená v Česku, na chalupě, bez honění za zahraniční exotikou, bez které si jindy člověk připadá jaksi out. Toulání po svých i na kole, koupání a houby, celkové zklidnění… zkuste také využít tohoto „covidového bezčasí“, kdy nikdo neví, co bude za týden, natož za měsíc, pro pár klidných dní někde v přírodě, bez velkých cílů, a zavzpomínejte na ty doby, kdy už jenom „blbé“ opékání buřtů nad ohněm s pár známými nebo výprava do lesa byl nezapomenutelný zážitek.