Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr… sněhová kalamita mě celkem baví, asi i proto, že nemusím nikam moc cestovat. Protože cestování, to je teď opravdu velká zábava… při včerejším návratu z Prahy měl vlak 50 minut sekeru a v Pečkách jsme, kvůli zamrzlé vyhýbce přestupovali do vlaku jiného,  kde se netopilo a celkové zpoždění tedy přes hodinu. Klouzání přes zasněženou lávku přes Labe také bylo k popukání. Ovšem i přes tuhle legraci se musím přiznat, že jsem si už koupila první petrklíč.

Jinak mě tento týden potěšilo:

• měli jsme online slezinu s kamarádkami/bývalými kolegyněmi a bylo to fajn
• docela hezky se mi rozbíhá nová práce
• konečně se mi podařilo vydupat si dopravní zrcadlo u výjezdu z naší ulice – tedy, prý ho instalují až to „klimatické podmínky dovolí“, tak uvidíme
• spotřebovali jsme poslední námi vypěstovanou dýni! Už nevím, kolik jsme jich měli dohromady, pár jsme jich darovali do Zlína, asi dvě jsem musela vyhodit, ale i kdyby nám jich nakonec zbylo jenom nějakých šest nebo sedm, tak to tak akorát stačilo. I tak mám dojem, že jsem měli něco s dýní pomalu každý (no, možná každý druhý) týden. Letos budeme muset dát větší pozor na nákup semínek – abychom neměli jen hokkaidó, ale i máslovou. Jestli máte kousek pozemku, zkuste si ji vysadit taky, poměr práce/výnosnost je opravdu výhodný.
• Martinovi konečně přišly „boty ze Zlína“, rozuměj Vasky. Jsem zvědavá, jak bude spokojený, jestli mě to inspiruje k nákupu českých botek i pro mě
• ještě v pět večer je světlo!

Je tu únor! Narozeninový měsíc – jsme v rodině hned tři vodnáři a doufám, že k nám přibude další (jako rybu bereme případně taky, ale vodnář je prostě vodnář…). Počasí je bláznivé, ale aspoň je ta letošní zima bohatá na srážky – že by to bylo vážně tím, že nelétají letadla? 🙂

• jsem v půlce svého bezlepkového experimentu – a teda nestrádám… dneska k obědu kachýnka s knedlíkem a zelím, v týdnu vafle, v troubě se mi dělá buchta… kdybyste měl někdo podobné nápady jako já, tak doporučuju výrobky od českého Nominalu – jejich kaše jím už spoustu let, směs na bramborové knedlíky se také osvědčila a navíc se snaží mít ty věci bez zbytečných srágorovin. Taky mi chutná chleba od Enerbio z Rossmannu, připomíná mi německý pumpernickel a taky tam necpou všechna možná éčka apod. A naprostou nezbytností je pohanková mouka od Šmajstrly.
• konečně jsem se viděla po stopadesáti letech s mojí milou kamarádkou – venku, samozřejmě, ale my to tak máme i bez covidu, že spolu nejraději chodíme na procházky
• zjistila jsem, že u Labe máme takovou minioboru, odkud je i úvodní fotka
• byli jsem zase venčit Rexíka – byla to asi třetí vycházka v poměrně krátkém časovém intervalu a hle, už zase ví, co to znamená “sedni” a “k noze” !
• a na naší bytovkové předzahrádce už mi začínají vykukovat narcisky, hyacint i petrklíče
• přečetla jsem knížku Mlýn

Tak hezký únor!

Tento týden byl nabitý – strávili jsme čtyři dny na horách; dokončila jsem dlouho odkládanou online přednášku; dostala jsem klíče od nové práce a poznala už všechny klíčové osoby školy – pana ředitele, pana ajťáka, paní hospodářku, paní vedoucí jídelny a paní vrátnou. Snad už jen pan školník schází 🙂 Mám za sebou poslední plnohodnotný den ve staré práci… až mi z toho všeho jde hlava kolem.

• v práci jsem na rozloučenou dostala knížku Chlapec, krtko, líška a koň – připomíná mi stylem Malého prince a myslím, že se dá kdykoliv otevřít na kterékoliv stránce, aby vás povzbudila a potěšila. A slovenština mě tedy vůbec při čtení nerušila.
• zahájila jsem bezlepkovou dietu – je to takový měsíční experiment posvěcený mou lékařkou a sama jsem zvědavá, co to se mnou udělá. Zatím tedy to, že mám pořád hlad 😀 Ale aspoň jsem po dlouhé době připravila bretaňské pohankové galetky, které mohu vřele doporučit
• a těším se na únor – že si zase najedu na pravidelný režim; že už začne být ve vzduchu cítit jaro; že bude víc světla; a kdyby to nebyly už Kristovy léta, tak snad i na to, že budu mít narozeniny 🙂

Tak už máme polovinu ledna a mě čeká poslední týden ve staré práci… na jednu stranu se těším, že už se nebudu muset hrkat až na Zahradní město, na druhou stranu se mi určitě bude po mých milých kolegyních stýskat.

Raduju se, že máme konečně zimu i tady v nížině. Sněhu sice nejsou závěje, ale po předchozích bezsněhových letech jsem ráda i za to málo. A taky jsem ráda, že je mráz. Mám takové počasí o dost radši než pět nad nulou a déšť.

• O víkendu jsem sčítala ptactvo… vybrala jsem si špatný čas, a tak jsem sečetla celou jednu hrdličku (přitom po ránu to u nás zpravidla žije víc – pravidelně z postele pozoruju, jak si na naší bříze hopkají sýkorky, straky a občas i nějaký ten vrabec). Pokud by vás zajímalo, jací ptáčci se vyskytují ve vašem okolí, můžete se podívat zde
• Taky jsme se konečně byli projít u nás na Vinici. Nikdy jsem tam nebyla a přitom tam je docela hezký výhled do krajiny.
• V novém čísle ČD pro vás se tentokrát cestuje po okolí Kolína. Nás to určitě inspirovalo k výletu k polepskému vodopádu, až bude hezké počasí.
• S Martinem si večery krátíme sledováním relace Nové bývanie na Jojce. Nejen, že nás tak trochu škodolibě těší, že na Slovensku je situace na realitním trhu stejně špatná jako u nás, ale já začínám premýšlať po slovensky…
• A poprvé jsem zkoušela vařit v pomalém hrnci, který jsme dostali k Vánocům. Šla jsem na jistotu, udělala jsem vývar – a byl dobrý. Tak musím vymyslet, co dalšího by se v něm hodilo připravit. Uvidíme.

Krásný zasněžený týden i vám!

Advent spěje do finále, o víkendu zapálíme čtvrtou svíčku a pak už přijde Ježíšek 🙂

Dny nám plynou poklidně, zpestřujeme si je procházkami, vycházkami s kamarády, výlety, sledujeme v televizi biatlon a dlouhé večery si i nadále krátíme hraním carcassone.

• Snažíme se chovat zodpovědně, a tak jsme s radostí zjistili, že do Kolína začal jezdit i Rohlík! Nejen, že má hodně zajímavých českých produktů, zboží vám vynesou až před dveře, ale jejich tašky se dají skvěle zužitkovat jako balící papír! Skvělý nápad, člověk si hned připadá jako ekolog 🙂
• Martin jako náhradu za firemní vánoční večírek dostal den volna, a tak jsme jej využili k návštěvě adventní liduprázdné Prahy – protože já v centru nebyla snad rok! A řeknu vám, kdyby ta Praha vypadala takhle i standardně, tak ji budu milovat! (tedy až na ten kompletně uzavřený areál Hradu…)
• V Praze aktuálně probíhá hra s Rychlými šípy k jejich 80. výročí – takže jestli jste jejich fanoušci, rozhodně se vydejte na Staré město hledat kolo Jana Tleskače, ježka v kleci i Mirka Dušína and his boys 🙂 Je to akce, která se asi nebude jen tak opakovat…
• Byli jsme za kamarády na Mělníku (na vycházce venku, samozřejmě) a taky jsme slavili bratrovy narozeniny (na vycházce venku, samozřejmě) – přípitek jsme si dali kávový u Kofíkolky u lávky na Zálabí – měli jsme espresso, cappuccino a kakao a všichni jsme si pochutnali, takže můžu doporučit.
• Jako dárek jsme dávali knížku Čarostřelec – což je historická detektivka z Jizerských hor. Údajně je čtivá a ty, kteří znají zdejší místopis, určitě potěší.
• Sežrali jsme i druhou várku marokánek…

Krásné předvánoční dny!

Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou ty týdny teď nějak čím dál náročnější… nějaké zdravotní obtíže, co dva dny změny v covidových opatření a vyhrožování mrazáky s mrtvolami, hnusné počasí (normálně mám podzimní plískanice ráda, ale tentokrát s tím vším kolem bych možná přeci jen brala trochu víc sluníčka). Ale máme tu středu a s ním středník, mé sebeterapeutické okénko k tomu zamyslet se, co hezkého mě tento týden potkalo!

• Nevím, jestli tento týden, nebo už ten minulý, jsme si jen tak, prostě pro radost, koupili s Martinem dort v Café V Troubě. Člověk si ten život občas osladit musí.
• Taky jsem konečně uvařila lečo. Jídlo v dětství nenáviděné, v dospělosti milované. I toho Martina jsem už zlomila a je schopný ho sníst 😀 Pokud chcete nějaké povídání o historii tohoto jídla, tak klikněte zde. Celkově zjišťuju, že kuchařky a recepty jsou taková hezky uklidňující literatura 🙂
• Objednala jsem si látku a další galanterní potřeby, takže se teď těším na balíček, abych konečně zkusila šití z úpletů. Doufám, že až získám nějaký ten úpletový grif, otevřou se mi nevídané švadlenkovské obzory 😀
• Mluvila jsem po dlouhé době s kamarádkou z Mělníka, měli jsme na návštěvě bráchu s přítelkyní a další kamarádka se konečně zase odhodlala nainstalovat si Tinder, takže doufám, že brzy bude nějaká perspektivní lovestory 🙂
• V rámci podzimní vycházky v mé rodné vsi jsme nasbírali půl tašky ořechů a tyhle přírodní lupy mi vždycky dělají velkou radost 🙂
• Telefonovala jsem s dědou a zase jsme se trumfovali v tom, co kdo uvařil (“včera jsme měli s babičkou sladkou rejži” – “vidíš, my měli převčírem švestkový knedlíky” – “ty mám ještě v mrazáku, dokonce i jabkový… a taky polívku jsem ďál, vývar, byl vynikající” – “to my jsme dneska měli dýňovou” – “dýňovou, prosimtebe, a to je sladký nebo kyselý?” :D)
• A pokud byste si chtěli přečíst nějaký rozumný a lidský rozhovor na téma jak zvládat covidovou situaci a nezbláznit se, tak doporučuji tento článek (hlavně druhou půlku)- pan profesor Šípek je můj vyučující z výšky, nesmírně laskavý, přemýšlivý a zároveň vtipný člověk a při čtení rozhovoru jsem se úplně vrátila do posluchárny v Celetné.

Takže, moji milí, co nejsnesitelnější lockdown a jak říká pan profesor Šípek, nezapomeňte si zpívat! (doma samozřejmě, venku probůh ne, to se nesmí!)

Tak máme za sebou volby a minimálně my ve Středočeském kraji se můžeme radovat… snad nám ta radost tedy vydrží, protože po Rathovi jsme si taky mysleli, že hůř už být nemůže…

Zároveň pokračuje podzimní počasí – plískanice, vítr, déšť a občas taky sluníčko, aby to nebylo jednotvárné. Sklidili jsme poslední dýně, sbíráme ořechy a naše cukety pořád rostou a rostou… neuvěřitelně vděčná rostlina!

Jinak byl tento týden ve znamení gaučinku, takže sleduju Roland Garros, na Netflixu jsem sjela německou verzi „Sing on“ – taková jakási pěvecká soutěž, blbost nesmírná, ale co by člověk neudělal pro procvičení němčiny 😀 -, asi po roce jsem navázala na seriál o britské královské rodině The Crown a těšila jsem se z nového Venkov a styl.

Pořád se odhodlávám k otevření půjčených knížek z knihovny, ale protože se obávám, že to nebude veselé počtení, moc se mi do toho v této už i tak depkové době nechce. Kdybyste měl někdo tip na hezkou veselou knihu, která nebude úplně primitivní, sem s ním!

Radost mi tento týden udělala také milá zpráva od jednoho mého bývalého klienta, sedmdesátiletého lékaře se zajímavým životním příběhem…stejně je to zajímavé, jak si člověk občas sedne s někým úplně odlišným-věkově, temperamentově… A druhou milou věcí bylo náhodné objevení naskenovaných fotek mých předků na jedné opuštěné flešce při hledání něčeho úplně jiného…

Hezký týden a radujte se z maličkostí!