Snažím se začíst do knížky tureckého nobelisty a vždycky to chvíli jde a chvíli nejde.

Taky v práci to chvíli jde a chvíli nejde – aneb školní rok vypukl v plné síle, včetně více a méně milých zákonných zástupců a více a méně milých organizačních novinek. Není to ale asi nic proti začátku školního roku našich synovců, kteří již druhý školní den slízli černý puntík a poznámku za špatně vedený čtenářský deník a diskuzi s paní učitelkou ohledně mističkového počítadla (čert ví, co to je, ale asi něco hodně důležitého :D).

O víkendu jsme zahradničili a řeknu vám, že jestli se něco vyplatí pěstovat, tak je to cuketa. Od začátku července nepřetržitě plodí a člověku stačí jen sbírat plody a jinak se o ni nemusí (i díky letošnímu deštivějšímu létu) zajímat. Prostě rostlina podle mého gusta! Taky jsme konečně vyvenčili našeho milého Rexe, který z toho měl radost velikou. A v neděli jsme navštívili Havlíčkův Brod, kde nás překvapil rozlehlý a velmi příjemný park Budoucnost.

• kromě toho nás také mile překvapila kavárna Coffee Noll, kde měli jak výbornou horkou čokoládu se šlehačkou, tak cappuccino a příjemnou zahrádku k tomu
• dostali jsme hromadu hub od našich (skoro bych to až nazvala danajským darem…), a tak zpracovávám…a zpracovávám… a zpracovávám. Čekám, kdy na nás budou zvonit sousedé, že ten houbový odér už nemohou snést – protože ano, i já sama už mám co dělat.
• pozorujeme z okna bláznivou sousedku a jejího nového „kraše“, neméně bláznivého. Dost mě to baví a mám velké pochopení pro seniory vysedávající v okně, decentně schovaní za záclonkou. Lepší jak telenovela.

P.S. Kraš, z anglického crush, je dost důležitý termín současnosti. Měli byste jej znát!