Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr… sněhová kalamita mě celkem baví, asi i proto, že nemusím nikam moc cestovat. Protože cestování, to je teď opravdu velká zábava… při včerejším návratu z Prahy měl vlak 50 minut sekeru a v Pečkách jsme, kvůli zamrzlé vyhýbce přestupovali do vlaku jiného,  kde se netopilo a celkové zpoždění tedy přes hodinu. Klouzání přes zasněženou lávku přes Labe také bylo k popukání. Ovšem i přes tuhle legraci se musím přiznat, že jsem si už koupila první petrklíč.

Jinak mě tento týden potěšilo:

• měli jsme online slezinu s kamarádkami/bývalými kolegyněmi a bylo to fajn
• docela hezky se mi rozbíhá nová práce
• konečně se mi podařilo vydupat si dopravní zrcadlo u výjezdu z naší ulice – tedy, prý ho instalují až to „klimatické podmínky dovolí“, tak uvidíme
• spotřebovali jsme poslední námi vypěstovanou dýni! Už nevím, kolik jsme jich měli dohromady, pár jsme jich darovali do Zlína, asi dvě jsem musela vyhodit, ale i kdyby nám jich nakonec zbylo jenom nějakých šest nebo sedm, tak to tak akorát stačilo. I tak mám dojem, že jsem měli něco s dýní pomalu každý (no, možná každý druhý) týden. Letos budeme muset dát větší pozor na nákup semínek – abychom neměli jen hokkaidó, ale i máslovou. Jestli máte kousek pozemku, zkuste si ji vysadit taky, poměr práce/výnosnost je opravdu výhodný.
• Martinovi konečně přišly „boty ze Zlína“, rozuměj Vasky. Jsem zvědavá, jak bude spokojený, jestli mě to inspiruje k nákupu českých botek i pro mě
• ještě v pět večer je světlo!