Leden, spolu s listopadem, považuju za své nejméně oblíbené měsíce. Zima, tma, do jara daleko… ale i tak se dá vždycky najít něco pozitivního – např. všimli jste si, že už aspoň tak dva týdny zpívají ptáci? Avšak letošní leden uplynul obzvlášť rychle a bezbolestně – snad je to tím, že na mateřské nezažívám takové to klasické “za tmy do práce, za tmy z práce”.

A jaký tedy byl můj první měsíc v tomto roce?

• Anežka měla svou první velkou rodinnou oslavu
• a taky udělala své první samostatné krůčky
• strávili jsme týden v Pardubicích na mém psychoterapeutickém výcviku
• přečetla jsem knížku The Midnight Library – čtivá, hezká, ale wow pocit se nedostavil
• KONEČNĚ máme dveře do kuchyně a koupelny (co na tom, že vestavná skříň prý až v srpnu…)
• a tím pádem nám obkladač mohl KONEČNĚ dolepit dlaždice kolem nich
• taky jsem si konečně pořídila novou podprsenku, teda vlastně dvě, a řeknu vám – po roce s kojící je to neuvěřitelný pocit 😀
• začala jsem večer cvičit (no, že bych za těch deset cvičících minut měla vybudovat nějaké svaly, to si nejsem úplně jistá, ale nějak se začít musí)
• na zahrádce nám vykvetly sněženky
• a mám radost, že na Hradě bude prezident, na kterého se nejenže dá koukat, ale dá se i poslouchat ( teda aspoň zatím…)

Hezký únor!