Posledních pár dní mi vrtalo hlavou, jak že se “odborně” říká fenoménu, kdy například na někoho myslíte a on vám v tu chvíli zavolá, a tak jsem si to našla. C.G. Jung tento jev popisuje jako„příčinně nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí, které jsou ale propojeny často velmi hlubokým významem“ (zdroj Wikipedia). Současná věda je k Jungově pojetí poměrně skeptická a náhoda je podle ní prostě pořád jen náhoda.

Kromě studování pojmu synchronicita jsem zrovna také četla knihu o transgeneračním přenosu traumatu, kde autorka čtenáře vyzývá, aby propátrali svůj rodokmen. Já ten svůj znám poměrně dobře, ale i tak si říkám, že bych zas někdy mohla znovu vyzpovídat své prarodiče, dokud ještě mohu.

Další den jsem plánovala navštívit své rodiče, ale nemohla jsem od nich najít klíče, a tak jsme se domluvili, že mi je předají. Nicméně zapomněli, a tak jsem musela neplánovaně zajet k babičce s dědou, abych si půjčila klíče od nich.

Přijdu tam, babička sedí za stolem a na něm vykrámované papíry, že v nich zrovna dělá pořádek. A co myslíte, že je přímo navrchu? Křestní list mé prababičky, kde jsou samozřejmě údaje i o jejích rodičích, tedy mé praprababičce a prapradědovi.

Že by synchronicita v praxi?

To však nebylo celé. Za pár minut mi přišel email z aplikace myheritage, což je doména, kde můžete vytvářet svůj rodokmen a zároveň se propojovat s lidmi, kteří mají shodu, tedy společného předka. Profil jsem si tam založila asi před deseti lety a od těch dob tam nejsem aktivní a celkem nic mi odtamtud nechodí.

V emailu stálo, že jistý Vratislav F. potvrdil tři shody s mým rodokmenem. Hádejte jaké… ano – přesně tu mou prababičku, prapradědu a praprababičku, jejichž jména jsem si přečetla několik minut předtím v obýváku u své babičky.

A pak člověk nemá být ezo 🙂

A co vy? Máte zkušenosti se synchronicitou? Stávají se vám nenáhodné náhody často?