Půlka prázdnin je skoro tu. Začíná se o něco dříve stmívat, cukety jedou jak o život, rajčata pomalu začínají mít barvu a některé dýně jsou už oranžové (jiné tedy teprve kvetou…). No, srpen je za humny.

• slavíme Martinovy kulatiny, a tak jsme se po dlouhé době vybičovali k přípravě sushi, pekla jsem quiche a po sto letech jsem také udělala tiramisu. Mňam!
• vyzkoušela jsem další recepty z Biokuchařky, resp. Bioabecedáře. Rozhodně mohu doporučit cuketovou koprovku s jáhlami, která chutná jako “opravdová” koprovka a to pěkně prosím bez smetany a bez mouky. A pro návštěvu jsem pekla tvarohový ovocný koláč s polentou, který také nebyl vůbec špatný.
• co se cukety týče, už ji zase jedeme skoro každý den – pečená, jako “špagety” na pánvi s rajčaty, česnekem a kuskusem, zapečená ve formě lizebabu, ratatouille, plněná mletým masem… miluju ji.
• mám zranění! Aneb psovovodovo prokletí – couračka. Před dvěma měsíci si o ni spálil nohu Martin, tentokráte já a dost blbě. No, než se vdám, snad se mi to zahojí.
• po snad půl roce jsem zasedla opět ke stroji. Jednak jsem Siroušovi sešila novou deku a druhak jsem ze zbytků látky vytvořila “praporkovou girlandu”. A jo, nezapomněla jsem to úplně.
• na zahrádce mi konečně začíná kvést můj květinový záhon. Půlku ho sice zabrala dýně, ale ve zbývající části mi kvete měsíček, hvozdík (tedy aspoň žiju v tom, že je to hvozdík), sléz a černucha. Vysela jsem tam tehdy jakýsi letničkový mix, a tak je pro mě každý květ překvapením, protože vůbec nevím, co v tom mixu bylo.

Zítra nás čeká zmrzlina v Nymburce, v pátek setkání s kamarádkou a pak už zase víkend. Mějte se hezky!