Středník 7.

Je tu podzim! Období dýňových polévek, pečených brambor a jablečných štrúdlů!

Pro mě byl tento týden ve znamení pokračující neschopenky s jen omezenými vycházkami. Stihli jsme se alespoň podívat na nově otevřené parkány u Bartoloměje u nás v Kolíně – je to další hezké zákoutí, které tu máme a mně osobně se nejvíce líbí, že zase o něco více vynikne majestátnost toho našeho chrámu, který je tak trochu neprávem opomíjený. Protože takhle nádherný gotický kostel nemá každé město. Ještě by to chtělo zrekonstruovat Radimského mlýn ( a tedy trochu jiným způsobem, než jak vypadá aktuální „sídlištní“ studie) a Jiráskovo náměstí u nás na Zálabí a z Kolína bude normálně výstavní město! 🙂

  • v Kolíně bude v sobotu na náměstí Vinný košt – kdo se chystáte, chovejte se prosím zodpovědně, ve frontách se nelepte na ostatní a dodržujte základní hygienu.
  • začínám si sepisovat seznam knížek, které by mi mohl přinést Ježíšek. Zatím mezi nimi je Zuzanin dech od Jakuby Katalpy, Burial Rites od Hannah Kent a Educated od Tary Westover (ta sice vyšla v češtině, ale údajně je zajímavější příběh než styl psaní, takže v angličtině budou případné amatérské větné konstrukce kdyžtak méně bolet 🙂
  • pekla jsem tuhle ořechovou bábovku a zase nezklamala. Řadím ji mezi oblíbené stálice podzimní kuchyně.

Krásný podzim!

Středník 6.

Tento týden se nesl tak trochu na covid vlně. Studenti ke mně chodili s rouškou a poctivě si desinfikovali ruce, vyjadřovali přání, aby se jim zase nezavřela škola, že distanční výuka prostě nebyla to pravé ořechové a přáli jsme si navzájem, ať tohle zvláštní pololetí zvládneme. O víkendu se mi spustila rýma jako blázen, takže jsem si náhle začala připadat jako prašivý pes, který by se měl držet co nejdál od všech, protože co kdyby, že…

Naštěstí nás potkaly i příjemnější věci. Víkend jsme strávili v Kořenově a můžeme zkonstatovat, že houby opravdu rostou! Během chvilky v lese jsme měli plný koš hřibů a mohli se opět těšit na jejich zpracování (zoufalý smajlík). A taky jsme se prošli po naší oblíbené trase Horní Polubný – Nýčovy domky – Sedlo pod Zámky a po Knížecí zpět na Horní Polubný. Výlet na dvě hodinky poklidným tempem, včetně příležitostného sběru hub 😀 Bylo úsměvné, jak všichni, koho jsme potkali, měli nějaké improvizované zavazadlo na přepravu náhodně nalezených hřibů, které tam prostě člověk nemůže nechat!

  • pokud nevíte, co s houbami, určitě zkuste tuhle houbovou omáčku. Je to jedno z mých nejmilovanějších jídel a navíc je strašně snadná na přípravu.
  • taky mě tento týden opět dojala kolínská knihovna… a tak zase s láskou vzpomínám na knihovnu v Horních Počernicích, která je pro mě jedna z top knihoven které znám. Jestli bydlíte někde poblíž, určitě se zaregistrujte!

Hezké dozvuky léta a příjemný začátek podzimu!

Středník 5.

Snažím se začíst do knížky tureckého nobelisty a vždycky to chvíli jde a chvíli nejde.

Taky v práci to chvíli jde a chvíli nejde – aneb školní rok vypukl v plné síle, včetně více a méně milých zákonných zástupců a více a méně milých organizačních novinek. Není to ale asi nic proti začátku školního roku našich synovců, kteří již druhý školní den slízli černý puntík a poznámku za špatně vedený čtenářský deník a diskuzi s paní učitelkou ohledně mističkového počítadla (čert ví, co to je, ale asi něco hodně důležitého :D).

O víkendu jsme zahradničili a řeknu vám, že jestli se něco vyplatí pěstovat, tak je to cuketa. Od začátku července nepřetržitě plodí a člověku stačí jen sbírat plody a jinak se o ni nemusí (i díky letošnímu deštivějšímu létu) zajímat. Prostě rostlina podle mého gusta! Taky jsme konečně vyvenčili našeho milého Rexe, který z toho měl radost velikou. A v neděli jsme navštívili Havlíčkův Brod, kde nás překvapil rozlehlý a velmi příjemný park Budoucnost.

  • kromě toho nás také mile překvapila kavárna Coffee Noll, kde měli jak výbornou horkou čokoládu se šlehačkou, tak cappuccino a příjemnou zahrádku k tomu
  • dostali jsme hromadu hub od našich (skoro bych to až nazvala danajským darem…), a tak zpracovávám…a zpracovávám… a zpracovávám. Čekám, kdy na nás budou zvonit sousedé, že ten houbový odér už nemohou snést – protože ano, i já sama už mám co dělat.
  • pozorujeme z okna bláznivou sousedku a jejího nového „kraše“, neméně bláznivého. Dost mě to baví a mám velké pochopení pro seniory vysedávající v okně, decentně schovaní za záclonkou. Lepší jak telenovela.

 

P.S. Kraš, z anglického crush, je dost důležitý termín současnosti. Měli byste jej znát!

Středník 4.

Je tu nový školní rok! Který bude určitě jiný, než ty předchozí a já jen doufám, že všichni ve zdraví fyzickém i psychickém přečkáme podzim a zimu a že pak už bude jenom lépe a lépe!

O víkendu jsme byli konečně na chatě na Sázavě. Vždycky mě překvapí, že i když tam člověk přijede po několika letech, je to, jako by se vrátil domů. Prostě dětství. Počasí nám sice moc nepřálo, ale ohýnek a špekáčky byly, takže za mě mise splněna!

  • Až někdy nebudete vědět co by, udělejte si výlet na zámek ve Zruči nad Sázavou. Ve městě sice chcípl pes, ale zámek je nádherně opravený, s moc hezkou zámeckou zahradou a v podzámčí se můžete projít podél Sázavy po nové cyklostezce.
  • Pro železniční a funkcionalistické nadšence doporučuji výlet do Březiny u Vlastějovic, kde je monumentální ocelový železniční most. Jak znám Vlastějovice jako své boty, tak o tomhle mostě jsem neměla až doteď tušení. A přitom je opravdu působivý!
  • Protože mě letošní zahradničení bavilo a protože děda občas trousí poznámky, že on už na to nestačí a že už to bude víc na nás, rozhodla jsem se načerpat nějaké ty teoretické poznatky a zakoupila knihu Zelenina z ekozahrady. Ano, je to místy poněkud ezo, na což mě tedy neužije, ale text je psaný s nadšením a myslím, že jako návnada zafunguje. Seriózní informace ale budu muset doplnit ještě i jinde (protože ne, do slimáků se vciťovat vážně nechci a sbírat svou moč k zalévání kompostu také ne 😀 )
  • Chystáme se besedovat! A sice s kolínským městským architektem o nové podobě Jiráskova náměstí. Jsem na jeho nápady a vizi zvědavá, protože aktuální stav je opravdu tristní a praští mě do očí pokaždé, když jdu kolem.

Krásný začátek babího léta!

Středník 3.

Jsem zpátky v práci, abych se aklimatizovala, než zase vypukne školní rok. O víkendu jsme byli ve Zlíně a vzhledem k tomu, že jsme celou sobotu strávili ve společnosti osmiletých synovců, jsem zase výrazně moudřejší co se počítačových her a youtubových videí týče 😀

  • Pokud byste chtěli nenáročnou příjemnou procházku v okolí Zlína, zkuste jít po cyklostezce k poutnímu kostelu ve Štípě. Cestou minete lázně v Kostelci a na Štípě se můžete pokochat hezkým interiérem kostela. Případně si cestu prodlužte až na Lešnou do ZOO.
  • vždy, když jsme ve Zlíně, tak toužím objevit nějaké pěkné obchůdky s designovým zbožím české provenience – prostě Zlín a design, že jo. Dlouho jsem byla zklamaná, až jsem vešla do Place mimi. Mají hodně zboží zaměřeného na ty nejmenší, ale kromě toho i spoustu dalších zajímavých věcí pro velké 🙂
  • jak jsem se minule zmiňovala o výletu do Nymburka, zapomněla jsem dodat, že není špatné zastavit se na občerstvení ve Staré rybárně. Je to hned u hradeb u Labe a jejich Phillycheese sandwich byl výborný.
  • vyšel nový Venkov a styl! Sice už mě baví o něco méně, než když jsem s ním začínala, ale pořád je listování v něm takovým tím ideálem klidného odpoledne s kávou a časopisem.

Středník 2.

Do konce prázdnin zbývají už jen dva týdny! V sobotu jsme oslavili babiččiny osmdesátiny – a to v kempu v jižních Čechách, kam moji prarodiče jezdí od roku 1969 a nejprve tam brali svoje dcery a pak nás všechny vnoučata. Pro babičku to bylo velké překvapení, celá rodina si mezi sebe rozdělila jednotlivé úkoly a před babičkou tajila, že se něco chystá. I pro mě bylo moc fajn smočit zase po letech nohy v Hejtmanu a kochat se pohledem přes rybník na kostelíček. V neděli jsme se vydali na kolech do Nymburka, nejprve po pravé straně Labe a zpátky po levé, což už tedy nikdy více 😀 Ani vídeňský řízek nebyl tak naklepaný jako my. Z Nymburka do Pňova to je celkem ok, ale pasáž mezi Pňovem a Kolínem…ano, i po zoraném poli jsme jeli…

  • Objevila jsem další pěknou knížku – Vlak pro děti od Violy Ardone. Poválečná Itálie, příběh vyprávěný dětskýma očima, vybídne k přemýšlení. K mání v kolínské knihovně (až ji tedy vrátím 🙂 )
  • konečně jsme vyzkoušeli nakoupit v Košíku. První nákup byl trochu fail, ale dali jsme jim i druhou šanci a vyplatilo se. Přeci jen – když vám někdo donese nákup až pod nos do třetího patra bez výtahu, není to úplně od věci 🙂 Dovážejí i do vesnic kolem Kolína, což mi přijde zejména pro seniory nebo matky (otce…) na RD jako skvělá služba.
  • po opravdu dlouhé době jsme se s Martinem podívali společně na nový film The Art of Racing in the rain. Jako takhle – je to kýč jak bič, ale když máte rádi pejsky, tak je to docela milý, dojemný snímek. Ke shlédnutí na Netflixu.
  • Kolín čeká velká událost – 20.září se slavnostně otevře Bartolomějské návrší! Moc se těším až půjdu tohle nově přístupné zákoutí obdivovat!
  • Zavářím rajčata a cukety a pomalu přijde na řadu sklizeň dýní. Nedá se nic dělat, podzim už se pomalounku blíží

Středník 1.

Dlouho jsem přemýšlela, jak se s vámi podělit o malé radosti, nápady, zajímavosti, které tak postupně sbírám. Na samostatný článek nevydají, ale ráda bych si je někde uchovala… A tak mě napadlo, což takhle každou středu sepsat v pár bodech, co pěkného jsem potkala? Zkusíme a uvidíme 🙂

  • Prázdniny jsou skvělý čas pro čtení. Kupičku knížek, které jsem vám představovala minule, již mám přečtenou. Jako další odpočinkovou knížku na konec léta mohu doporučit Probudím se na Šibuji od Anny Cimy
  • Po dlouhé době jsem se vrátila ke Kreativnímu zápisníku Reného Nekudy – ideální společník do deštivých dní, kdy nevíte co by
  • Před nedávnem vyšlo nové vydání Burda Easy – kdo ví, třeba se ještě v průběhu prázdnin rozhoupu něco zkusit
  • Sklízíme naše první rajčata (letos trochu opožděně)! A tak cuketa konečně dostala kamaráda 🙂
  • Po delší době jsem zase upekla tuto naprosto jednoduchou borůvkovo-tvarohovou buchtu. Je to už čtvrtá sezóna, co ji pravidelně peču a vždycky ji sníme do druhého dne.

Krásnou druhou půli srpna!

Tohle léto…

Náprstníky kam se podíváš. A taky řebříček, zvonky a plicník. Uzobávání borůvek a čas od času pravá houbařská radost z hříbku u cesty. Balíky slámy a výhled na kostelní věž.

Náprstníky

Pot a slzy v kopci nad Harrachovem, kodrcání po kamenech na Orle a pak totální štěstí při svačině na balvanu v Jizeře kousek od Velké jizerské louky.

Vyhřívání se na pláži u Jizery a dialog sama se sebou, jestli tam opravdu vlezu nebo ne. A přestože nohy trnou zimou, nakonec se potopím, nechám tělo obejmout naprostým chladem a po pár tempech honem vylézám na kámen na břehu. A pak ještě znovu. Teplo po celém těle a skvělý pocit z toho, že nejsem žádná bábovka.

Jizera

Večerní toulání po Příchovicích mezi roubenkami, kafe s výhledem a krávy na pastvě.

 

Svatý Jan Nepomucký před starou dřevěnicí a zase ty výhledy a balíky slámy a svačina na lavičce pod rozložitými lipami. Ovce na louce, táborová výprava na cestě, slunce v zádech. Paseky nad Jizerou.

 

Sv. Jan Nepomucký

Čtení knížky na houpačce, borůvková buchta, leháro. Bublání potoka, šumění listoví. A cvrčci, kobylky, ptáci…a nakonec zářivý, magický měsíc nad lesem.

Léto jak má být!

Tohle léto mi strašně připomíná prázdninové časy mého dětství. Chvíli slunko, chvíli déšť, žádné velké tropy. Dovolená v Česku, na chalupě, bez honění za zahraniční exotikou, bez které si jindy člověk připadá jaksi out. Toulání po svých i na kole, koupání a houby, celkové zklidnění… zkuste také využít tohoto „covidového bezčasí“, kdy nikdo neví, co bude za týden, natož za měsíc, pro pár klidných dní někde v přírodě, bez velkých cílů, a zavzpomínejte na ty doby, kdy už jenom „blbé“ opékání buřtů nad ohněm s pár známými nebo výprava do lesa byl nezapomenutelný zážitek.

Výhled z Pasek nad Jizerou

 

Čtení na léto

Je to skoro až neuvěřitelné, začínají prázdniny! Kvůli koronaviru jaro tak divně proklouzlo mezi prsty, tak doufejme, že léto se naopak vydaří a  parádně si ho užijeme- byť možná místo u moře u jihočeského rybníka. A ke správným prázdninám patří hromady knih, které čekají na to, až je budeme číst na dece na louce nebo na lehátku pod slunečníkem. A pokud nevíte, po čem sáhnout, níže je pár tipů na knížky, které jsem v posledních měsících přečetla já a zaujaly mě:

  • Návrat jadranské snoubenky – Blanka Čechová: Druhý díl z chorvatské trilogie. Za mě ideální letní čtení, lehké, vtipné, s trochou toho ona a on. Odpočinete si, zasmějete se a možná si po dočtení otevřete nějaké dobré víno a večer na terase si užijete jako správný Dalmatinec.
  • Než pravda vyjde najevo – Tošikazu Kawaguči: Ano, také druhý díl, který nás vrací do kouzelné kavárny v Tokiu, kde lze cestovat v čase. Tentokrát služeb kavárny využívají muži a za mě možná ještě povedenější než díl první. Pohladí po duši, pro mě to byla ideální četba před spaním v těžkém období, které mám za sebou.
  • Šikmý kostel-Karin Lednická: Toto naopak lehké čtení rozhodně není. Přelom 19. a 20. století, Karvinsko, horníci a jejich těžký život. V souvislosti s aktuálním děním v Darkově si člověk říká, že tam to není lehké v žádné době… Čte se jedním dechem a mě rozhodně nalákala k tomu tento kraj někdy navštívit.
  • Prázdniny v Evropě – Ladislav Zibura: Princ Ládík tentokrát cestuje po Evropě! A to se hodí, protože do Číny ani Ameriky se ani my letos asi nevydáme… Za mě povedenější než předchozí Gruzie s Arménií, a to zejména proto, že Ládík méně pije, za to nám přináší více faktografických informací. Zasmějete se, odpočinete si a poděkujete za to, že žijete v naší obyčejně neobyčejné Evropě.
  • Láska na první steh – Tilly Walnes: A jeden tip mimo beletristický žánr:) Zábavná, názorná učebnice šití vlastního oblečení z tkaných textilií. Takže až bude pršet, můžete se začíst a rovnou pak pustit do tvoření 🙂 Sukně níže je ušita podle této knížky…tak třeba vás naláká… 🙂
Vlastnoručně šitá sukně dle Tilly Walnes

 

Krásné prázdniny! Odpočiňte si, buďte na sebe hodní, nechtějte stihnout všechno a radujte se z maličkostí!

DIY námořnická taška

Když mi není dobře… když je potřeba odklonit myšlenky od kolotoče lítosti, smutku, vzteku…když si chci udělat radost… věnuju se činnostem, které zaměstnají mysl i tělo, které poskytnou zadostiučinění ve formě hmatatelného výsledku. Ať už se jedná o šití, pečení, sázení rostlin… Abych měla svoje malé radosti pěkně pohromadě, občas si tu odložím nějaký ten svůj počin. Dnes námořnickou tašku na nákup nebo třeba k vodě.

diy námořnická taška
diy námořnická taška s podšívkou

Použila jsem dva kusy látky s plachetnicemi, dva kusy látky s proužkem + menší kousek na vnitřní kapsičku a dva kousíčky na ozdobu ve švu (tedy původně to měl být stahovací batoh a ozdoba měla být průvlek na šňůru :), ale pak se mi nějak víc líbilo nechat to být jako tašku). Také jsem se poprala s výzvou jménem průchodky (bylo potřeba prorazit čtyři vrstvy poměrně tuhé látky) a na ucha jsem použila lano. Taška se příjemně nosí a je tak akorát velká. Příště bych jí asi udělala ještě i dno a možná ji sešila tak, aby byla oboustranná a švy prošila červenou nití, aby byl námořnický motiv dotažen do dokonalosti 🙂