Tak po několika takřka letních dnech tu máme zpátky aprílové počasí. Ale nevadí, jak je známo, májový deštík prospívá kráse, takže se vlastně můžeme radovat. Život se začíná trochu vracet do normálu, doufejme, že se vše zase neuspěchá a nebudeme muset zavírat dřív, než se otevře. Já v práci konečně potkala některé studenty, které jsem doposud znala jen z počítače a taky jsem si konečně užila trochu školního šrumce, protože primáni a sekundáni už jsou zpátky v lavicích. Se Siriuskem nadále trénujeme poslušnost a je to kluk (většinou) šikovná.
- začínáme obnovovat společenský život, a tak jsme byli na procházce v Benešově u kamarádů a já se včera viděla snad skoro po roce s jednou kamarádkou
- studentům doporučuju knížku Pohádka o ztracené krajině od “našeho Bambiho”, rozuměj Radvana Bahbouha, a zdá se, že má úspěch. Je to knížka s podtitulem Psychologie sebekoučování a jsou v ní čtivě shrnuté základní psychologické poznatky. Myslím, že je skvělá i pro všechny rodiče a učitele.
- přihlásila jsem se do kurzu psycholog ve zdravotnictví a vzali mě, tak se teď budu tak vzdělávat, až se ze mě bude kouřit
- v Praze cestou z vlaku do práce chodím kolem spousty keřů šeříků, jejichž vůně mi vždycky připomene školní čas a poslední zvonění
- kvetou kaštany – a to znamená, jak se říkalo u nás v poradně, že prázdniny jsou na spadnutí
Takže krásný čas šeříků a šťavnaté jarní zelené!
