Měsíc tu bylo na blogu ticho… někdy holt člověk míní, Pánbůh mění a s těmi změnami je třeba se vnitřně vypořádat. A to chce obvykle čas.

Teď už ale máme za sebou druhou neděli adventní a já se těším na Vánoce!

Co mi zatím v adventu udělalo radost?

• Třídenní pobyt v Kořenově. Změna prostředí už proste byla nutná.
• Konečně jsem vyklidila špajz!
• Mám nakoupenou většinu dárků!
• Upekli jsme linecké a marokánky (které už jsou, jaksi, téměř sežrané…)
• Ušila jsem ze zbytku látky vánoční ubrus na náš konferenční stolek
• Každodenní vybírání dárečků z Mixit adventního kalendáře (jenom teda nechápu, proč se skoro do všech vánočních pochutin musí cpát skořice, chjo…)
• Že už zase funguje knihovna – protože já teď čtu!

Co se čtení týče, tak mohu doporučit:

• Hajný a já, Kantorka a já, oboje od Evy Bešťákové, kolínské rodačky. Jsou to oddychovky, Kantorka a já se odehrává v Kolíně a z velké části na kolínském gymnáziu léta páně 1958. Takže pro absolventa místního osmiletého g. tak trochu must-read 🙂
• Tramvaj do stanice touha – Tennessee Williams – velmi známá divadelní hra v knižní podobě. Je dojemná a opět nám připomíná, že není dobré soudit někoho, v jehož botách jsme nechodili. A pak taky, že alkohol naše trable nevyřeší, spíš naopak.
• Nebe nad Jemenem – Tomáš Šebek – popis měsíce v Jemenu v nemocnici Lékařů bez hranic. Rozšiřuje obzory nejen o aktuálním jemenském konfliktu, ale také o práci chirurga.
• Ten, koho přece znám – Mike Gayle – taková taktrochu knižní obdoba Nedotknutelných. Pozitivní vyznění je do současné doby fajn!
• Inženýr lidských duší – Josef Škvorecký – ten mi právě leží rozečten na prvních stranách na nočním stolku. Každopádně na další setkání s Danym se moc těším!

Krásný advent!