Středník 16.

Tak už máme polovinu ledna a mě čeká poslední týden ve staré práci… na jednu stranu se těším, že už se nebudu muset hrkat až na Zahradní město, na druhou stranu se mi určitě bude po mých milých kolegyních stýskat.

Raduju se, že máme konečně zimu i tady v nížině. Sněhu sice nejsou závěje, ale po předchozích bezsněhových letech jsem ráda i za to málo. A taky jsem ráda, že je mráz. Mám takové počasí o dost radši než pět nad nulou a déšť.

  • O víkendu jsem sčítala ptactvo… vybrala jsem si špatný čas, a tak jsem sečetla celou jednu hrdličku (přitom po ránu to u nás zpravidla žije víc – pravidelně z postele pozoruju, jak si na naší bříze hopkají sýkorky, straky a občas i nějaký ten vrabec). Pokud by vás zajímalo, jací ptáčci se vyskytují ve vašem okolí, můžete se podívat zde
  • Taky jsme se konečně byli projít u nás na Vinici. Nikdy jsem tam nebyla a přitom tam je docela hezký výhled do krajiny.
  • V novém čísle ČD pro vás se tentokrát cestuje po okolí Kolína. Nás to určitě inspirovalo k výletu k polepskému vodopádu, až bude hezké počasí.
  • S Martinem si večery krátíme sledováním relace Nové bývanie na Jojce. Nejen, že nás tak trochu škodolibě těší, že na Slovensku je situace na realitním trhu stejně špatná jako u nás, ale já začínám premýšlať po slovensky…
  • A poprvé jsem zkoušela vařit v pomalém hrnci, který jsme dostali k Vánocům. Šla jsem na jistotu, udělala jsem vývar – a byl dobrý. Tak musím vymyslet, co dalšího by se v něm hodilo připravit. Uvidíme.

Krásný zasněžený týden i vám!

Středník 15.

Jsou tu Tři králové… A na tři krále, o krok dále! Nejen co se týče denního světla, ale tak celkově. Na Tři krále se vždycky těším. Protože právě tenhle den je pro mě takovým novým začátkem, víc než Nový rok. Je to den, kdy odstrojuju stromeček, dávám pryč všechny vánoční dekorace a tím se tak symbolicky zbavuju toho starého roku. A těším se na výzvy a možnosti, které přinese rok nový. A že jich letos bude!

  • Čeká mě změna práce. Tu stávající mám moc ráda, hlavně kvůli kolektivu, ale skoro čtyři roky opravdu dlouhého dojíždění už stačily. Nezbavím se ho sice úplně, ale dost si ho zkrátím. Takže jsem zvědavá a držte mi palce, ať jsem na novém pracovišti spokojená.
  • Zvažujeme koupi pejska. I když se zdá, že covid trochu omezuje i v tomto směru, snad se nám nakonec zadaří. Byla by to sice starost, ale taky velká radost.
  • V únoru se nám má narodit neteř nebo synovec. Roli tetičky sice už trénuju na synovcích ve Zlíně, ale ty jsem poznala až jako „velké kluky“. Takže tetička miminka bude premiéra 🙂
  • Z mého tatínka se stane důchodce… (zní to teda hrozně, co? :D) To abychom už opravdu koupili ten dům a trochu ho zaměstnali 😀
  • A to nejlepší nakonec – budu se vdávat 🙂

P.S. Vidíte na té úvodní fotce to blankytně modré srdíčko na obloze? Věřím, že to je dobré znamení do toho nového roku!

 

Novoroční tipy

Máme tu nový rok! A s ním i mé již pravidelné novoroční “kulturní tipy”.
Letos teda moc kulturní nebudou, ale aspoň se s vámi podělím o tři zajímavé české produkty, které podle mého názoru stojí za pozornost.

  • Knížka Hrdinky – český počin jak víno! Kniha představuje 60 českých žen  z různých historických období, které ovlivnily běh dějin. Dílo vytvořili tři české autorky (mezi nimi Kateřina Tučková, kterou jistě netřeba představovat) a studenti plzeňské Sutnarky, kteří knihu ilustrovali. Baví mě číst si v této knížce před spaním a věřím, že může být zajímavá pro všechny, kdo mají rádi dějepis a nevšední ilustrace, ať jim je deset nebo devadesát.
  • Batoh Playbag – dlouho jsem o něm přemýšlela, v létě jsem se na něj byla podívat ve zlínském showroomu a od těch dob jsem o něm snila. Navržen i ušit ve Zlíně a vyroben z českých materiálů. Je krásný a mám z něj velikou radost. Není levný, ale protože vím, kolik práce za ním stojí, nepřijde mi cena až tak nastřelená.
  • Hostětínský mošt – obec Hostětín bude asi velmi zajímavá, byl ji navštívit i princ Charles! Mošty pocházejí ze sadů na úpatí Bílých Karpat, použitá jablka jsou staré odrůdy a nákupem moštů podporujete jejich zachování. V létě se do Hostětína určitě vypravím, nejen pro mošty!

Zkuste i vy letos objevit nějaké nové lokální výrobky – uvidíte, že vás nakonec potěší víc, než tisíc čínských serepetiček nebo než potraviny vezené přes půl světa.

A mě na oplátku potěší, když se podělíte vy se mnou o vaše oblíbené české počiny 🙂

 

Středník 13.

Advent spěje do finále, o víkendu zapálíme čtvrtou svíčku a pak už přijde Ježíšek 🙂

Dny nám plynou poklidně, zpestřujeme si je procházkami, vycházkami s kamarády, výlety, sledujeme v televizi biatlon a dlouhé večery si i nadále krátíme hraním carcassone.

  • Snažíme se chovat zodpovědně, a tak jsme s radostí zjistili, že do Kolína začal jezdit i Rohlík! Nejen, že má hodně zajímavých českých produktů, zboží vám vynesou až před dveře, ale jejich tašky se dají skvěle zužitkovat jako balící papír! Skvělý nápad, člověk si hned připadá jako ekolog 🙂
  • Martin jako náhradu za firemní vánoční večírek dostal den volna, a tak jsme jej využili k návštěvě adventní liduprázdné Prahy – protože já v centru nebyla snad rok! A řeknu vám, kdyby ta Praha vypadala takhle i standardně, tak ji budu milovat! (tedy až na ten kompletně uzavřený areál Hradu…)
  • V Praze aktuálně probíhá hra s Rychlými šípy k jejich 80. výročí – takže jestli jste jejich fanoušci, rozhodně se vydejte na Staré město hledat kolo Jana Tleskače, ježka v kleci i Mirka Dušína and his boys 🙂 Je to akce, která se asi nebude jen tak opakovat…
  • Byli jsme za kamarády na Mělníku (na vycházce venku, samozřejmě) a taky jsme slavili bratrovy narozeniny (na vycházce venku, samozřejmě) – přípitek jsme si dali kávový u Kofíkolky u lávky na Zálabí – měli jsme espresso, cappuccino a kakao a všichni jsme si pochutnali, takže můžu doporučit.
  • Jako dárek jsme dávali knížku Čarostřelec – což je historická detektivka z Jizerských hor. Údajně je čtivá a ty, kteří znají zdejší místopis, určitě potěší.
  • Sežrali jsme i druhou várku marokánek…

Krásné předvánoční dny!

Adventní radosti a knihomolské okénko

Měsíc tu bylo na blogu ticho… někdy holt člověk míní, Pánbůh mění a s těmi změnami je třeba se vnitřně vypořádat. A to chce obvykle čas.

Teď už ale máme za sebou druhou neděli adventní a já se těším na Vánoce!

Co mi zatím v adventu udělalo radost?

  • Třídenní pobyt v Kořenově. Změna prostředí už proste byla nutná.
  • Konečně jsem vyklidila špajz!
  • Mám nakoupenou většinu dárků!
  • Upekli jsme linecké a marokánky (které už jsou, jaksi, téměř sežrané…)
  • Ušila jsem ze zbytku látky vánoční ubrus na náš konferenční stolek
  • Každodenní vybírání dárečků z Mixit adventního kalendáře (jenom teda nechápu, proč se skoro do všech vánočních pochutin musí cpát skořice, chjo…)
  • Že už zase funguje knihovna – protože já teď čtu!

Co se čtení týče, tak mohu doporučit:

  • Hajný a já, Kantorka a já, oboje od Evy Bešťákové, kolínské rodačky. Jsou to oddychovky, Kantorka a já se odehrává v Kolíně a z velké části na kolínském gymnáziu léta páně 1958. Takže pro absolventa místního osmiletého g. tak trochu must-read 🙂
  • Tramvaj do stanice touha – Tennessee Williams – velmi známá divadelní hra v knižní podobě. Je dojemná a opět nám připomíná, že není dobré soudit někoho, v jehož botách jsme nechodili. A pak taky, že alkohol naše trable nevyřeší, spíš naopak.
  • Nebe nad Jemenem – Tomáš Šebek – popis měsíce v Jemenu v nemocnici Lékařů bez hranic. Rozšiřuje obzory nejen o aktuálním jemenském konfliktu, ale také o práci chirurga.
  • Ten, koho přece znám – Mike Gayle – taková taktrochu knižní obdoba Nedotknutelných. Pozitivní vyznění je do současné doby fajn!
  • Inženýr lidských duší – Josef Škvorecký – ten mi právě leží rozečten na prvních stranách na nočním stolku. Každopádně na další setkání s Danym se moc těším!

Krásný advent!

Středník 11.

Sváteční středník! Všímáte si, jak je teď přesně ten čas nádherných podzimních barev? A jak zejména v pošmourných dnech září to podzimní listí do dálky? Nádhera!

My jsme sváteční den oslavili sadbou česneku na zahrádce a kávou u rodičů bez rodičů. Vlastně jsem si říkala, že by bylo zajímavé takhle občas udělat pro druhé “kavárnu” u sebe doma – nechat jim svůj byt, nachystat pohoštění, hezky prostřít, připravit nějaký lifestylový časopis a na chvíli zmizet. Člověk by změnil prostředí a měl aspoň nějaký milý zážitek. Takže kdo chcete kavárnu u mě beze mě, hlaste se 😀

Jinak mě tento týden potěšilo:

  • dobré výsledky důležitého vyšetření
  • film Ženy v běhu – viděla jsem poprvé a byla jsem mile překvapena, že je to po dlouhé době česká komedie, kde se nechci celou dobu propadnout trapností do země. Zasmála jsem se, přišla na jiné myšlenky, účel splněn 🙂
  • nový Venkov a styl ve schránce – a v rámci tohoto časopisu recept na šumavský povidloň – kdo ví, třeba půjdu do sebe a zase po dlouhé době něco upeču…
  • balíček s látkami – i když ten úplet mě potrápil už při stříhání, takže jsem opravdu moc zvědavá, jak se vzteknu, až s ním zasednu ke stroji
  • že mám vyřešený “hlavní” dárek pro Martina
  • že jsme vyloupali velkou část nasbíraných ořechů a máme si zase co dávat do kaše
  • posun času – ať si kdo chce, co chce říká, jako se na jaře těším na letní čas, tak se na podzim těším na ten zimní. Vybízí ke zklidnění a letos tak nějak ještě víc než jindy cítím, že dřívější rozednívání už bylo potřeba a dřívější stmívání mi umožňuje víc se soustředit na svoje koníčky – četbu, šití, vaření, deskové hry…

Přeju si i vám, ať je tento týden taky plný milých malých i větších radostí a ať se nám daří užít si ten  barevný podzim jak nejlíp to jde!

Středník 10.

Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou ty týdny teď nějak čím dál náročnější… nějaké zdravotní obtíže, co dva dny změny v covidových opatření a vyhrožování mrazáky s mrtvolami, hnusné počasí (normálně mám podzimní plískanice ráda, ale tentokrát s tím vším kolem bych možná přeci jen brala trochu víc sluníčka). Ale máme tu středu a s ním středník, mé sebeterapeutické okénko k tomu zamyslet se, co hezkého mě tento týden potkalo!

  • Nevím, jestli tento týden, nebo už ten minulý, jsme si jen tak, prostě pro radost, koupili s Martinem dort v Café V Troubě. Člověk si ten život občas osladit musí.
  • Taky jsem konečně uvařila lečo. Jídlo v dětství nenáviděné, v dospělosti milované. I toho Martina jsem už zlomila a je schopný ho sníst 😀 Pokud chcete nějaké povídání o historii tohoto jídla, tak klikněte zde. Celkově zjišťuju, že kuchařky a recepty jsou taková hezky uklidňující literatura 🙂
  • Objednala jsem si látku a další galanterní potřeby, takže se teď těším na balíček, abych konečně zkusila šití z úpletů. Doufám, že až získám nějaký ten úpletový grif, otevřou se mi nevídané švadlenkovské obzory 😀
  • Mluvila jsem po dlouhé době s kamarádkou z Mělníka, měli jsme na návštěvě bráchu s přítelkyní a další kamarádka se konečně zase odhodlala nainstalovat si Tinder, takže doufám, že brzy bude nějaká perspektivní lovestory 🙂
  • V rámci podzimní vycházky v mé rodné vsi jsme nasbírali půl tašky ořechů a tyhle přírodní lupy mi vždycky dělají velkou radost 🙂
  • Telefonovala jsem s dědou a zase jsme se trumfovali v tom, co kdo uvařil (“včera jsme měli s babičkou sladkou rejži” – “vidíš, my měli převčírem švestkový knedlíky” – “ty mám ještě v mrazáku, dokonce i jabkový… a taky polívku jsem ďál, vývar, byl vynikající” – “to my jsme dneska měli dýňovou” – “dýňovou, prosimtebe, a to je sladký nebo kyselý?” :D)
  • A pokud byste si chtěli přečíst nějaký rozumný a lidský rozhovor na téma jak zvládat covidovou situaci a nezbláznit se, tak doporučuji tento článek (hlavně druhou půlku)- pan profesor Šípek je můj vyučující z výšky, nesmírně laskavý, přemýšlivý a zároveň vtipný člověk a při čtení rozhovoru jsem se úplně vrátila do posluchárny v Celetné.

Takže, moji milí, co nejsnesitelnější lockdown a jak říká pan profesor Šípek, nezapomeňte si zpívat! (doma samozřejmě, venku probůh ne, to se nesmí!)

Středník 9.

Tak máme za sebou volby a minimálně my ve Středočeském kraji se můžeme radovat… snad nám ta radost tedy vydrží, protože po Rathovi jsme si taky mysleli, že hůř už být nemůže…

Zároveň pokračuje podzimní počasí – plískanice, vítr, déšť a občas taky sluníčko, aby to nebylo jednotvárné. Sklidili jsme poslední dýně, sbíráme ořechy a naše cukety pořád rostou a rostou… neuvěřitelně vděčná rostlina!

Jinak byl tento týden ve znamení gaučinku, takže sleduju Roland Garros, na Netflixu jsem sjela německou verzi „Sing on“ – taková jakási pěvecká soutěž, blbost nesmírná, ale co by člověk neudělal pro procvičení němčiny 😀 -, asi po roce jsem navázala na seriál o britské královské rodině The Crown a těšila jsem se z nového Venkov a styl.

Pořád se odhodlávám k otevření půjčených knížek z knihovny, ale protože se obávám, že to nebude veselé počtení, moc se mi do toho v této už i tak depkové době nechce. Kdybyste měl někdo tip na hezkou veselou knihu, která nebude úplně primitivní, sem s ním!

Radost mi tento týden udělala také milá zpráva od jednoho mého bývalého klienta, sedmdesátiletého lékaře se zajímavým životním příběhem…stejně je to zajímavé, jak si člověk občas sedne s někým úplně odlišným-věkově, temperamentově… A druhou milou věcí bylo náhodné objevení naskenovaných fotek mých předků na jedné opuštěné flešce při hledání něčeho úplně jiného…

Hezký týden a radujte se z maličkostí!

 

Středník 7.

Je tu podzim! Období dýňových polévek, pečených brambor a jablečných štrúdlů!

Pro mě byl tento týden ve znamení pokračující neschopenky s jen omezenými vycházkami. Stihli jsme se alespoň podívat na nově otevřené parkány u Bartoloměje u nás v Kolíně – je to další hezké zákoutí, které tu máme a mně osobně se nejvíce líbí, že zase o něco více vynikne majestátnost toho našeho chrámu, který je tak trochu neprávem opomíjený. Protože takhle nádherný gotický kostel nemá každé město. Ještě by to chtělo zrekonstruovat Radimského mlýn ( a tedy trochu jiným způsobem, než jak vypadá aktuální „sídlištní“ studie) a Jiráskovo náměstí u nás na Zálabí a z Kolína bude normálně výstavní město! 🙂

  • v Kolíně bude v sobotu na náměstí Vinný košt – kdo se chystáte, chovejte se prosím zodpovědně, ve frontách se nelepte na ostatní a dodržujte základní hygienu.
  • začínám si sepisovat seznam knížek, které by mi mohl přinést Ježíšek. Zatím mezi nimi je Zuzanin dech od Jakuby Katalpy, Burial Rites od Hannah Kent a Educated od Tary Westover (ta sice vyšla v češtině, ale údajně je zajímavější příběh než styl psaní, takže v angličtině budou případné amatérské větné konstrukce kdyžtak méně bolet 🙂
  • pekla jsem tuhle ořechovou bábovku a zase nezklamala. Řadím ji mezi oblíbené stálice podzimní kuchyně.

Krásný podzim!

Středník 5.

Snažím se začíst do knížky tureckého nobelisty a vždycky to chvíli jde a chvíli nejde.

Taky v práci to chvíli jde a chvíli nejde – aneb školní rok vypukl v plné síle, včetně více a méně milých zákonných zástupců a více a méně milých organizačních novinek. Není to ale asi nic proti začátku školního roku našich synovců, kteří již druhý školní den slízli černý puntík a poznámku za špatně vedený čtenářský deník a diskuzi s paní učitelkou ohledně mističkového počítadla (čert ví, co to je, ale asi něco hodně důležitého :D).

O víkendu jsme zahradničili a řeknu vám, že jestli se něco vyplatí pěstovat, tak je to cuketa. Od začátku července nepřetržitě plodí a člověku stačí jen sbírat plody a jinak se o ni nemusí (i díky letošnímu deštivějšímu létu) zajímat. Prostě rostlina podle mého gusta! Taky jsme konečně vyvenčili našeho milého Rexe, který z toho měl radost velikou. A v neděli jsme navštívili Havlíčkův Brod, kde nás překvapil rozlehlý a velmi příjemný park Budoucnost.

  • kromě toho nás také mile překvapila kavárna Coffee Noll, kde měli jak výbornou horkou čokoládu se šlehačkou, tak cappuccino a příjemnou zahrádku k tomu
  • dostali jsme hromadu hub od našich (skoro bych to až nazvala danajským darem…), a tak zpracovávám…a zpracovávám… a zpracovávám. Čekám, kdy na nás budou zvonit sousedé, že ten houbový odér už nemohou snést – protože ano, i já sama už mám co dělat.
  • pozorujeme z okna bláznivou sousedku a jejího nového „kraše“, neméně bláznivého. Dost mě to baví a mám velké pochopení pro seniory vysedávající v okně, decentně schovaní za záclonkou. Lepší jak telenovela.

 

P.S. Kraš, z anglického crush, je dost důležitý termín současnosti. Měli byste jej znát!