Jeden rok


Dneska je to právě rok od chvíle, kdy jsem poprvé spatřila svou holčičku. Rok od toho, kdy jsem seděla na chodbě u Apolináře a ještě nevěděla, jestli to bude Anežka nebo Jindřich. Kdy jsem ležela na monitorech, zodpovídala do toho dvacet tisíc otázek sestrám a vůbec netušila, co mě vlastně čeká.
Rok od toho, kdy jsem myslela, že ten císařský řez nepřežiju, protože mi blbě zabrala anestezie, a tak jsem místo bondingu místama upadala do bezvědomí. Rok od několila šílených dní na šestinedělí, kdy kvůli covidu nebyly žádné návštěvy, a to ani otce a já měla navíc na pokoji Vietnamku, která nemluvila jinak než vietnamsky.
Ale taky rok od chvíle, kdy jsem se stala mámou, kdy jsem poprvé uviděla tu svou miniMartinku a kdy jsem pochopila, že už nic nebude jako dřív.

Takže krásné narozeniny, milá Anežko! Díky, že jsi!

Z deníku zahrádkáře

Když jsem kupovali náš byt, bylo pro mě hodně důležité, že má zahrádku. Původně jsem vůbec netušila, že ji budu využívat k pěstování něčeho jiného než bylinek. Chtěla jsem tam hlavně rekreovat sebe, psa a dítě. Ale díky sousedům a jejich pár připraveným záhonům, které nám nabídli k využívání, se z nás stali větší pěstitelé, než jsme očekávali.

S Anežkou mám sice času pomálu, ale upřímně řečeno, každodenní večerní zahradnická půlhodinka po uspání dítěte pro mě byla přes léto největším relaxem za celý den. Večer, zpěv ptáků, tlumené hlasy sousedů znějící z otevřených oken, červánky a celá velká zahrada jen pro sebe – boží. A co teprve ta radost z vlastních výpěstků! Kdo nepěstoval, nepochopí  🙂

Vysadili jsme – jako o rok dříve u dědy – rajčata a cukety. Rajčatům se letos dařilo skvěle, teprve minulý týden jsem musela dvě kvůli plísni zlikvidovat, ale zbytek frčí dál (uvidíme tedy, jak to bude po tomto deštivém týdnu). A na běžnou denní spotřebu jsme tak byli samozásobení a dokonce jsme zavařili i pár skleniček passaty.

Cukety jsem dala tři, dvě žluté a jednu zelenou. A zelená teda nestála vůbec za nic. Žlutými jsme ale byli zazásobeni tak akorát a letos mám po mnoha letech pocit, že nejsem cuket přejedená na tři roky dopředu (pravda, pár jsem jich rozdala a pár bohužel vyhodila, protože nevydržely pobyt v lednici).

Čeho jsme měli ale opravdu nadúrodu, to jsou zelené fazolky. Měla jsem je letos poprvé a vůbec jsem netušila, že z takových pidikeříků může být tolik lusků! Takže jich mám plný mrazák, dělala jsem je na tisíc způsobů a když už měl Martin pocit, že jich máme právě dost, tak jsem je aspoň propašovala do polévky 😀 Navíc spousta lidí má vůči fazolkám určité předsudky a tak se trochu hůře rozdávají… no, příští rok se musím rozhodně při jejich výsevu krotit.

Taky jsme měli trochu hrášku – ale ten jsem vysela pozdě a jak už pak začlo být vedro, tak se mu přestalo dařit. Aktuálně začínám sklízet ředkvičky, které jsem dala po něm. A semínka špenátu mi asi sežrali ptáci, nebo nevím, protože z toho není vůbec nic.

Kromě těchto klasických plodin pěstuju i kytky k jídlu – lichořeřišnici a měsíček. Lichořeřišnice původně vypadala na umření, ale nakonec se vzchopila a daří se jí skvěle a její květy jsou i pastva pro oči. No a měsíček je měsíček, tomu se daří snad vždy a všude. Kromě jedlých květin mám i záhon cinií, po předchozích majitelích jsme podědili meduňku a od sousedů jsme měli k dispozici ostružiny. A taky jsme sklidili malou tašku jablek z naší jabloně. Hroznového vína máme spoustu. A u dědy na nás čeká pár dýní (ale ty jsou letos tedy prachbídné).

Sumasumárum, nečekala bych, že na takové pidizahrádce toho vypěstujeme tolik a bude mi to dělat takovou radost 🙂 Příští rok chceme ještě zasadit pár keřů (rybíz, možná angrešt nebo rakytník). A taky bych chtěla záhony ještě více optimalizovat (např. mezi rajčata cibule, bazalka apod.) a využít je i víc na jarní zeleninu. A opět více využívat i dědovu zahrádku. No, uvidíme.

Zahradničení zdar!

 

5 věcí, které mám obzvláště ráda v našem novém bydlení

Docela dlouho jsem vás tu ubavovala v rámci středníků tím, jak rekonstruujeme byt. A já právě teď sedím s čajem u našeho kuchyňského okna a kochám se pozdně letním večerem. A přemýšlím, které věci mám na našem novém bydlení obzvláště ráda.

1) na prvním místě jednoznačně výhledy. Z ložnice a pracovny vidíme Krkonoše, za dobrých podmínek i Sněžku. A taky zelený plácek se vzrostlými lipami. Z kuchyně a obýváku koukáme do zahrad – do té naší, i do spousty dalších, které kaskádovitě navazují.

2) zahrádka – ta naše ještě není dodělaná, ale využíváme kus sousedovic zahrádky a pro mě je to skvělý relax jít po uspání dítěte sklidit úrodu, zalít, podívat se, co kvete. Navíc to tu mají dost v oblibě i ptáci a různý hmyz, tak je vždy co pozorovat a co poslouchat. Jak řekl jeden z našich řemeslníků: “máte to tu jako na vesnici”.

3) sousedi – nechci nic zakřiknout a víme, jak to se sousedskými vztahy bývá, ale zatím je to tu fajn. Všechny známe, s každým se dá něco prohodit.

4) prostor – nejde jen o metry čtvereční, ale o celkový pocit. Vysoké stropy, velká okna. A pořádný sklep.

5) kuchyň – z původní špeluňky, o které jsme týdny a týdny přemýšleli, jak z ní udělat smysluplný prostor, se nakonec vyloupla funkční a příjemná místnost, kde nejen rádi vaříme, ale kde i rádi vysedáváme po večerech. A povídáme si a z okna pozorujeme srpek měsíce plující nad sousedními domy a zahradami…

 

 

Červen

Je tu červen, ach! Červen je měsíc plný vůní, které ve mně vyvolávají neurčité vzpomínky a melancholické pocity.
Kvete jasmín – a když projdu pod jasmínovým keřem, cítím závan blížících se prázdnin; zkouškového; Erasmu a ještě něčeho, co neumím pojmenovat. A taky kvete lípa, hotová aromaterapeutka, a růže a bez…

S hezkým počasím jsme se taky rozcestovali – byli jsme na pár dní v Mariánkách, ve Zlíně, na svatbě v Klánovicích. Čeká nás dovolená v Kořenově (po víc jak roce!).

Dál pracujeme na bytě – dáváme do kupy zahrádku (no, hlavně Martin dává) a přestěhovali jsme zas pár věcí ze starého bytu.

Já i nadále čtu knížky z knihobudky – je to pro mě zajímavá výzva. Kombinuju tak četbu klasiků (aktuálně Heinrich Mann a Profesor Neřád) a lehkých románků pro dívky ze 70. let (naposledy Michaela od Klevise). Zkuste to někdy taky 🙂

A Anežka roste jako z vody, co nevidět začne lézt, včera jsme měli první příkrm a trochu bojujeme se zoubky…

Tak krásný červen!


 

Středník 50.

Jubilejní středník! Středníky jsem začla psát v srpnu 2020. V období, kdy jsem potřebovala hledat v každém dni něco hezkého, abych se nezbláznila. Byla za námi první covidová epizoda a pomalu začínala další, podzimní, vlna – ta, u které Flégr varoval, že budou mrazáky v ulicích.
Taky jsem si prožila jedno biochemické těhotenství a jeden potrat v druhém trimestru. A byla na začátku dalšího těhotenství, které tehdy skončilo stejně blbě a stejně pozdě jako to předchozí…

Ale po každé noci přijde zase ráno – zasnoubili jsme se s Martinem a pak se vzali; pořídili jsme si Siriuse, ze kterého vyrostl skvělý parťák; našla jsem si novou práci, která mě bavila; koupili jsme a zrekonstruovali byt. A narodila se Anežka.

Bohužel, po covidu zase přišla Ukrajina…

Je neuvěřitelné, co všechno jsem za poslední 2 roky prožila a skoro bych si přála, aby teď přišlo klidnější období, ve kterém načerpáme všichni sílu…

Já se aktuálně snažím načerpávat energii při procházkách s kočárkem, hrabáním se v hlíně, četbou a sledováním vývojové psychologie v praxi 🙂

Krásný květen!

Středník 49.

Bydlíme!!! Čeká nás sice ještě spousta dodělávek a taky dostěhování zbytku věcí ze starého bytu, ale už si konečně užíváme více prostoru a možnosti strčit spící dítě do kočáru na dvorek.

  • po večerech čtu Bílou vodu od Tučkové (vždy jen pár stránek a pak únavou odpadám, tak to budu mít asi na dlouho) a Léto s Monikou od Fogelströma při vycházkách s kočárkem (natrefila jsem na ni v knihobudce a byla překvapená, že je podle ní i film) – obojí mi zatím příjde jako dobrá volba
  • Sirius si našel nového kamaráda, respektive kamarád si našel jeho – 11 letý jorkšírek Čiko od sousedů si to k nám onehdá zcela suverénně nakráčel, Siroušovi zvizitýroval pelíšek a náš Sirius z toho byl tak tumpachový, že jorkšírka úplně zapomněl olízat od hlavy k patě 😀
  • Anežka poprvé usla večer sama v postýlce – a to zcela překvapivě po sérii velmi vysilujících večerů. A ještě si předtím stihla zacvičit přetáčení na bříško…
  • Kvetou šeříky a kvetou kaštany – a to znamená jediné: co nevidět jsou tu prázdniny!

Tak krásný květen!

Středník 48.

Jaro je v plném proudu, Anežce budou čtyři měsíce a já si chvíli libuju, jaká je to s ní už pohoda a chvíli mám zase pocit, že cvokhaus by byl tím správným místem pro mě…

  • přečetla jsem Honzlovou (vřele doporučuji) a Hájovnu (lepší průměr) a na stolku mi teď leží Asja od Turgeněva (jojo, dary knihobudek)
  • čeká nás vítání občánků
  • stále nejsme nastěhovaní, neboť stále nemáme dveře…
  • ale Sirius si už našel v baráku kamaráda labradora Sunnyho
  • po sto letech jsem zavítala do Poctivky na sídlišti a do Mefista v kině a s radostí zjistila, že dělají bezkofeinovou kávu
  • taky jsem se po sto letech viděla s kamarádkou z gymplu
  • a konečně jsem se dostala na normální váhu dle BMI! Takže aktuálně mám dole 18 kg a těším se, až to bude 20.

Krásné jaro!

Středník 47.

Je tu jaro! Anežka včera oslavila tři měsíce. A rekonstrukce našeho bytu je ve finále, takže na Velikonoce se chceme stěhovat.

  • od porodu jsem stihla přečíst tři knížky, což považuju za velký úspěch. Dvě oddechovky od Sigrid Boo a jednu v němčině od Davida Foenkinose
  • užívám si vycházky s kočárkem, začíná mě bavit vymýšlet outfity pro tu svoji holčičku a jsem ráda, že v noci na kojení musím vstávat už jen jednou
  • od porodu jsem zhubla 16 kg, ale 10 mám pořád navíc, a tak přemýšlím, jak se jich postupně zbavit
  • letos se mi povedlo vyplnit daňové přiznání asi během půl hodiny a odevzdat ho už začátkem března, což byla velká úleva
  • zvládli jsme výlet na Kačinu, kontrolu v Praze a povedlo se mi nakojit v autě. Takže až dořešíme stěhování, můžeme směle začít výletovat
  • začala jsem opět řídit
  • A Sirius konečně uznal Anežku za právoplatného člena smečky, což se projevuje tím, že ji chce vítat pusinkami – a tak ho musíme trochu krotit. Až se Anežka začne víc pohybovat, tak to bude teprve dvojka.

Hezké jaro!

Středník 46.

První mateřský středník je tu! Anežce jsou právě dnes tři týdny. A je jasné, že když mám čas psát článek, nebude ta naše holka až takový ďábel, jakým se občas dělá 🙂

Každopádně tento středník je rozhodně mateřstvím ovlivněn. Chtěla jsem vzdát hold některým věcem, které pro naše matky byly jen hudbou budoucnosti a některé ale ještě i před covidem mohly být samozřejmostí leda tak v Praze

  • 2 týdny otcovské – nevím, nakolik si to užíval Martin, ale mně to rozhodně pomohlo, že mi někdo vařil, podával plíny a střídal se se mnou v utišování řvoucího mimina
  • jednorázové plíny – probůh, ženy, to jste dřív neďály nic jiného než vyvařovaly a žehlily, ne? Naše spotřeba cca 10 a více plín denně rozhodně není ekologická ani ekonomická – ale látkovky leda až Anežka nebude takový průtokáč
  • rozvozy domů – Rohlík, Pilulka, MojeLekarna, obědy z restaurace… to všechno strašně šetří čas
  • mikrovlnka – dva roky stála na lince v podstatě bez využití. S příchodem Anežky se vrátila její důležitost – na speciální sterilizační pytle, na ohřev mého jídla…
  • a kdybych měla sušičku, určitě bych ji sem napsala taky – děsně se na ni těším v novém bytě

Jinak se taky raduju z relativně teplého ledna (můžeme s Anežkou ven), z toho, že si občas stihnu přečíst i pár stránek v knížce (aktuálně Sigrid Boo – Kdo se směje naposled) a taky z toho, že konečně nemám to mega břicho a že konečně nejsem těhotná (holt někomu stačí k dítěti 9 měsíců těhotenství, jiný jich potřebuje 18…).

Hezký zbytek ledna!


 

 

 

 

Anežka

Anežka – z řeckého hagné – čistá, neposkvrněná. Jinou variantou je Agnes.

Koukáme na sebe už týden ♥️

Naše duhové dítě, které si k nám hledalo cestu trochu krkolomně, ale nakonec ji přece našlo.

Tak ať je nám spolu dobře!