Anežka – z řeckého hagné – čistá, neposkvrněná. Jinou variantou je Agnes.
Koukáme na sebe už týden ♥️
Naše duhové dítě, které si k nám hledalo cestu trochu krkolomně, ale nakonec ji přece našlo.
Tak ať je nám spolu dobře!
Anežka
Středník 45.
Za devět dní je Štědrý den! Neuvěřitelné! Stromeček už máme ozdobený, dárky zabalené, zbývá mi koupit poslední dva, vánoční pohledy poslané… jenom s tím úklidem nám to hapruje 😀 Respektive vánoční úklid jsem dělala už v listopadu, akorát nám to uklizené a čisté do dnešních dnů nevydrželo. No, co už.
- letos poprvé jsem se rozhodla upéct štolu, tak jsem zvědavá, jaká bude, až se rozhodneme ji ochutnat
- taky chci ještě upéct marokánky a pořád se k tomu nemůžu dokopat
- dokončila jsem šicí projekt “rukávník” a konečně zaobroubila vánoční ubrus. Tak se mohu, až bude chuť a čas, vrhnout do něčeho dalšího
- zimní večery si i nadále krátím čtením – aktuálně mám ve čtečce Šeptuchy, ale pořád nějak nevím, co si o tom myslet…
- a taky sleduju pořad Tlouštíci – intelektuální zábava to úplně není, ale tak musím čerpat inspiraci na to povánoční hubnutí
- po tisíci letech jsem zase otevřela Netflix a našla si německý film – Isi a Ossi – a je to taková lehká oddychovka, fajn k procvičení němčiny
- na bytě nám pokračuje zedník, máme sundané ty radiátory, které chceme vyměnit, pomalu postupuje repase dveří a dolaďujeme plán kuchyně.
- a místo vánočních večírků mám s kamarádkami vánoční online hovory a pevně doufám, že příští rok už se vrátíme konečně k normálu. Kéž by!
Hezké předvánoční dny!
Středník 44.
Je tu advent! Mně tedy vánoční nálada zatím úspěšně míjí, ale doufám, že s tím, jak se ochladilo a občas sněží, adventní naladění postupně přijde. Jak jste na tom vy?
- vybičovala jsem se k vánoční výzdobě – snažím se být i přes Vánoce na udržitelné vlně, a tak mám svou zásobu milých vánočních dekorací, které používám rok co rok a jen si vždycky přidám něco “homemade” – letos sklenici s cukrem na dně, což je imitace sněhu, svíčkou a jehličím – a nevypadá to snad blbě 🙂
- taky jsem zadělala na linecké a vanilkové rohlíčky a po večerech mě tedy čeká pečení cukroví, na což se celkem těším. Plánuju ještě marokánky, což je můj majstrštyk, a oříškové hvězdičky, které taky zbožňuju. Vyšší ambice zatím nemám.
- konečně jsme objednali dlaždice do koupelny a máme skoro vybranou i dlažbu do chodby a kuchyně, juch!
- dlouhé zimní večery si krátím šitím – ušila jsem prošívanou mini deku a na dokončení čeká rukávník. A taky vánoční běhoun na stůl, který potřebuju začistit.
- a protože teď blbě spím a jít spát dřív jak v 11 nemá cenu, tak čtu – přečetla jsem Věci, na které nastal čas od Petry Soukupové a mohu doporučit. Je to sonda do (bohužel) běžné rodiny, je to čtivé a člověk v ledasčem pozná sám sebe anebo někoho z okolí. Myslím, že je dobré si občas něco takového přečíst a uvědomit si, na co si ve vztazích dávat pozor, abyste nedopadli stejně jako hlavní hrdinové.
Hezký advent!
Středník 43.
Půlka listopadu je za námi a já mám dojem, že vůbec nestíhám. Že mi ty dny teď tak nějak proplouvají mezi prsty, jeden rychleji jak druhý.
Řešíme hlavně byt – elektrikáři mají své v této fázi hotové, příští týden nastupuje instalatér, pak pán na renovaci dveří, pak zedník…objíždíme koupelnová studia a vybíráme obklady, taky řešíme dlažbu, sbíráme inspiraci na kuchyň, občas se u toho pohádáme, blázinec. Do toho nás čeká (snad) další významná událost, o které já po neblahých zkušenostech radši moc nemluvím, ale zařizování a přemýšlení je kolem toho taky dost. A Sirius je v pubertě, což konkrétně u něj znamená, že nám je za zadkem víc než jindy, trochu testuje hranice a má spoustu energie.
- mám za sebou další část psychoterapeutického výcviku a je až s podivem, že jsme se tam nikdo nepromořil. Stejně tak mám za sebou další den psychologa ve zdravotnictví.
- napsala jsem si Ježíškovi – protože je to neuvěřitelné, ale za deset dní začíná advent
- škoda, že nechodím do Lidlu – sbírají se tam teď nálepky na hrníčky Thun a uměla bych si vybrat
- v rámci sbírání inspirace jsem se byli podívat v kuchyních Sykora (ach) a zamilovali jsme se do pracovní desky z technického kamene (achach). To jsou pak ty chvíle, kdy člověk trochu závidí těm, co o tom nemusí jen snít, ale mohou si to bez výčitek svědomí koupit
- a nedá mi to nepostěžovat si na paní z prodejny vchodových dveří, která se nám snažila celkem urputně vysvětlit, že přeci nemusíme vůbec řešit zvenku obložky, protože to “vy doma nevidíte”. Jasně, jen se na to musí koukat sousedi a já, pokaždé když jdu domů… začínám chápat, proč veřejný prostor často vypadá, jak vypadá.
- ale abych skončila pozitivně – začíná období balíčků! A taky kurýra z PPL (Martine, nečti! 🙂 Co je lepší, než když vám přijede dáreček (co na tom, že ve finále pro někoho jiného nebo z lékárny) a předá vám ho usměvavý sympatický mladý muž (co na tom, že dokud jsem ho vídala jen s rouškou, bylo to o něco zajímavější…)? 🙂
Krásné balíčkové období!
Moje babička
Měla jsem to velké štěstí, že jsem až doteď měla všechny čtyři prarodiče. Ve 33 letech si užívá tenhle luxus málokdo. V pondělí, 1.11.2021, mi ale umřela moje babička Marta. Několik dlouhých let zápasila s alzheimerem (a my tím pádem často s ní), a tak už člověk občas nevěděl, co je babička a co je její nemoc. Posledních pár měsíců navíc už nemohla být doma – a když jsem ji viděla před prázdninami v léčebně, věděla jsem, že to je asi naposled.
Moje babička neměla jednoduchou povahu a bůhví, čím to bylo. Tím, že velkou část dětství strávila po nemocnicích? Že nejútlejší dětství prožila ve válce a protože asi byla citlivější, až do dospělosti si z toho nesla děsy? Vrozenými povahovými rysy? Že si možná její temperament nesedl s temperamentem její matky?
Umím si představit, že život s ní nemusel být vždy pohodový (a dokonce si myslím, že ani pro ni samotnou ne). A taky vím, že chtě nechtě jsem po ní leccos zdědila nejen vzhledem ale i povahou (ach, kéž bych si nepamatovala co mi kdo kdy řekl a jak se u toho tvářil ještě dvacet let poté!). Myslím, že jsem jí lecčím lezla na nervy – bojkotovala jsem růžové oblečky, které by mi byla bývala ráda šila. Nesdílela jsem její pečlivost a v něčem až přehnanou posedlost hygienou a na její proslovy jsem tak schválně provokativně odpovídala, že mě se tohle téma netýká, protože já budu mít služku. Což ji teda vždycky zaručeně rozčílilo. Stejně jako to, když jsem ji opravovala, že se neříká “žlička” ale “lžička”. A taky jsem byla asi jediná z rodiny, kdo jí uměl (aspoň trochu) odporovat.
Ale jinak, jinak to byla prostě babička. Hrála s námi do úmoru Člověče, nezlob se. Starala se o nás, když jsme byli nemocní. Když jsem u nich problila večer i noc až takovým způsobem, že o půlnoci přispěchala dětská doktorka, krmila mě pak po lžičkách černým čajem a co chvíli ke mně vstávala. Vyvářela nám, co jsme si poručili. Taky nám pekla k narozeninám výborný ananasový dort. Ušila mi spoustu krásných věcí na panenky. A občas něco na mě – dodneška si pamatuju, jak jsem měla ráda, když mi brala míry, špendlila na mě látku a občas se mě u toho tak letmo dotkla. Balila hory věcí na chatu, abychom se tam měli jako v bavlnce, z čehož jsme mívali děsnou bžundu a v dospívání oči v sloup. A když se usmála, tak byla prostě krásná.
Možná, že babička neuměla vyjadřovat svoje city vřelým objetím a spoustou něžných slov. Ale rozhodně se snažila nám vnoučatům dávat svoji lásku najevo svou péčí o nás – vařením, pečením, sladkostmi, podstrkováním peněz, hleděním na to, abychom „měli dostatek“.
Takže, moje milá babi, ať je Ti na onom světě dobře. Ať jsi tam konečně šťastná, spokojená, ať tam nalezneš svůj klid. Já na Tebe budu často vzpomínat a tajně doufat, že ten tvůj úsměv, že ten jsem taky trochu zdědila 🙂
Středník 42.
Tak to byl týden! Breaking news ohledně prezidenta, ve škole máme půlku tříd v karanténě a já byla po půl roce dva dny úplně sama doma neb Martin se Siriusem byli ve Zlíně.
- přečetla jsem Prokletý kraj od Klevisové – moje první seznámení s autorkou – a nebylo to vůbec špatné
- opět jsem experimentovala s vařením (využila jsem nepřítomnosti Martina a udělala jsem si cizrnovo-bramborovou polévku) i pečením ( bezlepkové muffiny z jáhlové a rýžové mouky)
- začínáme nakupovat vánoční dárky
- konečně jsem vyřadila oblečení, které je sice pěkné, ale já ho nenosím, a poslala ho chudým. A je to tedy úleva nemuset už na něj v té skříni koukat
- ušila jsem sobě i Martinovi čepici 😀 jako něco ještě je potřeba vychytat, nit z Lidlu, která se věčně rvala mě taky stála dost nervů, ale modely jsou to nositelné, obzvlášť za tmy se psem 😀
- a totálně ujíždím na jablkách zakoupených v žabonoských sadech. Mňam!
Hezký týden!
Středník 41.
Je tu říjen! Podzim v plném proudu! Pomalu se barví listí, ráno vstávám téměř do tmy, začal čas čajů typu rooibos a šípkového nebo lípy… vytáhla jsem teplejší šály na ranní cesty na vlak a koupila si novou zimní bundu. A ráno si užívám pohled na válející se mlhu na Labi.
- o minulém víkendu jsme byli zase trochu kulturní a k našemu měsíčnímu výročí sňatku jsme se vrátili zpět na místo činu – v evangelickém kostele ve Velimi totiž byl varhanní koncert našeho svatebního varhaníka. Tento víkend jsme byli pro změnu v Klánovicích na oslavě švagrové.
- pomaloučku, polehoučku začínám odlehčovat náš byt od nepotřebných věcí – vyházela jsem bordel z polic v koupelně, zbavila se různých „pokladů“ ve špajzu a chystám se na další krámy. Taková malá předpříprava před budoucím stěhováním.
- sklízíme víno na naší nové zahrádce. A já tamtéž i nadále sklízím krásně voňavé růže
- rekonstrukce našeho nového bytu je v plném proudu – bourá se, elektrikáři vytahují dráty, instalatér a parketář se byl podívat, zítra přijde zedník a obkladač…
- nějak nevím co číst… Martinovi jsem půjčila v knihovně Grandhotel Evropa, ale pro sebe jsem si nedokázala vybrat – máte nějaký tip na lehkou, ale ne úplně blbou knížku?
Hezký podzim 🙂
Středník 40.
A než jsme se nadáli, je tu zase středa… taky vám přijde, že ten čas letí snad čím dál rychleji? Užili jsme si pár dní pravého babího léta a dneska pro změnu máme pravý podzim… My jsme sklidili dýně, zlikvidovali cukety a rajčata a čas zahradničení je tak pro nás letos vlastně u konce. A tak se můžeme už plně soustředit na nový byt, máme od statika posvěcené drobné úpravy dispozice a čekáme ještě na posvěcení od instalatéra. A pak to vypukne!
- o víkendu jsme si udělali malý výlet na zámek Kačina a zkonstatovali jsme, že je velká škoda, že nás zatím nenapadlo dojet si tam na kole
- pokračuji v pečení – poprvé v životě jsem se rozhoupala použít cuketu i do sladkého a upekla jsem cuketovou bábovku. Taky zpracovávám jablka, takže jsem vyzkoušela další jablečný koláč a mohu doporučit
- vyzvedla jsem si občanku a pas s novým příjmením, a tak pokračuji v přerodu své identity…
Hezký začátek října!
Středník 39.
A je tu oficiálně podzim! Začátek podzimu mám moc ráda – barevné listí, teplé světlo, sklizně ovoce a zeleniny…
- o víkendu jsme si s Martinem konečně našli čas sami pro sebe a dojeli si na oběd do Chateau Kotěra v Ratboři – a byli jsme moc spokojení
- na naší nové „bytové“ zahrádce jsme sklidili jablka – celých 6 ks! 😀 V létě to vypadalo, že jich bude hrozně moc…ale pak začala záhadně hnít… a dneska, při jejich zpracování jsem zjistila, že nám je žrali – škvoři! Každopádně jsem z této úrody upekla francouzský jablečný koláč, čímž oficiálně zahajuji sezónu štrúdlů a pájů.
- také pořád bojuji s tím, jak zpracovat cukety… loni jsem je zavářela a i když jsem je nakonec zužitkovala, nebylo to úplně ono (prostě se „rozblemcaly“). Tak letos zkouším naložení do oleje a uvidíme…
- a příští víkend nás čeká dýnobraní na naší druhé zahrádce – vypadá to, že budeme mít co dělat, abychom tu nadílku do Vánoc zkonzumovali (pak už standardně nemůžu dýni ani vidět)
- náš Sirius slaví 10 měsíců, puberťák jeden! Byl konečně na celodenním hlídání, jehož součástí bylo i to, že se účastnil prací na zahrádce s dědou a tátou. O dva dny později mi volal děda, jak se mám, a jen tak mezi řečí se mě ptá: „A neměl pes náhodou průjem?“ (náhodou trochu měl) „Jemu strašně šmakovaly ty planý broskve, tak jsem mu dával…“ (aha, tak už víme 😀 )
Hezký konec září!
Středník 38.
Po měsíci a půl jsem tu zpět se svými středečními, respektive pátečními, postřehy! Kvůli plánování svatby a rozvahám o rekonstrukci bytu jsem na ně neměla předtím úplně náladu. Je toho teď vůbec nějak hodně… do všeho blázince mi začal kurz psychologa ve zdravotnictví, „moji studenti“ si ke mně po prázdninách také našli cestu velmi snadno a v hojném počtu, lítám po doktorech, a tak se nestačím divit, že už máme půlku září pryč…
- na zahrádce jsme už definitivně pohřbili rajčata – plíseň nakonec zvítězila. Ale něco jsme z nich měli a teď už se těšíme na sklizeň dýní. Máme letos hlavně máslovou a jsme napjatí, jestli nám během září stihne všechna dozrát.
- měli jsme spoustu švestek, a tak jsem poprvé v životě zkusila udělat povidla, v pomalém hrnci a výsledek snad ok :). A taky už přišel na řadu švestkový crumble a švestkové muffiny
- dále jsem si pořídila novou kuchařku od Florentýny – jmenuje se Merendy v zástěře. A přestože už Florentýnu dávno nežeru tolik jako dřív, pravdou je, že její kuchařky rozhodně motivují k vyzkoušení spousty receptů. A taky se dobře čtou 🙂
- po asi tisíci letech jsem sedla k šicímu stroji a ušila si podzimně-zimní sukni z úpletu. Mám už jednu ušitou z loňska, z lehčí látky, a teď se mi náramně hodí, a tak jsem si řekla, že bude fajn mít i teplejší verzi
- Sirius byl poprvé v Praze – zvládl pobyt u Martina v kanceláři i procházku po rušné ulici s tramvajemi, takže další položka v jeho výcviku odškrtnuta
- A koupila jsem si diář na rok 2022 – což znamená jediné – než se nadějeme, budou tady Vánoce!
Tak hezké září!